AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKO-POLITICKÉ OTÁZKY MKH (4)

Celosvětová ekonomická krize. Kritika „lepšího" způsobu řízeni kapitalismu

Příznaky ekonomické krize v USA a členských zemích Evropské unie, již se projevily tendencí ke krachům v peněžní sféře, jsou projevy a výsledky anarchistického kapitalistického rozvoje. Jedná se o produkty zahnívání a parazitismu, již přináší soukromé akciové vlastnictví kumulovaných výrobních prostředků. Plynou z každodenního kupčení s podílnickými papíry, ze slibů na příští zisk bez jakéhokoliv reálného pokrytí. Tyto transakce probíhají prostřednictvím bank, pojišťovacích společností, burz atd. Sama imperialistická centra se obávají o stabilitu systému vzhledem k možnosti nástupu hlubší a rozsáhlejší krize.

Mnohem zřetelnějšími se stávají rozpory charakterizující snahy buržoazie vyrovnat se s krizí. Mezinárodní kapitalistická ekonomika se od počátku 70. let 20. století ocitla tváří v tvář celkem třem poměrně hlubokým krizím. Buržoazní politika přešla během posledních třech desetiletí od keynesiánského modelu k neoliberálnímu způsobu řízení systému. Důležitými znaky tohoto přechodu je uvolnění strategických oborů kapitalistické ekonomiky ze státní kompetence a zhoršení pracovních vztahů, což přineslo radikální snížení úrovně lidové spotřeby a reálných mezd. Současné byla udržována hladina vysoké spotřeby určitých druhů zboží, např. hypoték na bydlení a různých druhů půjček. Systém se předimenzoval.a bublina praskla také z důvodu tlaku, který vyvolávaly snahy po ještě větších ziscích.

Strategie kapitalistických restrukturalizaci, jež byla aplikována v minulých letech pravicovými a středopravými, ale také středolevými vládami, nepředstavuje politiku „neoliberálního" řízení, jak tvrdí síly sociální demokracie a oportunismu uvědoměle obelhávajíce pracující, co se týče opravdového charakteru Evropské unie, coby imperialistického kapitálového uskupení. Tato strategie vyjadřuje potřeby jedné celé historické epochy kapitalismu na mezinárodní úrovni s posílenou „vrozenou" tendencí na vývoz zboží a kapitálu. Krize je nezvratným osudem všech kapitalistických ekonomik a dokazuje, že kapitalismus není všemocný. Žádné řízení systému nemůže kapitalismus zbavit jeho vnitřního zahnívání, ať už ten který stát vykoupí závazky hyperzadlužených bankovních domů anebo je nechá osudu, ať si s nimi trh poradí.

Pracující a v ještě větší míře, my komunisté, se musíme obrátit zády ke lživým výrokům o dokonalejší „seřízení," „prosvětlení," či zlidovění kapitalismu, které pouze zakrývají pravý charakter reforem, aby tak zachránily zaznívající systém. Nebezpečí ekonomické a politické destabilizace systému představují velký .problém pro buržoazii, ale zároveň znamenají naději Pro pracující a lidová hnutí. Stačí, aby tato neztratila jedinou možnou únikovou cestu: spojenými silami udeřit na umírající hydru, nedat jí šanci znovu se nadechnout a vylízat si rány, nedat jí šanci, aby se postavila na nohy.  Jednoznačnou nutností je společenské vlastnictví kumulovaných výrobních prostředků, centrální plánování společenské produkce, společenská kontrola, což ale předpokládá změnu na úrovni moci.

Pokračování

Kol. aut.: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí. Sborník vystoupení na XXV. Pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí. Vyd. Orego, Praha 2008