AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKO-POLITICKÉ OTÁZKY MKH (5)
Spojenectví. O jaký druh spojenectví musí usilovat komunisté?
Naše strana se domnívá, že nemají pražádný základ teorie tvrdící, že dělnická třída zmizela. Naopak. Dělnická třída existuje i přes změny, které mohou vzniknout v jejích řadách. Existuje a stává se budoucím hrobníkem kapitalismu. Přirozené, aby mohla být úspěšná a dojít ke svému cíli, je nutné společenské spojenectví s ostatními lidovými vrstvami chudých a středních rolníků na venkově a živnostníků ve městech proti velkému kapitálu a imperialismu. Vycházejíc z tohoto předpokladu Komunistická strana Řecka dále definuje politiku spojenectví a bojuje proti mlžné teorii jakési „protineoliberální fronty", nebo tmářské „jednotě levicových sil" či znovuvybudování silného „levého středu". Tyto návrhy na spolupráci nejsou ničím jiným než návrhy na jiné řízení systému, které by teoreticky zajišťovalo lepší společenský profil buržoazní politiky. Praxe však ukázala, že tato politika nemůže uspět. V minulosti nejrůznější středolevé vlády nevedly odlišnou politiku od středopravých a neoliberálních vlád. Nikdy se nepostavily protilidové politice Evropské unie ani imperialistickým válkám, které zbrotily krvi bývalou Jugoslávii a jiné země.
Stejná politická zkušenost existuje jíž po staletí také s kapitalismem! smířenou sociální demokracií. Vždyť keynesovské a neokeynesovské způsoby řízení měly jeden jediný cíl: zachránit systém od krizí a udržet kapitalismus. Jejich „levicový" slovník a sebeurčení jim pouze dovolil aplikovat jejich skutečnou politiku a zahalit na určitou dobu jejich opravdový charakter. Termín „levice" je obvykle používán na základě ideologických rozdílů minulosti, neexistuje žádná jednoznačná definice ani mezník či pevný bod, od kterého by se odvíjela charakteristika společenského vrstvení. Politický obsah „protineoliberální fronty‘ zůstává hlavně ve způsobu aplikace politiky a ve způsobu řízení kolektivně vlastněných nebo všeobecně vlastněných podniků v rámci kapitalismu. Objektivně posiluje současný status quo prakticky tím, že nejenže je úplně na opačném břehu než lidové zájmy, ale dokonce je odzbrojuje na ideologické úrovni bránic jejich uvědomování. Proto také oportunistické síly tzv. nové levice odsouhlasily flexibilní pracovní vztahy, logiku tzv. konkurenceschopnosti národních ekonomik, jež poutají dělnickou třídu v rámci spolupráce a společného postupu s proti ní namířenou politikou jejího opravdové-j ho třídního nepřítele.
Z toho vyplývá, že minimální požadavek na potenciální spojenectví je jed-j neznačný postoj proti kapitalistickým restrukturalizacím, proti kapitalistickým uskupením (např. EU, NATO) a podpora současných potřeb třídy pracujících a lidových vrstev. Jedná se o stanoviska, která otevírají a nechávají otevřenou perspektivu svržení kapitalismu.
Mající na mysli výše uvedené Komunistická strana Řecka (KSŘ) podporuje a prosazuje linii Společensko-politické protiimperialistické, protimonopolní, demokratické fronty. Radikální a základní prvek návrhu KSŘ se nachází v ukotvení spojenectví na společenském základě, tedy v řadách dělnické třídy, zchudlé městské střední vrstvy a malých a středních rolníků. V Programu KSŘ stojí: „Protiimperialistická protimonopolní demokratická linie boje přispívá k soustředění většiny lidu k odporu a podpoře jeho vlastních zájmů proti útočnosti velkého kapitálu. Jedná se o cestu, která přispívá ke změně poměru sil, k přiblížení se a za určitých podmínek k přechodu k socialismu. Ve vztahu k minulým letům je tento zápas více a organicky propojený se zápasem o svržení kapitalismu.
Přirozeně obsahuje prvky, které podkopávají základy kapitalistické.nadvlády. Vytváří předpoklady k převzetí politické moci ze strany dělnické třídy a jejích spojenců.
Dozrání předpokladů socialistické revoluční změny nebude dílem okamžiku, ale procesem se vzestupnými a sestupnými fázemi, otáčkami a zvraty, které budou určovány: poměrem sil, připraveností a vůlí velké většiny dělnické třídy a ostatních lidových vrstev, jejich ideologickou, politickou a organizační připraveností, silou a bdělostí KSŘ, stupněm oživení ideálů socialismu a komunismu. KSŘ podílející se a pracující na rozvoji jednoty a bojeschopnosti protiimperialistické, protimonopolní, demokratické fronty, udržuje současné ideologickou, politickou a organizační samostatnou identitu. Považuje za bezprostřední praktický krok veřejné a otevřeně představovat svůj program lidu, prosazovat potřebu a aktuálnost socialistické přeměny, pracovat aktivně na jejím pochopení.
Protiimperialistická, protimonopolní fronta objektivně odráží širokou společenskou základnu, zájmy velké většiny lidu, na který bezprostředně dopadají důsledky aktivit nadnárodních kolosů a důsledky účasti země v imperialistických organizacích: zájmy dělnické třídy, pracujících rolníků, středních vrstev města a společenských hnutí, jež bojují za demokratická práva, za odražení imperialistických plánů na úkor lidu a míru. Soustřeďuje pracující v oblasti kultury a vědy, odolává pakultuře a obchodování a manipulování s ní."
„Proces vytváření Fronty je uskutečňován v rámci zápasu s prohlubujícími se problémy, které zaměstnávají lid a zemi, v rámci ideologického střetu s místní oligarchií, s nejrůznějšími mechanismy státu, s vládami a politickými silami, které reprezentují její zájmy anebo jim slouží. Síla Fronty se nachází ve vůdčím postavení dělnické třídy a její strany, v jednotě činů, ve spolupráci a spojenectví se společenskými vrstvami, které bojují proti imperialismu a monopolům."
Naší snahou je, aby získala „charakter revolučního lidového hnutí" a postupně vytvořila „nové lidové instituce", které se stanou „zárodky nové politické moci dělnické třídy a jejích spojenců." 16. sjezd KSŘ (v roce 2000) dospěl na základě vývoje situace k ještě propracovanějšímu politickému návrhu KSŘ na vytvoření Protiimperialistické, protimonopolní, demokratické fronty a stanovil lidovou ekonomiku a moc jako sjednocující předpoklady pro ty síly, které ji vytvoří. Obsah těchto pojmů pro KSŘ je totožný se socialismem a mohou pomoci v procesu soustředění dalších radikálních sil, které prozatím nedefinovaly socialismus jako svůj strategický cíl anebo mají rozdílný přístup k cestě k němu.
Pokračování
Kol. aut.: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí. Sborník vystoupení na XXV. Pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí. Vyd. Orego, Praha 2008