Dr. Martin Luther King jr. – muž, který měl sen
28. srpna 1963, se konal slavný Pochod na Washington za práci a svobodu. Jeho bezesporu největším hrdinou se stal dr. Martin Luther King jr., baptistický reverend, ale zejména neúnavný bojovník za občanská práva černochů a odpůrce násilí.
Martin Luther King se narodil 15. ledna 1929 v americké Atlantě v Georgii. Vyrůstal v takové Americe, která pro černochy neznamenala mnoho perspektiv.
Svoboda ani rovnoprávnost pro černé obyvatele federace neexistovala. Samozřejmě, že černošské děti v Atlantě nemohly chodit do žádných veřejných parků. "Nemohl jsem chodit do tzv. bílých škol, do obchoďáků v centru. Nemohl jsem prostě přijít do bufetu a dát si hamburger nebo šálek kávy. Nemohl jsem navštěvovat žádná divadla. Nemohl jsem spoustu věcí…", vzpomínal King. Na ulicích Atlanty se navíc denně odehrávaly scény násilí – policista bijící černošskou ženu nebo členové Ku-klux-klanu střílející na skupinku černochů.
King vystudoval teologii na severu země, kde byla tolerance k černochům mnohem větší. Mohl studovat na škole společně s bělochy, což bylo na jeho rodném jihu nemyslitelné. Oženil se a se svou ženou se vrátil zpět na jih do Alabamy, kde se stal baptistickým pastorem. Zde se však dennodenně setkával s rasovou diskriminací.
Jedním z příkladů rasové segregace bylo nařízení, že místa k sezení v autobuse byla vyhrazena pro bílé a černoši byli nuceni tísnit se na zadní plošině. King vyprávěl, že jednou jel v Montgomery autobusem a viděl patnáctiletou studentku, která odmítla uvolnit místo bělochovi. To, co následovalo, bylo ponižující a silně diskriminující – dívka byla vyvlečena z autobusu, spoutána a odvezena do vězení. Tato událost vedla k ustanovení tzv. občanských výborů, které měly za úkol vyjednávat s autobusovými společnostmi. King jako předseda jednoho takového občanského výboru inicioval v roce 1955 bojkot autobusové dopravy, která trvala 382 dní. Tato kampaň předznamenala Kingovu budoucnost černošského vůdce.
King založil Southern Christian Leadership Conference (Jižní křesťanskou konferenci), v rámci níž se účastnil mnoha konferencí a demonstrací.
Během Pochodu na Washington zde King za obrovského aplausu předstoupil před 250tisícový dav demonstrujících. Přítomným lidem předal poselství svou řečí, kterou vstoupil do historie a srdcí všech svobodomyslných lidí na celém světě: "Řeknu vám dnes, přátelé, že navzdory všem těžkostem a zklamáním tohoto okamžiku mám přesto sen. Je to sen hluboce zakořeněný v americkém snu. Mám sen, že tento národ jednou dospěje a prožije pravý smysl své víry. Prožije pravdu, kterou nosíme v sobě, že všichni lidé jsou si od narození rovni. Mám sen, že jednoho dne na červených kopcích Georgie budou synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů moci společně usednout ke stolu bratrství. Mám sen, že i stát Mississippi, který je zmítán plameny nespravedlnosti a útisku, bude jednou oázou svobody a spravedlnosti…
Mám sen, že moje čtyři děti budou jednoho dne žít v zemi, ve které je nikdo nebude soudit podle barvy jejich pleti, ale podle jejich charakteru… Tato naděje je naší nadějí. S touto vírou se vracím zpět na jih. A s touto vírou budeme schopni vytesat z kamene zoufalství kámen naděje. S touto vírou budeme moci pracovat společně, modlit se společně, bojovat společně i se společně postavit za svobodu, když budeme vědět, že jednoho dne budem svobodní.
A tak nechte znít svobodu ze všech vrcholů naší země. Z každé vesnice, z každé dědiny. A když necháme svobodu zaznít z každého města, z každého státu, dočkáme se toho dne, kdy všechny Boží děti, černí a bílí, židé a pohané, protestanti a katolíci, budou moci ruku v ruce zpívat slova starého černošského spirituálu: Konečně volný, konečně volný."
Roku 1967 byla Kingovi udělena Nobelova cena míru. Když King viděl úspěchy svého boje za práva černošského obyvatelstva, rozšířil svůj protest i na ostatní utlačované v americké společnosti, a tak v dubnu 1968 odcestoval do Memphisu, kde se snažil upozornit na útisk tamějších popelářů. Noc předtím mluvil k těm, kteří ho následovali, o naději: "Možná, že s vámi do té zaslíbené země nevstoupím, ale chci, abyste věděli, že my jako národ se tam dostaneme. Láska vše přemůže." Martin Luther King byl zavražděn 4. dubna 1968, minutu po šesté hodině večer.