Vznik Čínské lidové republiky

chinaPo roce 1925, kdy v tzv. Incidentu 30. května Britové v Šanghaji a Kantonu rozstříleli děly studentské demonstrace, postupoval Kuomintang, v němž působili i sovětští poradci, jednotně s komunisty v boji proti separatistům.

 Boj trval až do roku 1927, kdy v čínské části Šanghaje dělnické milice vedené Čou En-lajem získaly faktickou moc; v té druhé, cizinecké části města, bylo ovšem 40 tisíc zahraničních vojáků. Revolucionizovaní dělníci a obyvatelé města však nebojovali proti nacionalistům z Kuomintangu.

Francouzský spisovatel André Malraux, budoucí ministr kultury v de Gaullově vládě, vykreslil v románu Lidský úděl, jak nacionalisté a jejich spojenci přikládali do rozpálených kotlů lokomotiv živé komunisty a odboráře. Malraux – autor slavného výroku „kdo není v mládí komunistou, nemá srdce, kdo je komunistou v dospělosti, nemá rozum" – právem obdržel za tento román Goncourtovu cenu: plasticky popsal, jak se rodí skutečná nenávist. Nikoliv pouze třídní nenávist, pouze nacionální či pouze ideová nenávist, ale opravdová lidská nenávist.

couOněch přibližně pět tisíc tehdy popravených obhájců Šanghajské komuny představuje zahájení občanské války mezi nacionalisty a komunisty. Byla to válka plná vznešených ideálů a hrdinství, právě tak jako nezměrného utrpení a krutosti. Tato občanská válka trvala neuvěřitelných dvaadvacet let. 

V nastalém rozkolu Čankajšek vytvořil separátní vládu a zahájil otevřený boj proti komunistům. Jemu věrné vojenské jednotky povstaly s cílem zmocnit se velkých měst ve střední Číně. Podařilo se sice vytvořit oblast pod komunistickou správou, ale Čankajšek měl převahu v lidech i technice. 

 Dlouhý pochod

Po mnoha marných pokusech se podařilo vojsku Kuomintangu obklíčit komunistické jednotky. Čínská Rudá armáda však v říjnu 1934 prolomila obklíčení a aby unikli záhubě, podnikli komunisté tzv. Dlouhý pochod směrem na sever, který byl téměř 10.000 km dlouhý a trval asi jeden rok. Pochod byl uskutečněn za nesmírně těžkých podmínek směrem do provincie Šen-si na severozápadě Číny. Ze 130.000 mužů dosáhlo cíle sotva 30.000. V provincii Šen-si zřídili socialistický stát se silnou vojenskou základnou.

Mao Ce-tung se stal nejdůležitějším vůdcem strany. Jeho modifikace učení marxismu-leninismu (maoismus) se staly teoretickým základem KS Číny. V letech 1937-45 bojovala strana společně s Kuomintangem v protijaponské válce. V těchto obtížných válkách se postupně do čela boje dostávala KS Číny. Po skončení druhé světové války a vyhnání japonců nebyly asijské národy ochotny se opět podřídit předválečným koloniálním pánům, ať již to byli Francouzi, Holanďané či Angličané. Boj za národní svobodu tak vedl k postupnému rozpadu koloniálního panství.

Občanská válka

maoKS Číny předkládala Kuomintangu návrhy na spolupráci těchto stran i po válce. Čankajšek, představitel Kuomintangu, si však další spolupráci s komunisty nepřál. Podporu mu vyjádřily Spojené státy americké, které již v září roku 1945 přímo intervenovaly v Číně, když hrozilo nebezpečí, že po kapitulaci japonských vojsk padnou důležité přístavy do rukou lidových vojsk. A tak americká vojska obsadila důležitá čínská města a americké letectvo a námořnictvo urychleně přepravovalo vojska Kuomintangu z vnitrozemí do pobežních oblastí. Aby se zabránilo manévrům komunistů, byly dopraveny vzduchem celkem tři nacionalistické armády, aby obsadily území na severu a východě Číny, přes půl miliónu mužů bylo do těchto oblastí posláno námořní cestou. Na žádost Čankajška se v dále v severní Číně vylodilo 50.000 amerických vojáků, aby bránili životně důležitá místa před komunisty.

Japonská vojska dostala příkaz vzdávat se a odevzdávat zbraně pouze kuomintangským vojákům. Další zbraně dodaly Kuomintangu USA na základě zákona o půjčce a nájmu, např. od října 1945 do července 1946 i 800 letadel, 200 válečných lodí, 12.000 obrněných a nákladních aut. Američtí důstojníci působili také jako instruktoři. Američané také vycvičili a vyzbrojili do poloviny roku 1946 57 hlavních úderných divizí. A tak v polovině roku 1946 dosáhla vojska Kuomintangu počtu 4.300.000 mužů.

Proti nim stálo 1.200.000 mužů Čínské lidové osvobozenecké armády, vybavené jednoduchými pěchotními zbraněmi, avšak disciplinovaných a ukázněných.

V roce 1945 ovládala lidová vojska celkem 19 velkých oblastí. V červenci 1946 záhájil Čankajšek útokem na osvobozené oblasti novou občanskou válku. Lidová vojska se bránila a mobilizovala široké masy. Dobrá taktika Mao Ce-tungova vedení a jeho zásady partyzánské války však začaly přinášet ovoce. Lidová vojska sice ztratila několik oblastí, ale dovednou partyzánskou činností utrpěli jejich nepřátelé velké ztráty.

Od července 1947 do konce roku 1949 byla nucena kuomintangská vojska postupně vlivem změn v poměru sil přecházet od všeobecného útoku pouze k dílčím akcím. V druhé polovině roku 1947 pak přešla lidová vojska do protiútoku. Partyzánská válka se změnila v pravidelné akce. Prohloubilo se centrální řízení vojsk, byly vytvořeny divize, sbory, armády, fronty. Zlepšila se výzbroj, celá vojenská uskupení dokonce přecházela na jejich stranu.

Na přelomu roku 1948 a 1949 byly provedeny tři velké operace v Mandžursku, střední Číně a v severní Číně. Každá tato operace skončila obklíčením a zničením půlmiliónového uskupení kuomintangských vojsk pěšími vojsky.

V polovině dubna 1949 překročila lidová vojska řeku Jang-c-tiang a znovu obklíčila nepřátelská uskupení, tentokrát v prostoru měst Nankinu a Šanghaj. Při rychlém pronásledování sledovalo velení lidových vojsk cíl co nejrychleji dosáhnout pobřeží a zamezit tak možnosti pomoci USA i zabránit čankajškovským vojskům uniknout do zahraničí. Přesto se zbytkům vojsk podařilo uprchnout, většina se dostala na ostrov Tchaj-wan.

1.10.1949 byla v Pekingu vyhlášena Čínská lidová republika.

Uvnitř strany se však už brzo vynořily rozpory o správném směru. Velkými kampaněmi bylo vyvinuto úsilí o industrializaci Číny (Velký skok). Nejtěžší vnitřní konflikt znamenala Kulturní revoluce v letech 1966-69, v jejímž průběhu bylo zbaveno moci reformní křídlo. Po Maově smrti roku 1976 se znovu prosadila tato skupina proti Maově vdově a následovala reformní fáze.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *