Kubitschkuv předek se jmenoval Kubíček

Jednu z nejvýznamnějších osobností v moderních dějinách Brazílie nesporně představuje Juscelino de Oliveira Kubitschek. Muž, který se veřejně hlásil ke svým českým kořenům.

 

 

 „Československo je rodištěm mých předků mého praděda z matčiny strany, Jana Nepomuka Kubíčka. V Československu mé příjmení bylo tak běžné, jako například Oliveira nebo Nunes v Brazílii,« píše Kubitschek ve svých memoárech.

Z lékaře prezidentem

Kubitschek, původním povoláním lékař, působil v letech 1956 až 1961 v roli prezidenta Brazilské federativní republiky. Zasloužil se o řadu progresivních opatření, včetně prosazení výstavby nového hlavního města a smělé politiky industrializace země. Od roku 1964, kdy ho vojenský režim zbavil poslanecké imunity, žil v exilu. Ale vše naznačuje tomu, že byl stále na mušce nejreakčnějších kruhů v latinskoamerických zemích, zejména po nástupu Pinochetovy junty k moci v sousedním Chile, která měla své agenty ve všech jihoamerických zemích. Kubitschek se stal 22. srpna 1976 obětí tragické nehody, která nebyla nikdy stoprocentně vyšetřena. Vynořily se dohady, že se stal obětí atentátu.

Rodinné kořeny z Třeboňska

Jak se to všechno vlastně nakonec seběhlo, že se potomek přistěhovalce z Čech stal nejvyšším brazilským státním představitelem? Tak po pořádku: Kubitschek se narodil 12. září 1902 v Diamantině, což tehdy bylo nuzné hornické městečko v brazilském státě Minas Gerais. Svého otce si nepamatoval, neboť mu zemřel, když byl sotva dvouletý, a tak si ponechal dívčí příjmení své matky, jejíž předkové pocházeli z jižních Čech, přesněji řečeno z Třeboňska. Podle jedné verze z Domanína, podle druhé varianty to měla být obec Kolny. Truhlář Jan Nepomuk Kubíček – dědeček prezidentovy matky – uvádí, že jeho otec měl přijít do Brazílie někdy kolem roku 1835.

Juscelino Kubitschek vystudoval medicínu a jako lékař se velice zajímal nejen o brazilské zdravotnictví, ale i o sociální otázky tehdejší společnosti v jeho zemi. A protože byl velmi inteligentní, čestný a pro svůj smysl pro spravedlnost všeobecně oblíbený, zvolili ho nejdříve poslancem parlamentu v Rio de Janeiru, pak starostou města Belo Horizonte a posléze i guvernérem státu Minas Gerais. A jelikož se všude osvědčil – jako státník a hlavně jako člověk – byl nakonec 3. října 1955 zvolen do funkce prezidenta Brazílie, v níž setrval do ledna 1961.

Hlavní město pro 21. století

Kubitschek udělal pro Brazílii opravdu hodně. Řídil ambiciózní hospodářský rozmach poznamenaný výstavbou mohutné elektroenergetiky a rozvojem těžařství, ocelářství, strojírenství, textilního a zpracovatelského průmyslu. Kubitschek se pustil do velkého díla, které rovněž znamenalo obrovský průlom i do psychologie národa.

Zejména s nesmírným zaujetím osobně organizoval přestěhování hlavního města z Rio de Janeira do vnitrozemské pustiny uprostřed náhorní plošiny v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů, což považoval za své hlavní životní dílo. Byla to právě jeho iniciativa, která vedla Oscara Niemeyera a Lúciu Costu, žáky slavného francouzsko-švýcarského architekta Le Corbusiéra, k projektu nového hlavního města Brasilia a jeho výstavbě. Velký byznys mu ovšem stále vyčítal, že tím údajně oslabil jeho zájmy, protože »Rio je Rio« a „jaképak mezinárodní obchodně politické aktivity lze rozvíjet z takové vzdálené vesnice«.

Co říká Oscar Niemeyer?

»Snili jsme o městě, v němž si všichni budou rovni,« napsal Oscar Niemeyer a dodal: »A já jsem si přál, aby každá stavba byla krásná, aby to bylo umělecké dílo, aby se stalo poselstvím půvabu a poezie. Juscelino si přál, aby město Brasilia znamenalo nový start pro pokrok v celé  zemi.

Připadal mi jako kníže v době renesance. Plánoval uskutečnění samých velkých činů, nic obyčejného. Někteří mu ovšem vyčítali nesmyInost takového činu, zbytečné náklady, odtrženost hlavního města od života země, který ve skutečnosti stále probíhá na pobřeží. A také mu ještě po letech dávali svůj odpor tvrdě najevo.

Převzal veškerou odpovědnost na sebe a na tom trval až do konce. Stálo ho to další možnost být prezidentem a podle mne ho to později stálo život. A dnes? Město žije a ze všech brazilských měst se nejrychleji vyvíjí.«

Počínaje 22. dubnem 1960 se Brasilia stala novým  hlavním  městem  Brazilské  republiky.

Nachází se ve federálním distriktu ve vnitrozemí a náhorní plošině, 1060 metrů nad mořem, u pramenů Tocantinsu. Rozkládá se na ploše 314 km2 a žijí v něm asi dva miliony obyvatel.

Je to architektonicky moderně pojaté město ve klidné klimatické poloze, vybudované podle projektu Luise Costy s tím, že hlavní budovy navrhl Oscar Niemeyer. Jeho vertikální osu tvoří všechny státní budovy, centrem je náměstí Tří sil Národním kongresem, budovami justice a exekutivy.  Horizontální osa je rezidenční.  Střed vyplňují satelitní města a obklopují jezera. Vládní a obchodní čtvrtí probíhá obloukovitě autostrády a jižní křižuje rovná hlavní ulice, na které jsou umístěny již vzpomínané oficiální budovy.

Kubitschkův záměr o hospodářské zvelebebení Brazílie se navzdory všem těžkostem začal postupně dařit zejména v klíčových oblastech. Vždyť produkce  elektrické  energie  stoupla z 13,6 miliardy kWh v roce 1955 na 19,5 miliardy kWh roku 1959, výroba oceli se zvýšila 1,1 milionu tun v roce 1955 na 2,3 milionu tun.

Literát a řečník

Ke Kubitschkovým zálibám patřila literarura a také vlastní psaní. Jeho spisy se vždy těšily velkému zájmu čtenářů, protože měly nejen velkou vypovídací hodnotu, ale byly napsány svěžím a čtivým literárním stylem. Jde například o knihu A Marcha do Amanecer (Ranní pochod) vydanou v roce 1962 v Sao Paulu nebo o jeho třídílné memoáry, které vyšly v Rio de Janeiru v roce 1974 pod titulem A Experiencia dá Humilidade. O dva roky později mu u stejného nakladatele vyšla kniha Pór Que Construí Brasília (Proč jsem vybudoval Brasilii).

Kubitschek byl rovněž vynikajícím řečníkem. Dokázal i nejsložitější záležitost vysvětlit velmi jednoduchým způsobem. Stačilo pár slov, nějaké vtipné přirovnání a problém byl objasněn. Mluvil tak, že stavební dělník tomu dobře rozuměl a profesor se nenudil. Kromě desítek rozhovorů, besed a prohlášení, které každoročně absolvoval v televizi a rozhlase, vystupoval s projevy na veřejnosti po celé zemi, prakticky před všemi vrstvami obyvatel, před všemi profesními skupinami. Například jen v roce 1957 se zúčastnil asi šedesáti akcí, na nichž byl hlavním řečníkem. To znamená, že průměrně každý šestý den byl někde »v terénu«, mezi lidmi, kterým objasňoval svoji politiku a kterým se často velmi otevřeně svěřoval i se svými státnickými strastmi a problémy.

Úsilí o hospodářskou nezávislost země

Ze záznamů, které se zachovaly o těchto jeho veřejných vystoupeních ve zmíněném roce 1957, vyplývá, že hned záhy po Novém roce, tedy 5. ledna, byl v Macapá. Toto administrativní středisko spolkového teritoria Amapá, jež leží u ústí Amazonky do Atlantského oceánu, asi 3000 kilometrů od Rio de Janeira, bylo tehdy svědkem velké události. Prezident při příležitosti slavnostního otevření přístavu pro nakládání železné rudy a barevných kovů pronesl projev, v němž zdůrazňoval úsilí jeho vlády o hospodářskou nezávislost země, která se může opírat o skutečnost, že právě v nedalekém spolkovém státě Amazonas se nacházejí dosud ještě zachovalá obrovská ložiska rud železa s vysokým obsahem kovu, jakož i manganu, chrómu, kobaltu, niklu wolframu a dalších strategických surovin, které lze levně dopravovat po Amazonce do nového přístavu a odtud zákazníkům do celého světa.

Ačkoli Kubitschkův život skončil tragicky, duch jeho průkopnictví žije dál. Brazilci a celý svět si spolu s nimi připomínají jeho odkaz budovat nezávislý demokratický stát, kde nebudou chudáci ani hladovějící.

Michal RYBÍN
¨

Archiv NoS