Německo bylo největším dlužníkem 20. století

 

Myslíte, že řecká ekonomická nemoc je nejhorší, kterou zažila Evropa? Přemýšlejte. Ekonomický historik Albrecht Ritschl argumentuje v interview na „ Spiegel on Line“ a říká, že Německo bylo nejhorším dlužníkem v minulém století. Varuje, že země by měla zaujmout zdrženlivý přístup v Euro krizi, neboť jinak bude čelit obnoveným požadavkům na reparace z II.sv.války.

S historikem a ekonomem Albrechtem Ritschlem rozmlouval Yasmin El-Sharif – 21.06.2011

S – Spiegel on Line: Pane Ritschl, v debatě o pomoci Řecku se Německo tváří jako všehoznalec. Berlín požaduje nekompromisně poslušnost Athén. Je to oprávněný přístup?

R – Ritschl : Nikoliv, je to neoprávněné.

S: Většina Němců s tím nebude ale souhlasit.

R: Může být, ovšem ve 20 st. Německo bylo odpovědno za největší národní bankroty v nedávné historii. Jen díky USA, které obětovaly ohromné částky peněz jak po I. tak i po II. sv. válce, Německo je dnes finančně stabilní a udržuje si statut vůdce Evropy. Bohužel tento fakt je často opomíjen.

S: Co se tenkrát přesně stalo ?

R: Od r. 1924 do 1929 Výmarská republika žila z peněz, které si půjčovala od USA, a které využila i na splácení reparací I. sv. války. Tato úvěrová pyramida se však zhroutila za ekonomické krize 1933. Peníze byly zašantročeny, škody USA byly značné a dopad na světovou ekonomiku byl devastující.

S: Situace po II. sv. válce byl obdobná.

R: Ovšem, hned potom však USA podnikly kroky, aby zajistily, že se nebudou opakovat požadavky na reparace. S výjimkou několika málo případů, všechny požadavky byly přesunuty na banky, a splátky odloženy na dobu případného sjednocení Německa. Pro Německo to bylo spásonosné,  a toto gesto se stalo finanční bází „hospodářského zázraku Německa“, který začal v 50. l. min. století. (Poznámka překladatele: např. potravinové lístky byly zrušeny v Německu už v r. 1950, zatímco v jiných státech západní Evropy o 3 – 5 let později, v ČSR 1953). To ale také znamenalo, že oběti německé okupace v Evropě, vč. Řecka, se musely zříci nároků na reparace.

S: Původně Eurozóna a MMF se zavázaly Řecku přispět v nynější krizi úvěrem ve výši Euro 110 bil. Nyní je nutný další balík v obdobné částce. Jak velká byla platební neschopnost Německa tenkrát ?

R: Měřeno v obou případech ekonom. výkonností USA, byla insolvence Německa v 30. letech  přibližně tak velká, jako jsou celkové náklady finanční krize 2008. V porovnání s tehdejším dluhem je tedy samotný dluh Řecka  zanedbatelný.

S: Jestliže by existoval přehled historicky největších světových bankrotů, kam bychom zařadili Německo ?

R: Pokud jde o dluhy všeobecně, je Německo králem.  Kalkulujeme-li na bázi ztrát v porovnání s ekonom. výkonností, bylo Německo největším dlužním hříšníkem ve 20 st.

S: S dluhem Řecka to tudíž nelze srovnat ?

R: Ne, tato země hraje pouze malou roli. Zde jde pouze o nebezpečí „nákazy“ ostatních států Eurozóny. To je skutečný problém.

S: Dnešní Německo je považováno jako ztělesnění stability. Kolikrát bylo Německo v historii nesolventní ?

R: To záleží na tom, jak to počítáte. Jen v minulém století alespoň třikrát. Po prvním bankrotu během 30. let  zachránily USA Německo v r. 1953, podruhé tím, že „sestříhaly“ (haircut) jeho dluhy prakticky na nulu. Od té doby je Německo v dobré pozici, zatímco ostatní státy Evropy musely nést náklady II. sv. války a následky německé okupace. Nicméně potřetí se Německo  ocitlo v platební neschopnosti i v r.1990.

S: Opravdu ?  Hrozila Německu platební neschopnost v r.1990 ?

R: Jistě. Tehdejší kancléř Helmut Kohl odmítl v té době implementaci změn, ke kterým mělo dojít dle LONDON AGREEMENT ON GERMAN EXTERNAL DEBTS 1953 (Londýnské dohody o německých dluzích 1953). Podle této dohody, otázka německých reparací z II. sv. války  měla být znovu upravena v případě sjednocení Německa. Tenkrát bylo vyhověno pouze požadavkům na vypořádání malých zbytkových částek. S výjimkou kompensací vyplacených lidem totálně nasazeným, Německo nesplatilo žádné reparace po r. 1990 a ani nesplatilo půjčky a okupační náklady, které si vynutilo v okupovaných zemích během II.sv. války. Řecku nebylo také nic zaplaceno.

S: Na rozdíl od r. 1953, nynější debata v Německu o záchraně Řecka se týká ani ne tak redukce dluhu („haircut“ – sestřihu dluhu) jako o prodloužení splatnosti vládních dluhopisů, tj. jde o „měkkou restrukturalizaci dluhů“.  Může se v tomto případě mluvit o hrozícím bankrotu ?

R: Jistě. I když země není 100% bez peněz, může být na mizině. (Tak jako v případě Německa v 50. letech min. stol.) Je ilusorní si  nyní myslet, že Řekové budou sami schopni splatit dluhy. Ty země, které to nemohou udělat, jsou úplně na mizině. Nyní je třeba určit, jak vysoká je míra propadu státních dluhopisů, a kolik peněz musí věřitelé země obětovat. Především jde o nalezení vhodného pokladníka.

S: Největším pokladníkem je jistě Německo.

R: Je to tak, ovšem my jsme byli tak nesmírně bezstarostní  – a náš exportní průmysl měl dostatek objednávek a zatím kvetl. Antiřecké nálady, které jsou šířeny v mnohých německých mediích, jsou však velmi nebezpečné. Sedíme ve skleníku: neuvědomujeme si totiž, že vzkříšení Německa bylo možné pouze odsunutím značných dluhů a zastavením reparací obětem II.sv.války.

S: Německo by se tedy mělo držet zpátky ?

R: Ve 20. st. Německo rozdmíchalo dvě světové války, z toho 2.sv.válka byla vedena jako vyhlazovací a  totálně zničující. Přesto tehdejší nepřátelé Německa od reparací zcela nebo ve značném rozsahu upustili. Nikdo v Řecku však nezapomněl, že Německo vděčí za ekonomickou prosperitu velkorysosti jiných národů.

• S: Co tím míníte ?

R: Řekové jsou si dobře vědomi nepřátelských článků v některých německých médiích. Jestliže se nálada v zemi dále vyhrotí, staré požadavky na reparace mohou být vzneseny také ze strany jiných národů. A jestli by Německo muselo tyto požadavky uznat, všichni budeme svlečeni až do košile. V porovnání s tím můžeme být zatím vděčni, že Řecko se shovívavě reorganizuje v náš prospěch. Jestli zde poslechneme veřejné mínění podporované levnou propagandou a nebudeme chtít platit, tak nám budou nakonec předloženy staré účty.

S: Vycházeje z historie, jaké by bylo v tomto případě nejlepší řešení pro Řecko – a pro Německo? 

R: Německé bankroty z minulého století ukazují, že by bylo rozumné snížit dluh. Každý kdo půjčil Řecku by se musel vzdát značné částky půjčky. Některé banky by to nemohly samy zvládnout, takže by musely být pro ně sjednány nové záchranné programy. Pro Německo by to bylo drahé, ovšem my to musíme zaplatit v každém případě. Jen tak můžeme dát Řecku šanci znova začít.

(překlad ze „Spiegel on line“ – http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,769703,00.html)
(juku – 21.8.2011)