Nepleťte se do Severu

Úmrtí Kim Jong-Ila, předáka Korejské lidově demokratické republiky, zrodilo ve všech obvyklých končinách posměšky a úšklebky. 

Některé nápadné rysy severokorejské společnosti z ní činí snadný terč kritiky a posměchu. Kult osobnosti kolem vládnoucí dynastie je jasně neslučitelný s demokratickými zásadami, jak je všeobecně chápeme. Některé mýty šířené kolem tohoto kultu, jsou zjevně absurdní.

     Přesto britské sdělovací prostředky nejsou nejlepším místem k zesměšňování dědičně vládnoucích rodin nebo k tomu, aby je opřádaly pohádkami. Pompézní schémata, jež ukazují tento rys v tolika filmových záběrech, líčí, že život v KLDR se v zásadě neliší od vojenských, sportovních či jiných scén, tak milovaných ve Spojených státech i v dalších zemích. Že toto usměrňování prostupuje mnoho dalších stránek severokorejské společnosti, včetně jejího bojovného přístupu k pracovní kázni, je vcelku nestravitelné v eurozóně, ale v KLDR vcelku ne ojedinělé. Tato země není jediná ani v tom, že široce upřednostňuje své ozbrojené síly, pokud jde o postavení či zdroje.

     To, že KLDR drží základní jaderné zbraně, je také předkládáno jako důkaz, že záměry tohoto státu jsou hluboce nekalé a agresivní. Ale taková kritika není šířena o Izraeli, s jeho historií agresivní rozpínavosti a válek, nebo o nestabilním Pákistánu. A kdo popře, že Irák nebo Libye, kdyby držely jaderné zbraně, by nebyly bombardovány či napadány Západem k vynucení změny režimu?

Nicméně na levici jsou stále významné obavy o severokorejskou společnost a její současné směřování. Takové soustředění moci do rukou jedné osoby, post hlavy státu, šéfa armády a generálního tajemníka vládnoucí strany by většina socialistů a komunistů odmítla.

Ačkoli uvnitř Korejské strany práce je kromě jejího předáka vládnoucí kruh, má to daleko do představ většiny levice o kolektivním, transparentním, demokraticky zvoleném a zodpovídajícím se vedení. Dědická metoda tyto představy hluboce porušuje. Není tu ani paralela s Kubou, kde prezident Raúl Castro byl komunistou dříve než jeho starší bratr Fidel a svým právem byl po celá desetiletí členem stranického vedení.

Všichni, kdo mají v srdci upřímný zájem o Koreu, budou znepokojeni o sociálních podmínkách lidu. Životní úroveň se za posledních 20 let vážně zhoršila, po období výstavby průmyslu a společenského pokroku, což vneslo drtivou většinu žen do pracovního procesu a pro všechny děti zajistilo bezplatnou jedenáctiletou školní docházku. KLDR zůstává vysoce gramotnou zemí.

Přidělení až dvaceti procent národního příjmu ozbrojeným silám KLDR lze ospravedlnit jen těžko, pokud vůbec. Neustálá přítomnost osmadvaceti tisíc vojáků USA v jižní Koreji a jejich účast na provokativních vojenských cvičeních je určena – stejně jako závody ve zbrojení, do nichž byl zatažen Sovětský svaz – k naprostému vysátí Severu.

Dělnictvo i lid KLDR musí mít volnost k tomu, aby rozhodli o své budoucnosti bez hrozeb vměšování zvenčí. Ale skuteční přátelé Koreje mají také zodpovědnost za rozšiřování vztahů s KLDR, a za to, aby byli ve svých komentářích o její současné situaci rezervovaní, čestní a konstruktivní.

The Morning Star (překlad Vladimír Sedláček)