Kdo za to může, aneb kdo ponese odpovědnost?
Denně se dovídáme o tom, že se v této zemí rozkrádá kde co a onen dluh, jenž táto země v současnosti má, plně spadána všechny vlády od roku 1989. Za takovýto neuvěřitelný a neutěšený stav, ve kterém se tato nachází země, jsou zodpovědní pravicové a středopravicové strany, tedy ODS, ODA, KDU- ČSL, Strana Zelených, VV, TOP9, ČSSD a další. Aby bylo čtenářům jasné, nepovažuji ČSSD za levicovou stranu, je spíše střerdopravicovou stranou., jen má větší sociální cítění. Za toto vše nesou zodpovědnost všichni poslanci i senátoři, kteří za tyto strany zasedali v Parlamentu a Senátu ČR.
Za toto vše jsou zodpovědní proto, že jak se ukazuje, navrhovali a posléze schvalovali děravé zákony, jež umožnily jim a jejím přátelům rozprodat a vytunelovat tuto zemí a jak se ukazuje, tato hra na zbohatlíky a chudé v této zemí beztrestně pokračuje dál. Nynější vláda, složená ze tři pravicových stran, se dostala k moci díky nesplněným slibům o prosperitě, boji proti mafiím a korupci. Přitom jen pohled na mnohé jména poslanců a senátorů, jenž jsou i dnes , po letech „ záslužné práce “ zasedají v lavicích těchto instituci, je opravdu o mafiích všeho druhu. S tím, jak léta běží, jedni kryjí druhé, a proto se všichni cítí neohroženými. Vše začalo tím, že vlivní lidé, kteří se dostali po roce 1989 k moci, nechali skartovat veškeré záznamy, jež by je jakkoliv v budoucnu ohrožovaly, to samé udělali se záznamy o svých blízkých a přátelích. Mnohé byly také uložené v různých sejfech,
šlo především o různé nepřátelé a lidí, jenž by mohli být budoucnu i snadno vypratelnými.
Beztrestně byly vytunelované mnohé státní podniky, aniž by kdokoliv cokoliv zaplatil, Klausová privatizace nastartovala největší zlodějinu v dějinách tohoto státu. Manažeři mnohých podniků si za podnikové, tedy peníze nás všech kupovali podniky, čímž nejen okrádali stát, ale i vlastní zaměstnance. Jak jinak by někdo mohl přijit k stovkám milionů a koupit OKD, MUS, Škodu, TŽ Třinec, Poldi Kladno, VŽKG a NHKG a stovky dalších podniků. Mnohé byly koupeny jen proto, aby byla zlikvidovaná možná konkurence, viz cukrovary, bylo záměrně rozbito naše zemědělství. Byly rozprodané asanované banky, které před tím byly beztrestně vytunelované a stát do nich musel vložit miliardy korun…..
Chce se mi s ironií smát tomu, když se v novoročním proslovu prezident Klaus zmiňoval o naších bankách, jak jsou na tom dobře a jak jsou silné. Je jen otázkou, o kterých bankách to vlastně hovořil, když ani jedna není naše, jsou totiž v cizích rukách. To se tedy divím, že tak významný ekonom, bývalý předseda vlády a současný prezident, se takto může zapomenout. Navíc díky benevolenci státu tyto banky dřou z naších občanů nekřesťanské peníze, které nám žádný užitek nenesou, končí totiž za hranicemi našeho státu. My se pak jen dovídáme, jak vysoké zisky mají u nás a jak se jim zle vede v jejich mateřských zemích, kde si takovéto praktiky k občanům dovolit nemohou. Půjčky u těchto bank u nás, se rovnají lichvě.
Nový rok je tady, a stát a jeho vláda se opět vyznamenávají tím, že díky deformě na občanskou společnost nakládá stále nové a nové úsporné baličky, které nejsou ničím jiným, než hlubokým propadem sociálních, pracovních a životních jistot. Pohled na to, co se děje v tomto státě, je velice tristní, je to o tom, že po rozkradení a vytunelování státu, přišla řada na občanskou společnost. Nutno ale říci, že obdobu úsporných balíků na občanské společnosti praktikovaly všechny dosavadní vlády, jenž zde vládly, od roku 1989. Jako první s tím přišla vláda premiéra Klause a to bylo v období, kdy začala kuponová privatizace / chápej největší zlodějina v této zemi /, kdy bylo nutné stáhnout od občanů peníze, jejž jako by dostali od státu, v podobě bianko šekům z oné privatizace.
Nezvyšování minimální mzdy, kdy je klamně tvrzeno, že za tuto mzdu pracuje jen asi desetina práceschopného obyvatelstva, ve skutečnosti je to daleko více a blíží se hranici patnácti procent, tyto pracující občany vhání při neustálém nárůstu daní, cen a životních potřeb do bídy, rostou nám zástupy bezdomovců, ale také sebevražd. Je velice těžké potkávat bývalé spolupracovníky, kteří za socialismu byli velice pracovitými lidmi, měli rodiny, práci, veškeré životní jistoty, dnes nemají nic, vyjídají popelnice a spí pod mosty. Jestli se takto chová demokracie k občanům této země, pak děkuji, nechci. Proto se ptám, o jaké demokracii, je tady řeč a jakých svobodách, jak svobodní se cítí občané v takovéto zemi. Kde jsou dnes, Ti Chartisté, jenž před rokem 1989 tolik spílali minulému režimu. Jak hluboko pod zem se propadly jejich tehdejší výzvy v kontextu toho, co je nám dáno, či co dnes žijeme v této zemi. Dnes před národem nevystoupí, byli to totiž oni, kdo nám tady takovéto pořádky zavedli, stačí se podívat na jména, dnes tady vládnou spolu se svými potomky, i když dnes je již mnohý z nich, na pravdě boží. Bylo by zajímavé si přečíst, co požadovali a porovnat to s tím, co dnes je dáno žít v této zemi. Jenže od naších masmédii se dovíte jen, jak jim bylo ubližováno, ne o tom, co dělali a co požadovali, myslím, že by jim to dnes lidé nebrali.
Zdá se, že ona zátěž, se již hluboce dotýká i střední vrstvy či chcete-li třídy a už jsme opět u oněch tak nenáviděných tříd, sice v jiném postavení, či hodnotě pohledů. Nicméně na těch, kdož dnes jen stěží vážou konec s koncem a žijí od výplaty k výplatě, v této zemí vydělávají společnosti jako je Home Credit, Essox, Cetelem, Provident a mnoho dalších, včetně bank, kdy jejich zisk z půjček, se rovná lichvě. Stačí se podívat, jak jsou úročené vklady a naopak zhodnocovány půjčky. Došli jsme tak daleko, že i střední třída dnes již žije ve velké nejistotě, nikdo nemá nic zaručeno, může kdykoliv přijít o práci znamená katastrofu pro každého z nich, může znamenat i propad do bídy, na které se mohou podepsat exekuce. Člověk rázem přichází o dům, bydlení, majetek, mnohdy i o rodinu, dostává se do neřešitelných situací. Je tedy otázkou, čeho že to vlastně občané chtěli, oním cinkáním klíčů na náměstích měst v roce 1989 dosáhnout. O jakých svobodách je tady řeč, když moc neslyší, o čem hovoří a co chtějí občané této země? Jsme policejním státem, s technikou, o které si mohl v minulosti onen tak zatracovaný režim nechat snít, přitom brutalita zásahů, které bylo možné vidět, je s minulostí nesrovnatelná. Lidé, jsou zastrašení, mlčí, bojí se, paradoxem je, že nejdou ani k volbám, aby udělali přítrž takovémuto vládnutí, čím to je? Odbory, jsou nejednotné, nedovedou se na ničem shodnout, mnohdy za zády pracovníků, které by měli chránit, všemožně vycházejí vstříc zaměstnavatelům, na druhou stranu se tváří, jak usilovná jsou jednání, když jde o kolektivní vyjednávání.
Mnohým podnikům byly odpuštěné nedoplatky na daních, mnohé tady měly roky daňové úlevy a prázdniny, jen občan je odírán do posledního haléře, pardon dopolední koruny, haléře již neexistuji. Daňová zátěž občanů při pohledu na výši minimální mzdy, je přinejmenším tristní, po odečtení daně Vám zbude něco málo přes 7000. – korun, přitom nájem i s inkasem mnohde při nejmenším činí 6.500. – korun, to jde o obce, ve městech, je situace dramatický jiná. Rodiny s dětmi a důchodci, jsou na tom mnohdy ještě hůř, ptám se tedy, opravdu máme tak vysokou životní úroveň, jak nás tady chtějí mnozí politici a jim pochlebující písálkové namluvit. Ono plné obchody, ještě neznamenají, že je u nás vysoká životní úroveň. Právě naopak, klesáme a velice rychle se propadáme.
Stát na nic nemá, no jist, když vše bylo rozprodáno, rozkradeno a vytunelováno, státní kasu lze jen stěží naplnit. Připadá mi to jako v pohádce o pyšné princezně a oněch nenasytných rádcích. Takže již jen jednou větou, už víte, kdo za to může, kdo by měl nést důslednou odpovědnost? Tedy ne občan, ale všichni Ti, kdož takovýto stav umožnili a za toto by měly být i tvrdé tresty a to padni, komu padni.
Januš Adamus