Schwarzenberg píše Tribunovi

Tak už i mě přistál ve schránce dopis od aspiranta na prezidenturu Karla Schwarzenberga. I rozhodl jsem se po Vlkově vzoru na něj odpovědět. Třeba se přidají i jiní a vznikne nový, místně i časově lokální žánr Schwarzenberg píše XY, XY píše Schwarzenbergovi.

Co mu ale odpovědět? Kdybych mu měl poslat SMS, postačilo by Krylovské „nasrat, jó nasrat,“ ale že mám prostoru i času více, dopřeji si to pochybné potěšení napsat skutečný dopis, který si adresát zřejmě nikdy nepřečte, protože zůstane sice otevřený a vyvěšený, ale neodeslaný. Tak tedy…

Vím, že je zvykem začínat dopis oslovením, ale ve vašem případě je to potíž. Slušnost mi velí napsat „Vážený pane,“ poctivost mi velí nic takového nenapsat, protože si vás nevážím. I prosté „pane“ v sobě obsahuje více úcty, než si zasloužíte, proto oslovení zkrátka vynechám, že dopis je adresován vám určitě poznáte i bez toho.

Už jste asi pochopil, že s mým hlasem počítat nemůžete, měl byste však také vědět proč, abyste si to snad mylně nevykládal. Ve svém dopise se prezentujete jako slušný, poctivý a národu věrný politik, který si nikdy nezadal. Ale vy jste si zadal! Zadal jste si s tím nejhorším, co za posledních dvacet tato země mohla nabídnout.

Kdybyste byl slušný, nikdy byste nemohl sedět ve vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase, vládách, které si zakládají na tom, že systematicky omezují sociální práva a svobody a dělají vše pro to, aby se v České republice obnovila a prohloubila nerovnost mezi lidmi.

Kdybyste byl slušný a poctivý, nikdy byste nemohl souhlasit s tzv. církevními restitucemi, neboli převodem veřejného majetku církvím (zejména jedné jediné církvi římsko-katolické) v absurdně vysokém, ale předem neznámé a shora neomezeném objemu, včetně miliardového daru v hotovosti, a to v situaci, kdy se údajně z důvodu nedostatečných zdrojů šetří po relativně malých, ale pro postižené velmi citelných až likvidačních, částkách na starých, slabých, nemocných a postižených.

Kdybyste byl slušný a poctivý politik, který si nikdy nezadal, nemohl byste být v jedné straně s Miroslavem Kalouskem, jedním z nejkontroverznějších polistopadových politiků (přičemž slovo kontroverzní je třeba číst v dnes obvyklém významu neusvědčený, respektive neusvědčitelný zločinec), jehož kauzy jako padáky či bývalá kasárna na Náměstí Republiky v Praze jsou dostatečně známé.

Kdybyste byl slušný, poctivý a národu věrný politik, nikdy byste se neangažoval ve prospěch amerického radaru, jenž měl stát v Brdech a jehož primárním účelem měla být, i podle jeho zastánců, vojenská přítomnost USA v České republice za stejným účelem, za jakým zde v dobách minulých byly posádky sovětské, a váš podpis by pod příslušnými smlouvami nikdy nebyl. A také byste nikdy nesouhlasil s oloupením Srbska o Kosovo a vytvořením samostatného mafiánského státu, který je nyní, i s vaším požehnáním, etnicky čištěn od srbského živlu. Opravdu si nedovedu představit, jak byste vy, který jste vždy vehementně hájil cizí zájmy a nikdy neváhal Českou republiku těmto zájmům propůjčit, mohl být českým prezidentem.

A to nemluvím o tom, že se odvoláváte na Václava Havla, muže, který se dopustil jednoho z největších zločinů na českém národu, když zpronevěřil naděje tzv. Sametové revoluce a svojí autoritou zaštítil privatizaci státu a jeho rozkradení gangsterskými elitami v rukavičkách a bílých límečcích. Pokud si myslíte, že vaše spojení s Václavem Havlem hovoří ve váš prospěch, tak vězte, že v mých očích představuje váš handicap.

Tak a podobně bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale není mým cílem a ambicí psát váš politický životopis, na to si zaplaťte pochlebovače.

Jak můžete vidět, pochybnost, že by dobrým prezidentem republiky mohl být někdo, kdo byl vychován v monarchistické tradici nerovnosti, poslušnosti a služebnosti, je tak vlastně až na jednom z posledních míst, stejně jako vaše další drobné nedostatky, mezi něž patří vaše schopnost nezdvořile usnout kdykoliv a kdekoliv, či vaše chabé vládnutí češtinou, které už je vyleženě marginální, vždyť ani Gustáv Husák nehovořil česky.

Ale nemylte se, není to tak, že by mne váš dopis nepřesvědčil, abych vás volil, je to tak, že to byly vaše činy, které mě přesvědčily, abych vás nevolil.

Převzato z blogu Tribun