Zbrojní šílenství

Odhaduje se, že v USA je v soukromém držení 300 milionů střelných zbraní. Dost na to, aby mohl jednu mít každý občan USA bez ohledu na věk. Pravičáci srdnatě trvají na tom, že to Američany nějakým způsobem víc uklidňuje, i když každý týden jejich američtí spoluobčané někoho z nich zastřelí.

Mezi propracovanými atentáty a častými masakry ve školách a v nákupních střediscích byste si mysleli, že Američané budou posledními lidmi na Zemi, kteří se zdráhají prosadit omezení na držení střelných zbraní. Ale je tu nespočetný šik lidí a společností, majících zisk z jejich prodeje, od krámků někde na rohu přes řetězce supermarketů k zásilkovým konglomerátům. A ti se svého zisk přinášejícího potenciálu jen tak nevzdají. 

Jsou podporováni davem paranoidních zastánců „práv jednotlivce“ na držení vlastního arzenálu, pro případ, že bude válka s Marsem, Čínou nebo s lidmi dole na ulici. Navzdory svému přezrálému patriotismu hlásají, že bychom neměli věřit žádné vládě, včetně té naší, že cizincům se také nedá věřit (nejméně ze všech Organizaci spojených národů), že ve skutečnosti věří každý jen sám sobě. 

Po jednom dřívějším masakru si bývalý president Clinton dokázal vynutit některá omezení soukromého vlastnictví automatických zbraní jako útočných pušek, ale tlak zbraně propagující NRA (National Rifle Association; Národní puškařské sdružení) tato omezení v době presidenta Bushe zvrátil. Teď nemohou Američané vlastnit jen osobní samopal AK47 nebo automatickou rychlopalnou brokovnici (škodolibě nazývanou „zametač ulice“), ale obvykle je mohou koupit u pultu.   

Typická obrana propagátorů zbraní je, že „lidi nezabíjejí pušky, ale lidé“, ale tohle specifické chytračení je natolik zřejmý žvást, že dokonce i NRA upustila po posledním masakru, fatálním zastřelení dvanácti lidí (a zranění dalších víc než tří tuctů včetně dětí) v coloradském kině od snahy držení střelných zbraní obhajovat. President Obama, který není právě známý tím, že by vystrkoval krk, se uprostřed rostoucí vlny požadavků na „zbrojní reformu“ v USA připojil k výzvě za znovuzavedení omezení vlastnictví automatických zbraní, jak tomu bylo za Clintonovy éry. 

To ale není reforma, jakou USA potřebují. V Coloradu ozbrojený muž, v neprůstřelné vestě a s několika zbraněmi, střílel při promítání batmanovské násilnické fantazie Temný rytíř vstává (The Dark Knight Rises). Před prvním výstřelem hodil mezi diváky kanystr se slzným plynem. Kde se civilista dostal k neprůstřelné vestě a kanystru slzného plynu? Vešel do železářství a řekl jim, že mají problémy s myšmi?   

Čtenáři tohoto listu si budou dobře vědomi, že kapitalismus ve společnosti vědomě přiživuje paranoiu a strach; pomáhá vládám ke přijímání obrovských vojenských rozpočtů, usnadňuje místním správám formulovat omluvy policejní brutality, dovoluje, aby „protiteroristické“ porušování demokratických práv a občanských svobod bylo přijímáno coby „nutnost“.   

Kombinace přiživování strachu a paranoie na jedné straně a propagace střelných zbraní a zbrojní kultury na druhé – ve společnosti, jež nemůže skrýt svoji nelidskost, drsnou nerovnost a chybějící naději na budoucnost – činí výbuchy nihilistického násilí a beznaděj téměř nevyhnutelnými. Ale jakkoli zdravý rozum říká, že USA už nemohou ignorovat tyhle příznaky společenského úpadku, monopolní kapitalismus bude muset být dotažen kopanci a křikem k nějaké reformě zbrojních zákonů – dotažen lidmi, proti opozici z řad těžké váhy podnikatelstva v zemi, které má tolik co ztratit jakýmikoli opatřeními, jež by snížily rozsah strachu a zoufalství v komunitě.

Je to doslova otázka života a smrti. V sázce je hodně a tlak „lidí z ulice“ s každou úspěšnou násilnou střelbou roste. Ale občas musíme žasnout nad tím, jak rozsáhlý masakr je asi nutný, než se USA srovnají s ostatními údajně civilizovanými zeměmi světa. Na začátku této statě jsem řekl, že „každý týden někoho z nich (obyčejných Američanů) zastřelí američtí spoluobčané“. Ve skutečnosti to je hrubé podhodnocení: ve skutečnosti je v USA každý den střelnou zbraní zabito 84 lidí. Když připočítáte množství střelnou zbraní zraněných, číslo se ztrojnásobí nebo dokonce zečtyřnásobí. A lidé se bojí silničních nehod!      

Omšelé trvání na tom, že „lidi nezabíjejí pušky, ale lidé“, jednoduše přehlíží skutečnost, že má-li někdo špatný den, snadný přístup ke střelné zbrani jej dělá mnohem nebezpečnějším, než kdyby tomu tak nebylo. Spor v domácnosti beze zbraně může vyústit v ostrá slova a prásknutí s dveřmi, ale ve smrt jen zřídka. Se střelnou zbraní v domě tomu tak nebude.   

Mladý člověk, který se v domě bez střelné zbraně cítí přehlížený nebo nemilovaný, se možná předvede útěkem nebo se dokonce pokusí pořezat si zápěstí, ale jsou-li v dosahu střelné zbraně, může dospět k úspěšné sebevraždě, nebo může (a často to udělá) nejprve vystřílet celou rodinu.     

Jak řekl po masakru v Coloradu Dan Gross, president americké agitační skupiny Kampaň k zabránění násilné střelby: „Tato tragédie je dalším pochmurným připomenutím, že střelné zbraně jsou původci masových vrahů a že náš národ platí nepřijatelnou cenu za to, že nedokážeme udržet střelné zbraně mimo dosah nebezpečných lidí. Jako někdo, kdo má trvalé následky po násilné střelbě, mohu říci, že nechceme soucit. Chceme čin. Jen letos 16. dubna, v den výročí nejhorší masové střelby v amerických dějinách, se k nám přidalo 32 obětí střelby s požadavkem, aby Kongres něco podnikl k tomu, aby vyzbrojování nebezpečných lidí přestalo.“

A Moser-Puangsuwan, člen rady jiné agitační skupiny proti střelným zbraním „Přehled o malých zbraních“, řekl ve skepsi jiné masové střelbě – té na virginské polytechnice: „Když v jiných západních zemích, jako je Austrálie a Velká Británie, dojde k masové střelbě, zavedou politiku o střelných zbraních a už se to neopakuje. V USA se to děje zas a znova.“

Rob Gowland pro týdeník KS Austrálie The Guardian Překlad Vl. Sedláček