Zpráva o blokádě Kuby (6)

 

kubaHospodářská, obchodní a finanční blokáda Spojených států vůči Kubě začala být zaváděna od okamžiku vítězství kubánské revoluce v r. 1959; po celé tyto roky byla stále více institucionalizována a zdokonalována různými presidentskými proklamacemi a právními opatřeními, které z ní udělaly stále tvrdší a všeobjímající politiku.

KAPITOLA V: OPOZICE VŮČI GENOCIDNÍ POLITICE BLOKÁDY VŮČI KUBĚ.

5.1 Vnitřní opozice ve Spojených státech
 
Během tohoto období také vyrostla opozice vůči americké blokádě Kuby.  

Tato opozice se ukázala v četných deklaracích, jež sepsali význační politici a intelektuálové, v akcích v Kongresu a státních zákonodárných sborech, nevládních organizacích (Non-governmental Organizations; NGO) a podnikatelských kruzích, abychom jmenovali alespoň některé. Některé z těchto akcí jsou zapsány následovně:  

12. května 2011 newyorský republikán Charles Rangel (D-NY) předložil tři zákony s cílem změnit politiku USA vůči Kubě: H.R.1886 „Zákon o svobodném vývozu na Kubu“ (Export Freedom to Cuba Act) 2011, H.R.1887 „Zákon o svobodném obchodování s Kubou“ (Free Trade with Cuba) a H.R.1888 „Zákon o propagaci amerického zemědělského a lékařského vývozu na Kubu“ (Promoting American Agricultural and Medical Exports to Cuba Act) 2011. Tyto iniciativy navrhovaly mezi jinými ustanoveními schálení cest občanů USA na Kubu, zrušit zákony o blokádě, vyškrtnout Kubu ze seznamu států podporujících terorismus a povolit přímé převody s kubánskými bankovními institucemi.  

23. června 2011 republikán Jeff Flake (R-AZ) přednesl dodatek k zákonu o povolování finančních služeb (Financial Services Appropriations Act) na rozpočtový rok 2012, jenž byl schválen slovesným hlasováním. Tento zákon žádá, aby OFAC vydala zprávu o udělování výměných licencí, jejichž schválení je stále odkládáno.       

8. listopadu 2011 Středisko pro demokracii v Amerikách (CDA) uveřejnilo studii, uvádějící, že politika USA vůči Kubě selhala, že izolovala USA od kubánského lidu a že změna politiky vůči Kubě by měla příznivý a trvalý dopad na kubánskou i americkou společnost. Studie vyzývá presidenta Obamu, aby vydal vládní příkazy k usnadnění finančních toků ke Kubě; naléhá na účady USA, aby Kubě dovolily přístup do mezinárodních úvěrových institucí jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka a vyzývá ke stažení rozvratného programu Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), s tím, že jej považuje za neúčelné vydání milionů dolarů, jež slouží jen ke zvýšení napětí mezi Havanou a Washingtonem. Středisko odmítá politiku USA vůči Kubě a snaží se nahradit současný přístup takovým, jaký by umožnil novou politiku, vedoucí k normalizaci vztahů a k uznání kubánské vlády.   

18. listopadu 2011 badatel Richard Feinberg z výzkumného střediska Brookingského institutu, odborník na latinskoamerické záležitosti, zodpovědný za oblast Latinské Ameriky a Výbor národní bezpečnosti (za Clintonovy vlády), přednesl zprávu, doporučující institucím jako mezinárodní měnový fond nebo Světová banka navázat přátelské styky s Kubou ve světle ekonomických reform, jaké v zemi probíhají. Feinberg prohlásil, že jeho zpráva také zamýšlela odstranit převažující přístup USA, v němž uvalené sankce dokázaly izlovat Kubu od mezinárodního finančního systému.

2. prosince 2011 generální tajemník Národní rady církví USA Michael Kinnamon měl tiskovou konferenci v Havaně, kde prozradil, že se církevní rady obou zemí dohodly, že budou pracovat na ukončení blokády vůči Kubě.    

6. února 2012 firma Angus Reid Public Opinion zveřejnila výsledky průzkmu, v němž se ukázalo, že 62 % Američanů je pro obnovu diplomatických vztahů s Kubou; 57 % je pro odstranění cestovních omezení a 51 % odmítá blokádu.   

14 března 2012 předseda senátního podvýboru pro zahraniční činnost Patrick Leahy (D-VT) vedl výměnu názorů s Rajivem Shahem, správcem USAID, během debaty o rozpočet této agentury na rok 2013.    Leahy odmítl blokádu a zpochybnil politiku USAID vůči Kubě.  

11. dubna 2012 Výbor pro záležitosti polokoule (Council for Hemispheric Affairs; COHA) zveřejnil zprávu, odsuzující Washington za pokračonání irracionální a neuváženou podporu politiky vůči Kubě, jež se v uplynulých pěti létech ukázala být chybnou. Zpráva také odkazuje na opakované návrhy kubánského presidenta Raúla Castra na vedení zdvořilý dialog se Spojenými státy na roném základě; kritizuje podřízenost zahraniční politiky USA extrémě pravicovým protikubánským kruhům na Floridě a ukazuje, že tvrdohlavost Washingtonu zavinila ztrátu miliard dolarů v prodeji na největší ostrov Antil.  

16. dubna 2012 předseda senátního výboru pro energetiku a přírodní zdroje Jeff Bingaman prohlásil: „My [Spojené státy] jsme se svojí politikou ke Kubě šlápli vedle a měli bychom tuto politiku změnit.“ Dodal: „Myslím, že jme dovolili, aby naše politika vůči Kubě byla diktována kubánsko-americkou komunitou v této zemi, místo aby byla diktována národními zájmy.“ Uzavřel výrokem: „Nakonec si myslím, že už je čas obnovit diplomatické vztahy s Kubou a ukončit naše embargo na prodej zboží a služeb na Kubu i kupovat (výrobky) z Kuby…“ 

17. dubna 2012 deník Los Angeles Times uveřejnil redakční sloupek nazvaný „Čas začlenit Kubu“, jenž uvedl následující:  „Politika vyhánějící po téměř 18 let Kubu ze shromáždění předáků polokoule selhává. Nevedla ke změně režimu o nic víc, než 50 let staré obchodní embargo USA na Kubu; místo toho živilo frustraci mezi latinskými předáky. Dnes jsou Spojené státy jedinou zemí, která diplomatické styky s Havanou neobnovila. Bez ohledu na příčinu, postavení není dobré s předáky v oblasti, kteří vidí embarga a politickou izolaci jako anachronistickou politiku z doby studené války.“ 

19. dubna 2012 Sdružení katolických biskupů Spojených států   (USCCB) vydalo dopis zaslaný ministryni zahraničí Hillary Clintonové, žádající Obamovu vládu, aby „úplně zrušila“ blokádu vůči Kubě, a žádající znovuzavedení bilaterálních vztahů. Navíc dopis zdůrazňuje, že USA by mělo zavést vztahy s obchodním partnerem, „který by prospěl obchodu USA“. V tomto dopisu biskup Richard E. Pates z  Des Moines (Iowa), který předsedá Mezinárodnímu justičnímu a mírovému výboru USCCB a zúčastnil se návštěvy papeže Benedikta XVI na Kubě 26.-28. března 2012, dodal, že během návštěvy ostrova členové charitních organizací i představitelé vyšších funkcí katolické církve na Kubě mu vyprávěli o opakovaných příležitostech, kdy byla jejich práce zmařena tím, že nemohli díky blokádě získávat produkty ze Spojených států.

4. května 2012 několik organizací sídlících ve Spojených státech, které dávají přednost normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi, popsalo jako „teroristický act“ požár, jenž zničil kanceláře charterové letecké společnosti Airline Brokers, provozující lety na Kubu, v Miami 27. dubna 2012.  Text podepsaly brigáda Antonio Maceo, Alianza Martiana, Nadace pro normalizaci vztahů mezi Spojenmi státy a Kubou  (Fornorm), Liga kubánsko-americké obrany a Socialistická dělnická strana (SWP). Tyto skupiny požadovaly, aby Bílý dům zrušil omezení letů na ostrov. „Považujeme tuto akci nejen za teroristický čin proti této společnosti, ale i proti právu všech občanů USA cestovat na Kubu (…) zvlášť právu sdílet a pomáhat rodinám kubánských emigrantů“, prohlásil člen brigády Antonio Maceo.

5.2 Mezinárodní opozice  

Rostoucí ohromná podpora mezinárodního společenství Kubě proti blokádě je pozoruhodná.
 
Ve všech koutech světa se zdvihlo nespočet hlasů ve prospch zastavení této nelidské politiky. V období, jež zahrnuje tato zpráva, byla učiněna četná prohlášení ve prospěch okamžitého a bezpodmínečného ukončení blokády, z nichž nejvýznačnější jsou následující:

Semnácté zasedání Summitu hlav států a vlád Africké unie, pořádané v Malabu v rovníkové Guinei od 30. června do 1. července 2011, schválilo Rezoluci o ukončení hopodářské a obchodní blokády, uvalené Spojenými státy na Kubánskou republiku. Text, schválený už druhý rok po sobě, zdůrazňuje, že „výzva, daná vládě Spojených států amerických, aby ukončila dlouhodobé hospodářské a obchodní embargo, jež uvalila na Kubánskou republiku, čímž jí znemožnila těšit se plně legitimní vyhlídce na trvalý rozvoj.“ Vláda Spojených států amerických byla opět vybídnuta, aby ukončila dlouhotrvající a neospravedlnitelné sankce vůči Kubánské republice.  

Nevládní organizace Amnesty International požádala 30. srpna  2011 presidenta Baracka Obamu, aby neprodlužoval blokádu Kuby. Podle CNN text uváděl, že upřímně vyzvala Obamu, aby pokračoval v odstrańování oné pět desítek let staré politiky, jaž e ukázala být zhoubnou pro lidská práva. Amnesty International trvala na tom, že blokáda je škodlivá pro zdraví Kubánců, protože zemi znesnadnila dovoz léčiv, lékařského vybavení a techniky, potřevbých k léčení některých nemocí, a také brání agenturám a programům OSN v zasílání podpory a zdrojů na Kubu.   

Během všeobecné rozpravy na 66. zasedání Valného shromáždění OSN v září 2011 vyšší hodnotáři a vysocí představitelé z 39 členských zemí OSN výslovně odsoudili blokádu a vyzvali k jejímu ukončení.  

Latinskoamerická rada SELA na setkání svých ministrů ve venezuelském Caracasu 20. října 2011 schválila deklaraci nazvanou „Ukončete hospodáčskou, obchodní a finanční blokádu Spojených států vůči Kubě“. Text připomněl, že nepříznivé důsledky těchto sankcí nejen dopadly na členský stát SELA, ale také vnutily mezinárodnímu společenství určité normy a omezení k rozvoji jejich ekonomických vztahů s Kubou. Deklarace „energicky odsuzuje aplikaci jakéhokoli zákona nebo opatření, odporujících mezinárodnímu právu, jako je Helms-Burtonův zákon, a podobně nabádá vládu Spojených států, aby ukončila jejich aplikování“, a „žádá vládu presidenta Baracka H. Obamy, aby dostála ustanovením po sobě jdoucích rezolucí, přijatých Valným shromáděním OSN“.

Valné shromáždění Organizace spojených národů, nejdemokratičtější a nejreprezentativnější orgán mezinárodního společenství, v novém, historickém hlasování 25. října 2011 se jednoznačně vyslovila proti blokádě ze strany Spojených států, když schválila rezoluci nazvanou „Nutnost ukončení hospodářské, obchodní a finanční blokády, uvalené Spojenými státy americkými vůči Kubě“, se 186 hlasy pro, dvěma proti (Spojené státy a Izrael) a třemi zdrživšími se. Debaty o tomto problému se zúčastnilo třicet devět delegátů a několik oblastních a podoblastních skupin, jako (mezi jinými) Skupina sedmdesáti sedmi (Group of 77) a Čína, Hnutí nezúčastněných, CARICOM, Africké seskupení, Organizace islámského sdružení, MERCOSUR a přidružené země.  

21. Iberoamerický summit hlav států a vlád, pořádaný v paraguayském Asunciónu 28. a 29. října 2011, přijal Zvláštní komuniké o nutnosti ukončení hospodářské a finanční blokády, uvalené vládou USA vůči Kubě včetně Helms-Burtonova zákona, v němž zdůrazňují „nejostřejší odmítnutí aplikace zákonů a opatření odporujících mezinárodnímu právu, jako Helms-Burtonova zákona, a naléhal na vládu USA, aby zastavila její využívání. Komuniké vyzývá vládu USA, aby dostála dvaceti po sobě následujícím rezolucím, schváleným Valným shromážděním OSN, a ukončila hospodářskou, obchodní a finanční blokádu, jež trvá vůči Kubě“.

První celosvětové setkání bloggerů, které v říjnu 2011 svedlo dohromady přes 400 digitálních aktivistů, novinářů, vědců a studentů z 23 zemí v brazilském městě Foz de Iguazú, odmítlo „jakékoli omezování přístupu na internet, jak je dnes vnuceno Spojenými státy v procesu jejich blokády vůči Kubě“.

Hlavy států a vlád Latinské Ameriky a Karibiku, které se sešly ve venezuelském Caracasu na Summitu společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) 3. prosince 2011, vydaly „Zvláštní komuniké o nutnosti ukončení hospodářské a finanční blokády Spojených států vůči Kubě“. V Komuniké „zdůraznily „nejostřejší odsouzení aplikace zákonů a opatření odporujících mezinárodnímu právu, jako je Helms-Burtonův zákon včetně jeho mimoúzemních dopadů, a vyzvaly vládu USA, aby jejich používání ukončila“. Následně „naléhaly na vládu USA, aby dostála po sobě jdoucím rezolucím, schváleným Valným shromážděním OSN, a v reakci na výzvu latinskoalerických a karibských zemí ukončila hospodářskou, obchodní a finanční blokádu, jež trvá vůči Kubě…“.
 
Deklarace z Port of Spain, přijatá na Čtvrtém summitu hlav států a vlád Karibského společenství (CARICOM) a Kuby, které proběhlo 8, prosince 2011 ve státě Trinidad a Tobago, uvedla následující: „energicky odsuzujeme jednostrannou a mimoúzemní aplikaci nátlakových zákonů a opatření, jež působí v rozporu s mezinárodním právem, Chartou OSN a zásadám svobodné plavby a svbodného obchodu obchodu ve světě, naléháme na vládu Spojených států amerických, aby naslouchala převažujícímu volání členů OSN tak, aby okamžitě ukončila hospodářskou, obchodní a finanční blokádu, uvalenou vůči Kubánské republice“.

Nezávisle na tomto Summit CARICOM-Kuba také schválil Zvláštní deklaraci hlav států a vlád, konstatující, že: „… cítíme se uraženi vměšováním Spojench států do suverenity Trinidadu a Tobaga. Představuje to jednostrannou a neospravedlněnou mimoúzemní aplikaci Helms-Burtonova zákona Spojených států, jenž odporuje Chartě OSN a mezinárodnímu právu a je také v rozporu s naprosto většinovým odmítnutím této politiky, vyjádženým Valnýcm shromážděním OSN.“ Deklarace odmítla „… zásah úřadů Spojených států, jenž zabránil oslavám Summitu CARICOM-Cuba v hotelu Hilton. Byl to další projev nespravedlnosti americké blokády a jejího škodlivého dopadu na každodenní život Kubánců. Při této příležitosti mohla tato mimoúzemní akce ohrozit úspěch Summitu…“  

14. setkání Organizace východokaribských států (OECS), uspořádané v Rodney Bay na ostrově Saint Lucia letos 23. a 24. ledna, schválilo Komuniké, v němž předáci vyjádřili pevnou podporu pocitům vyjádřeným v Deklaraci z Port of Spain při příležitoati 4. summitu hlav států a vlád Karibského společenství (CARICOM) a Kuby, jež kategoricky odmítla nespravedlivou a krutou hospodářskou, obchodní a finanční blokádu vůči Kubánské republice a mimoúzemním opatřením, navrženým k rozšíření rozsahu blokády zahrnutím třetích zemí.  

Osmé mimořádné setkání politické rady Bolívarské aliance národů Naší Ameriky (ALBA-TCP), pořádané v kubánské Havaně 15. února 2012, přijalo Zvláštní deklaraci o účasti Kuby na Šestém summitu Amerik a odmítnutí hospodářské, obchodní a finanční blokády, uvalené na tuto zemi vládou Spojených států. V deklaraci odsouhlasili: „Potvrzení požadavku, aby Spojené státy ukončily aplikaci hospodářské, obchodní a finanční blokády vůči Kubě a zahájily proces uctivého dialogu s touto zemí na základě respektování její suvrenity a nezadatelného práva Kubánců na sebeurčení“; „jednoznačný požadavek, během Šestého summitu Amerik, zastavení tto politiky a odstranění blokády vůči Kubě, …“ a „výzvu národům Latinské Ameriky a Karibiku, aby, stejně jako to učinili oni na Pátém summitu polokoule Trinidadu a Tobaga, opět vyzvaly k zastavení této irracionální politiky“.

Dánský ministr zahraničí Villy Soevndal, prohlásil 28. ledna dánskému deníku Berlingske Tidende, s odkazem na skutečnost, že Spojené státy zmrazily platby dánského zákazníka, který měl v úmyslu zakoupit v německu kubánské doutníky, že „Spojené stát by se neměly plést do dánského obchodního podnikání s kubánskými výrobky“. A dodal: „Nemyslím, že je spravedlivé, že se Spojené vměšují do evropských společností, jako v tomto případě, kde zacházíme s legálním převodem peněz mezi dvěma evropskými společnostmi“, a zdůraznil, že Dánsko a Evropská unie jsou proti padesátileté obchodní blokádě, uvalené vůči Kubě“.

13. dubna 2012 členské státy Bolívarské aliance národů Naší Ameriky (ALBA) v kontextu Summitu Amerik vydaly Zvláštní komuniké o svém postoji na Kartagenském summitu. V tomto dokumentu vyjádřily své rozhodnutí neúčastnit se budoucích „Summitů Ameri“, nebude-li přítomna Kuba, a vyzvaly vládu Spojených států, aby okamžitě zastavila zavádění nelidské hospodářské, obchodní a finanční blokády vůči Kubě a zahájily proces dialogu na základě respektování suverénní vůle a sebeurčení kubánského lidu. Téměř všechny země, zúčastněné na summitu, vyjádřily svj nesouhlas s existencí blokády.  
 
Ministři Hnutí nezúčastněných, kteří se podíleli na Setkání ministrů koordinačního výboru, jenž proběhl v egyptském Sharm El Sheikh 7.-10. května 2012, opět zdůraznili svoji výzvu vládě Spojených států, aby ukončila hospodářskou, obchodní a finanční blokádu vůči Kubě, jež krom toho, že je jednostranná a odporuje Chartě OSN, mezinárodnímu právu i zásadám dobrých sousedských vztahů, přinesla Kubáncům velké ztráty a hospodářské škody. Stejně tak opět vyzvali ke striktnímu dodržování všech rezolucí, přijatých Valným shromážděním OSN. Také vyjádřili hlubohé obavy nad rozšířením mimoúzemního charakteru blokády vůči Kubě a odmítli posílit opatření, přijatá vládou USA k utužení blokády i ostatní současná opatření, přijaté vládou Spojených států amerických proti kubánskému lidu.    

ZÁVĚRY

Politika blokády vůči Kubě trvá a sílí, navzdory snahám a růstu protestů mezinárodního společenství, aby vláda USA svoji politiku vůči Kubě změnila, odstranila blokádu a normalizovala bilaterální vztahy mezi těmito dvěma zeměmi.  

Blokáda porušuje mezinárodní právo; odporuje účelům a zásadám Charty OSN a znamená porušování práva na mír, rozvoj a bezpečnost suverénního státu. Její podstata a cíle jsou aktem rozsáhlého, křiklavého a systematického porušování lidských práv všech lidí, a je kvalifikována jako akt genocidy, jak je dáno Ženevskou konvencí z roku 1948 o zabránění a potrestání zločinu genocidy. Porušuje také ústavní právo amerického lidu, protože předkládá omezení jejich svobodného cestování na Kubu. Navíc, jak dáno jejím vyjímečným charakterem, porušuje suverénní práva mnoha dalších států.  
 
Ekonomické škody vzniklé Kubáncům uplatněním hospodářské, obchodní a finanční blokády vůči Kubě vládou Spojených států dosáhly do prosince 2011, když vezmeme v úvahu devalvaci dolaru oproti ceně zlata a světovým trhům, 1 trilion 66 bilionů (1 066 000 000 000) dolarů.

V současných cenách a na základě hodně střízlivého odhadu toto číslo přesahuje 108 bilionů (108 000 000 000) dolarů.
 
Blokáda je nadále pokračováním absurdní, zastaralé, protizákonné a morálně neudržitelné politiky; neuspěla ani neuspěje ve snaze podrobit si vlastenecké rozhodnutí Kubánců zachovat si suverenitu, nezávislost a právo na svobodné sebeurčení. Ale vyvolává potíže a utrpení obyvatelům, nutí k omezením a brání rozvoji země a vážně poškozuje kubánské hospodářství. Je hlavní překážkou hospodářského i společenského rozvoje ostrova.   

Blokáda je jednostranná politika, odmítaná uvnitř Spojených států i v mezinárodním společenství. Spojené státy ji musí zrušit, okamžitě a bezpodmínečně.  

Kuba opět oceňuje a vyžaduje podporu mezinárodního společenství, aby tak byla ukončena tato nespravedlivá, protizákonná a nelidská politika.  

Závěr

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *