Neomezená moc bohatých je fašismus
Je všeobecně známo, že fašismus je nevyhnutelnou fází kapitalismu. Nejen u nás se kapitalismus transformuje na násilnickou, surovou a arogantní moc. Otřepanými a hloupými se staly fráze o demokracii, svobodě a lidských právech. Tento násilnický systém sám je totálně zkompromitoval. Nikdo již tyto řeči nebere vážně, ani jejich hlasatelé.
Vrána vráně oči nevyklove. Proto se staví i u nás pomníky kolaborantům. Proto se staví okázalé hroby fašistickým pohrobkům. Proto se oslavují různí Háchové etc. Historicky nejantagonističtější boj chudých proti bohatým, spíš však obráceně, pravice proti levici, se nyní nejvíce transformuje do nesmiřitelného boje – fašismus kontra komunismus. Proto – jsi náš, když zabiješ komunistu. Jsi náš hrdina, i když zabiješ souseda komunisty. Můžeš být sebevětší vrah, jsi hrdina a dostaneš metál. Snad na té úrovni metálu, které štědře rozdával jistý Adolf svým hrdlořezům za dobytí Stalingradu. Víme, jak si odznaků užili.
Hrdiny si režimy dělají k obrazu svému. Trefně se o tom vyjadřují naši sousedé na Slovensku, že K….a, k….e, riť neurve. Promiňte, nelze uvést přesně tak, jak se to říká. Ale zato to přesně odpovídá době.
Děkujme ale všichni, že většinu z národa Bůh při zdravé paměti a zdravém rozumu zachovati ráčil. Víme, co bylo a co je dnes. Víme, že vrah je ten, kdo zabije, tím více ten, kdo zabije promyšleně nevinného člověka. Tím více, když jako jeden z tisíce se bohorovně považuje za tvůrce pravdy, zatímco těch 999, kteří žijí, dýchají, poctivě pracují na národa roli dědičné, jsou blbci. Jsou hovada, která je nutno řeznickým způsobem zamordovat, neboť neuznávají mou pravdu .
Jsem věřící člověk, a proto neuznávám ani ty zrůdné názory, že někdy je zabíjení nutné, že ve válce se zabíjí ap. Však Bůh pouze řekl – nezabiješ. A nikdy neřekl, že ve válce můžeš. Tím více, když se vraždí v období hlubokého míru, když se vraždí nevinní a nepřipravení dobrosrdeční lidé.
Mašínovští řezníci se nikdy nemohou vrátit do této země. Nikdy by se nemohli podívat do očí těch, kterým zabili otce, syna či bratra. Jsem velmi mírný člověk a v životě jsem s obtížemi zabil snad tak dva králíky. Ale být nejbližším příbuzným někoho ze zavražděných mašínovskými stvůrami a hrdlořezy, nemohl bych v pokoji ani zemřít, kdybych svého otce, bratra či syna nepomstil. Hledal bych vrahy třeba na konci světa. Naložil bych s nimi dle židovského Starého zákona – oko za oko, zub za zub. Na rozdíl od nich věřím, že bych byl v právu. Tak bych to udělal.
Mašínovská a paumerovská řezničina mi však značně zamotala hlavu, pokud se týká metod současného politického boje. Považuji totiž náš dnešní režim za špatný, nelidský. Fašistický. Dá se to velmi snadno dokázat filozoficky a historicky, ale přímo i matematicky. A to netřeba příliš brát v úvahu takové stupidní projevy burana o dlouhých nožích, es komm der Tag , absolutní aroganci k národu, totalitní ovládání a řízení státu, militarizace, zastrašování, válečnické hitlerovské manýry ap. Jsou desítky dalších identifikačních znaků.
Tento režim k smrti nenávidím. Přitom netvrdím, že bych vysloveně nemohl dýchat, neměl co do úst a neměl střechu nad hlavou. Ale proto, že jej považuji za krutý, arogantní, surový. Předstadium budoucího řádu otrokářského. Vím, že ostatní to tak nemusí cítit. Bojuji proti tomuto řádu slovem, kritikou, nějakým písemným projevem. O účinku si nedělám iluze.
Hlavní mou zbraní však je můj hlas při volbách, kterým vyjadřuji svou představu o současnosti a budoucnosti mé vlasti. Však při odevzdání svého hlasu nikdy nevím, komu ten hlas poslouží. Zda těm, které volím, a nebo těm, kteří stojí proti mně. Transfer zabezpečují různí Melčáci a peníze. To je také jeden ze symptomů zvůle a arogance totální moci. Tento způsob mého nesouhlasu a vůle je zcela neúčinný. Táži se proto: Mám právo vzít pušku, granát a jít zabít pošťáka, který v tomto systému poslušně roznáší poštu, nebo policajta – třeba otce dvou dětí, nebo nějakého Melčáka – pravou příčinu politické katastrofy? Nebo přímo ztělesnění arogance – pana Topolánka, otce několika dětí? Mám na to právo, když já považuji tento režim za zlý, surový, fašistický? Mohu se v tomto případě řídit zářným vzorem bratrů Mašínových, kteří zřejmě byli ve stejné situaci a řešili ji řeznickým způsobem?
Zřejmě bych asi toto právo podle pana Topolánka měl mít. Ale ať mi to všichni, kdo myslí stejně jako já, prominou. Já bych nikdy něčeho podobného nebyl schopen. Nedostal bych proto ani pochvalu, ani odznak.
14. dubna 2008, Jakub MALÝ, Staré Město