Jak to bylo s neutronovou bombou
Kdysi dávno byli lidé vystrašeni smrtící neutronovou bombou, která byla ve výzbroji americké armády. Byl tento druh jaderných zbraní opravdu tak smrtící, jak se tvrdilo? A proč země, kde byla bomba vytvořena, ji také jako první stáhla v roce 1990 ze své výzbroje?
28.listopadu 2010 zemřel americký vědec Samuel Cohen, který byl nazýván „otcem neutronové bomby.“ Byl to on, kdo v roce 1958, jako zaměstnanec Lawrence Livermore National Laboratory, vytvořil jako první na světě projekt neutronové bomby. Od té doby se tento druh zbraně stal ve světě opravdovým strašákem. Bylo o ní napsáno nesčetně populárně – odborných článků a knih, ale dostala se i do umění a filmu. (režisér Otakar Vávra ji v roce 1980 zasadil i do volného přepisu Čapkova Krakatitu ve filmu „Temné slunce“ (1).
Byl tedy tento druh nukleárních zbraní opravdu tak smrtící, jak se o něm tvrdilo?
Co je to za druh zbraně? Připomeňme: neutronovou bombu tvoří obyčejný jaderný štěpný náboj malé síly, ke kterému se přidal blok, obsahující dvě malé vrstvy lithiumdeuteridu a kovového lithia 7, který tvořil zdroj rychlých neutronů. Když explodoval základní jaderný štěpný náboj, jeho energie spustila termonukleární reakci druhého bloku.
Obr. 1 Taktická řízená raketa MGM 52 Lance (dolet 120 km) s neutronovou náloží W 63, W 64 nebo W 70 (2)
Obr. 2 – dělostřelecký náboj s neutronovou náloží W 79, o síle 1,1 kt TNT (3)
V důsledku toho došlo k výronu značného množství neutronů. Konstrukce náboje je taková, že až 80 procent energie výbuchu představuje tok rychlých neutronů a pouze 20 procent ostatní faktory (tj. tlaková vlna, elektromagnetický impuls, světelné záření). Z tohoto důvodu, jak uváděli tvůrci nové zbraně, je tato bomba „humánní“, oproti tradičním nukleárním zbraním, kde exploze vážně poničí na velké ploše a vyvolá požáry.
Nicméně, tyto zvěsti o utlumených klasických účincích bomby, byly mírně přehnané. Jak ukázal první test neutronové bomby, všechny budovy v okruhu asi 1 km od epicentra byly zcela zničeny. Ačkoli to samozřejmě, nelze srovnávat s tím, co se odehrálo v Hirošimě (kde síla výbuchu byla asi 15 – 20 kt TNT) nebo s výbuchem největší „Car bomby“ (57 Mt TNT, poloměr ničení 100 km). Ale tato bomba nebyla vytvořena s cílem přeměnit v ruiny města a sídliště. Měla ničit živou sílu protivníka.
Dělo se tak právě za pomoci neutronového záření – toku neutronů, které převádějí svou energii do pružných a nepružných interakcí s jádry atomů. Je známo, že pronikající síla neutronů je velmi vysoká v důsledku jejich neutrálního náboje, a v důsledku slabé interakce s látkou, kterou procházejí. Nicméně to stále závisí na jejich energii a složení atomů látky, se kterou se na své cestě setkávají.
Je zajímavé, že mnoho těžkých materiálů, jako jsou kovy, používané při výrobě pancéřování, pokrývající vojenskou techniku, špatně chrání před neutronovým zářením, zatímco před gama-zářením, které vzniká při explozi obyčejné atomové bomby, mohou lidi ochránit.
Takže cíl neutronové bomby byl právě zvýšit účinnost při likvidaci osob, chráněných pancéřováním ve vojenské technice a vůbec v krytech.
Je známo, že obrněná vozidla 60. let byla už konstruována tak, aby fungovala i při použití jaderných zbraní, a tedy byla extrémně odolná vůči všem jejich škodlivým faktorům. To znamená, že i při použití obyčejných jaderných bomb nemuselo dojít k vážným ztrátám živé síly, chráněné těžkým pancířem tanků a dalších vojenských vozidel. Neutronová bomba proto byla navržena tak, aby tento problém vyřešila.
Experimenty ukázaly, že exploze nálože malé síly (s kapacitou 1 kt TNT), vytvořila destruktivní neutronové záření, zabíjející veškerý život v okruhu 2,5 km. Kromě toho, neutrony procházející mnoha ochrannými vrstvami, vedle kovu, i betonem a půdou v blízkosti exploze, způsobí v těchto materiálech tzv. indukovanou radioaktivitu. To, že neutrony vstoupí do jaderné reakce s jejich atomy, povede k vzniku dalších radioaktivních izotopů. Radioaktivita zůstane v technice mnoho hodin po explozi, a může se stát dalším zdrojem smrti lidí, kteří ji budou obsluhovat. Ale i při explozi neutronové bomby je šance zůstat naživu, i v tanku, i když je velmi malá.
Navíc, tato zbraň nezpůsobuje dlouhodobé radioaktivní zamoření. Podle jeho tvůrců, lze „bezpečně“ vstoupit na místo epicentra výbuchu do dvanácti hodin. Pro srovnání, výbuch vodíkové bomby spad radioaktivních látek zamoří teritorium v poloměru asi 7 kilometrů po několik let.
Kromě toho, měly být neutronové náboje použity v systémech protiraketové obrany. Pro ochranu před masivním raketovým útokem byly v těchto letech vytvořeny antirakety s jadernými hlavicemi. Ale už v době jejich vzniku bylo známo, že exploze jejich jaderného náboje (tedy tlaková vlna, žár apod.) na rychle letící, vysoce odolné raketové hlavice nemusí vůbec destruktivně zapůsobit.
Tzn., že rázová vlna v řídkém vzduchu ve vysoké nadmořské výšce, a ještě výše, v kosmu nevzniká, tepelné záření má vliv pouze na hlavici v těsné blízkosti centra výbuchu, a gama záření je pohlcováno obalem hlavice a tedy nemusí tedy způsobit nějakou vážnou újmu. Navíc, exploze, byť vlastní jaderné bomby nad vlastním územím vyvolá jeden z velmi destruktivních účinků – elektromagnetický impuls.
Za těchto podmínek by přeměna energie exploze do maxima neutronového záření mohla umožnit spolehlivější prostředek k zničení střel nepřítele.
Takže, od druhé poloviny 70. let minulého století byla vytvořena technologie neutronových nábojů v USA, a v roce 1981 začala jejich výroba. Nicméně, setrvání neutronové zbraně ve výzbroji netrvalo dlouho – jen něco kolem deseti let. Důvodem je, že ihned po objevení zpráv o vývoji neutronových zbraní okamžitě začaly být vyvíjeny metody ochrany proti ní.
Byly to především nové typy pancéřování tanků, schopné ochránit vybavení a posádku před neutronovým zářením. Šlo o vrstvené pancíře s pláty s vysokým obsahem boru, který dobře absorbuje neutrony. Dále, složení pancíře bylo zvoleno tak, aby obsahoval prvky, které nevyvolávají pod vlivem neutronového záření indukovanou radioaktivitu. To vše podkopalo účinnost neutronových zbraní.
Takže země, která jako první vytvořila neutronovou bombu, ji jako první přestala používat. V roce 1992 USA zlikvidovala poslední takovou hlavici.
V současné době je nemožné s jistotou říci, zda ještě někde je tato zbraň k dispozici. Je známo, že technologii pro vytvoření neutronové bomby měla Francie, SSSR/Rusko a Čína.
Nicméně, neutronové zbraně byly první prostředky hromadného ničení, kterých se lidstvo dobrovolně vzdalo. Bylo by skvělé, kdyby k nim časem přibyly další…
Odkazy
(1) „Temné slunce“ (1980), http://www.csfd.cz/film/9489-temne-slunce/prehled/
(2) https://en.wikipedia.org/wiki/MGM-52_Lance
(3) http://nuclearweaponarchive.org/Usa/Weapons/Allbombs.html