Co předcházelo „korejské válce“ ?
Dnes už nikdo neví, jak vznikla korejská válka 25.6.1950. Prý pohraničními přestřelkami, které využil zločinný severokorejský stalinský režim, který čekal na záminku, aby mohl vtrhnout na jih.
Jedině tak lze prý vysvětlit rychlý postup Severokorejců (už čtvrtý den války byl osvobozen Soul).
Je tomu ale skutečně tak? Historik Bruce Cumings z Univerzity v Chicagu, který se specializuje na moderní korejské dějiny, tvrdí, že invazi vojsk KLDR na jih 25. června 1950 předcházelo „několik jihokorejských vpádů na sever.“ (1)
Přesto severní Korei zůstane navždy punc agresora.
Zamysleli jste se však také nad tím, proč následná americká „pomoc“ a vojska dalších 15 států dostaly statut „vojsk OSN“ ? Jak je možné, že k tomu došlo? Proč Sovětský svaz nevyužil svého práva veta?
První roky OSN byly poznamenány tzv. „hlasovací mašinérií“, kdy všechny, pro USA nepohodlné návrhy, byly snadno přehlasovány většinou středo a jihoamerických států. Mnohé samostatné státy Afriky a Asie, jak je známe dnes, ještě neexistovaly, byly to kolonie. Sovětský svaz a jeho několik východoevropských spojenců, neměli šanci cokoliv prosadit.
Tak tomu bylo i zde. 13.1.1950 Rada bezpečnosti zamítla návrh na vyloučení Thajwanu (který tak držel místo v OSN místo Číny, namísto ČLR) z OSN. Sovětská delegace na protest proti tomuto rozhodnutí přerušila svou účast ve všech orgánech OSN. Tedy i v Radě bezpečnosti. (2) A právě v tomto období vypukla korejská válka.
Svolaná Rada bezpečnosti OSN bez problémů označila Severní Koreu za agresora a pomoc Jižní Koreji tak dostala vlajku OSN. Po této události se SSSR do 1.8.1950 vrátil k činnosti OSN, ale bylo už pozdě.
Není to zvláštní? Začínal by agresor – tedy Severní Korea – válku v případě, že by neměl diplomatické krytí od svých spojenců?
A nebo z jiné strany – nečekalo se právě na tento okamžik? Nedal SSSR tímto svým krokem (možná i vyprovokovaným arogancí USA v OSN) vhodnou příležitost k vyprovokování války?
Nyní padl i další mýtus.
S postupem severokorejských sil na jih v létě 1950 začaly jihokorejská armáda a policie vyprazdňovat své věznice, shromažďovat vězněné politické aktivisty a rolníky a popravovat je střelením do hlavy a cpát mrtvá těla do spěšně vykopaných jam. Další byli svrženi do opuštěných dolů nebo do moře. Mezi nebožáky byly ženy a děti. Později byly další tisíce Jihokorejců zavražděny, neboť je jihokorejské síly považovaly za sympatizanty Severokorejců. Historik Kim Dong-choon, stojící v čele Komise pro pravdu a smíření, jež se již dva roky snaží analyzovat skutečnou podstatu masakrů, tvrdí: „Tato zvěrstva představují nejbrutálnější a nejtragičtější kapitolu Korejské války.“ Část důkazů o krveprolití pochází z odtajněných dokumentů americké armády, včetně fotografií zachycujících masové zabíjení. (3)
Americká armáda, podle sedmnácti vyšetřovatelů Komise pro pravdu a smíření, se na jatkách přímo podílela, jakožto i během samotné války, a to hlavně masivním bombardováním civilních objektů. Spojené státy se snažily zodpovědnost za rozsáhlé masakrování přičíst na vrub Severní Koreji. Tyto mýty přežily půl století. (1)
Tyto údaje – tedy množství vězněných, včetně žen a dětí – nesvědčí zrovna o tom, že by Jižní Korea byla před korejskou válkou zrovna vzor bůhvíjaké demokracie.
Pozn.
(1) Daniel Veselý: Horké léto roku 1950 v Jižní Koreji. Britské listy, 13.8.2008. Internet: https://legacy.blisty.cz/art/42085.html
(2) Politické dějiny světa v datech. II. Svoboda, Praha, 1980, s. 892.
(3) Co se dělo v Jižní Koreji? NoS, 22.2.2017. Online: http://novysmer.cz/index.php/2017/09/13/co-se-delo-v-jizni-koreji/