PUBLICITA VYDÁ ZA TISÍC BOMB (8)
ZLOČINY PUBLICITY V MODERNÍ VÁLCE
CIFRY
Pro zábavu srovnejme:
– v roce 1994 publicita (v přesném slova smyslu) utratila 330,5 miliard franků v Evropě, 406,7 miliard v USA a 172 miliard v Japonsku;
– tyto cifry se rovnají 50 % dluhu celé Jižní Ameriky, nebo 100 % dluhu Středního východu nebo Severní Afriky,
– pro srovnání – ve Francii činí rozpočet na kulturu asi 50 miliard franků ročně.
ZLOČIN PROTI DUCHOVNU
V obraze těchto moderních bomb, které zabíjejí vše, co žije a zachovávají budovy a zařízení, zabíjí publicita veškerou intelektuální a občanskou činnost a ponechává žít v jedinci samotné reflexy spotřeby, podobně jako u psa Pavlovovy podmíněně reflexy.
Pochybnost, myšlenka, ideje, nezištnost, duchovní a osobní vývoj, veřejný zájem, smysl pro kolektiv a solidaritu, všechno je smeteno jako překážka pro jedinou myšlenku – nakupovat. Obchodní kultura se již neodlišuje od kultury zcela krátce, jako reklamní šot se již neodlišuje od krátkometrážního filmu nebo hudebního sestřihu – stejné osobnosti, stejné odkazy, stejný scénář, stejný střih, stejná klišé, stejná estetika, stejná situace typu sitcom (situační komedie) – a to právem, i režiséři jsou stejní.
S kulturním úpadkem a povzbuzovanou pasivitou je publicita často jedinou informací, jíž někteří občané disponují, o výrobcích, cizích zemích, nebo prvcích vědění. Obzvlášť mladí jsou zasaženi tímto jevem. Jako hlavní plagiátor především v biografii žije reklama z toho, co napodobí, co uloupí, marně bychom hledali originální myšlenku v jejích řadách. Tato přečerpávání zaplacená stokrát dráže než plagiované dílo, nestojí za námahu – tolik „brainstormingu“ za tak ubohý, tak málo účinný výsledek (jeho dopad na prodej je vcelku směšně malý), je to nepojmenovatelná změť. Ale udržuje to zmatek.
Pro průměrného televizního diváka se rozdíl mezi dokumentem, filmovou fikcí a reklamou ztrácí. Má se za to, že ten, kdo uvádí televizní noviny nebo herec, který vychvaluje nějaký vůz, jsou na tom stejně, věří se jim stejně málo. A tak se stává pravdou, že to, co nebylo „viděno v televizi“ – neexistuje. (Připomeňme si válku v Zálivu.) A to, co bylo viděno, i když je to klam, je přijímáno za pravdu (stejný příklad).
Publicita je též hlavním vektorem virtuálního, jehož propagace nesleduje k tomu, aby se soupeřilo s reálným, ale aby je nahradilo, jak na to dobře poukazuje urputnost, s jakou se některé výrobky snaží vydávat za autentické a prestižní, jež chtějí nahradit (například – reklamy na čaj Lipton natočené v Himalájích, nebo reklamy na americkou rýži natočené na rýžových polích v Asii, které zruinuje).
Svět reklamy organizovaný jako mafie funguje jako ona ve službách té nějautoritativnější ideologie. Obchodní dotěrnost, kterou nechává reklama pronikat až do nejvzdálenějších míst světa, nenechává prostor pro své odpůrce, aby přežili. Je tedy třeba vzdát úctu novým protikapitalistickým bojovníkům XXI. století.
Resistence proti reklamní agresi ve Francii; Londýn-Greenpeace – ta vedla proces proti McDonaldu, který je obžaloval ze lži škodící obrazu jeho značky a zajisté „podvelitel Marcos z protireklamní organizace (anti-pub), Kalle Lasn z Media Foundation, který natáčí reklamní proti-šoty a proti-hesla, rozebírá reklamy, aby odhalil jejich lživost a vytvořil program „Dny bez nákupu“.
Je třeba rozebrat svět reklamy tak, jak se to provedlo u zbraní hromadného ničení, protože ta je jednou z nich. Zbytečná a škodlivá po stránce společnosti, životního prostředí, umělecké, kulturní a dokonce i obchodní (kvalitní výrobky se často prodávají bez reklamy), je to „zločin proti inteligenci, tvořivosti, jazyku“‚ {Opět Toscani), který nám nabízí machistickou, rasistickou, kolonialistickou, totalitami, západnickou a vylučující vidinu, která slouží jen těm, kteří nás vedou do propasti.
Psychologická zbraň, ta nahrazuje klasické, jaderné nebo chemické zbraně, protože dnes musí kapitalismus uchovat naživu své oběti přeměněné na pouhé spotřebitele. Již nezabíjí, jen poškozuje mozek. Tato zevšeobecnělá ofenzíva zboží vytváří hladomory, ekologické a zdravotní katastrofy, nezaměstnanost a vylučování. Jeho rakety se jmenují reklama. Ofenzíva se děje přes nové směrnice O.M.C. (Světovou obchodní organizaci), evropské smlouvy (Maastricht, Amsterdam), globalizační dohody (A.M.I. ‚Agreement on Markét and Investmens‘ – Dohoda o trhu a investicích; NT.M. ‚North transatlantic Markeť – Severotransatlantický trh) a díky nástrojům MMF, Světové banky a centrálních bank. Tato první planetární válka již navázala na obě klasické světové války – má již za sebou více obětí.
Autor :
Yves Frémion je spisovatel a žurnalista, autor více než 80 titulů ve všech oblastech. Je komentátorem v dílnách Tayrac, vydavatelského sdružení. Místopředseda sítě Voltaire a stálé rady spisovatelů. Řídí edici „Ze léna plane ta“ u Hachette Jeunesse. Jako ekolog byl evropským poslancem pověřeným mezinárodními vztahy u Zelených. Nyní je oblastním poradcem v Ile-de-France. Poslední vydané práce: Déluge sur Monteyrac (Hachette), Attention chien léchant (Audie), Le Tueur (Gallimard).
Pokračování