Systém Inkvizice

Když byla hranice zapálena, měli zvlášť vážení farníci čestné právo přihazovat klestí, čímž ještě znásobovali své zásluhy před církví.

O samotném průběhu upálení kacíře se dochovala četná líčení současníků. Postupně vznikl zvláštní rituál, jenž byl všude stejný. Obvykle bylo

AUTODAFÉ A HRANICE Odpadlíky od víry, kteří setrvávali ve svých bludech a nechtěli se vrátit do lůna katolické církve, ty,

Hromadné zatýkání kacířů provázené sekvestrací jejich majetku mělo za následek, že se vzkvétající hospodářské oblasti, jako byla například na počátku

Na rozdíl od světských soudů, pro něž smrt obžalovaného znamenala zproštění jeho viny, inkvizice soudila a pronásledovala nejen živé, ale

Pro inkviziční soud bylo příznačné, že neznal jiné polehčující okolnosti než úplné podřízení obžalovaného svým katanům.

Inkvizice své oběti nikdy nezprostila obžaloby. V nejlepším případě rozsudek zněl: „obvinění nebylo dokázáno“. To znamenalo, že může být dokázáno

ROZSUDEK Vyšetřování skončilo, inkvizitoři buď zvítězili, nebo byli poraženi. V prvním případě učinil obžalovaný patřičnou výpověď, přiznal svou vinu, zřekl

Inkvizitoři, kteří zastupovali církev („matku všech trpících!"), tvrdili, že jednají v zájmu obžalovaných, pro spásu jejich duše. Právě na základě

Mučení, jehož používala inkvizice, vyvolávalo všude hrůzu a pobouření a s tím církev musela počítat. Avšak koncily a římští papežové

MUČENÍ Všechny tyto četné prostředky „humánního" působení byly účinné a mnozí vězňové inkvizice nakonec přiznali nejen skutečné, ale i smyšlené