Křižácké tažení proti komunismu (1)

ec17Výňatky z knihy Karola Ondráše : "Bohové současných mytologií"

Můžeme namítat, že předtím, než odsoudíme pachatele holokaustu, musíme brát v úvahu víru nacistů ve velké nebezpečí „mezinárodního židovského spiknutí". Jak Američané, tak Němci věřili vlastní propagandě, nebo se tak tvářili. Při čtení Mein Kampfu člověka zarazí fakt, že značná část toho, co Hitler napsal o Židech, velmi připomíná americkou antikomunistickou propagandu: začíná premisou, ze Židé (komunisté) představují zlo a chtějí ovládnout svět; dále, každé chování, které s tím není v souladu, se považuje za zástěrku k obalamutění lidí a prosazení zkázonosných cílů židovství. Toto chování je vždy součástí spiknutí a mnoho lidí na něj naletí. Připisuje Židům velkou, téměř mystickou moc manipulovat společnostmi a ekonomikami. Viní je z neduhů, které vzešly z průmyslové revoluce, například z třídních rozdílů a nenávisti. Haní židovský materialismus a nedostatek národního patriotismu. Podle mého názoru mezi nejčernější knihy kapitalismu popisující události po druhé světové válce patří také knihy Williama Bluma Killing Hope a Rogue State: A Guide to the World s Only Superpower. William Blum pracoval až do roku 1967 na ministerstvu zahraničních věcí (State Department) v USA. Proto z první ruky věděl proč a jak State Department podniká. Na protest proti válce USA ve Vietnamu se vzdal diplomatické kariéry a v 70. letech s bývalým úředníkem CIA Philipem Ageem a jeho společníky spolupracoval na projektu odhalování zločinů CIA. Využíval přitom odtajněné dokumenty CIA. V knihách, které se opírají o publikovaná fakta a odtajněné dokumenty, se zmiňuje také o organizacích, knihách a časopisech, které v rámci křižáckého tažení proti komunismu CIA založila něho finančně podporovala. Následující údaje jsem převzal z jeho knihy [5].

Jednou z hlavních organizací, kterou CIA založila, byla „Congress for Cultural Freedom". Tuto organizaci v červnu 1950 založili prominentní literáti a vědci z USA a západní Evropy v Berlíně. Jejím cílem bylo „ochránit svobodu a demokracii proti nové tyranii, která se rozmáhá ve světě" (pod tyranií se myslel komunismus). Tato organizace pořádala semináře a konference, vyvíjela širokou kulturní aktivitu na celém světě. Vydávala více než 30 periodik. Uvedu alespoň ta, která vydávala v Evropě.

V Anglii se vydávaly: Socialist Commentary, Censorship, Science and Freedom, Minerva, Soviet Survey (nebo Survey), China Quarterly a Encounter. Ve Francii: Preuves, Censure Contre les Artes et la Pensée, Mundo Nuevo, Cuadernos (poslední dva ve španělštině pro latinsko americké země). V Dánsku: Perspektiv. Ve Švédsku: Argumenten. V Maďarsku: Irodalmi Ujsag. V Německu: Der Monat. V Rakousku: Forum. V Itálii: Tempo Presente. Ve Švýcarsku: Vision.

Organizace „Congress for Cultural Freedom" byla ve spojení také s The New Leader, Africa Report, East Europe a Atlas, vycházejícími v New Yorku.
Jak se bývalý pracovník CIA Ray Cline [32] vyjádřil, deníky by bez finanční podpory CIA nepřežily. V té době šlo z rozpočtu CIA 29 % na média a propagandu. Periodika podporovaná CIA v politice a v kultuře určovala, co je správné a co ne, kdo je pravověrný a kdo nevěřící, kdo zločinec a kdo humanista.

CIA podporovala také organizace, jež byly spojeny s médii, v Evropě jich bylo několik. V Německé spolkové republice agentura DĚNA (později DPA). V Paříži: The International Association of Writters PEŇ (Mezinárodní asociace spisovatelů PEŇ). V Londýně: International Federation o Journalist (Mezinárodní federace novinářů) a hlavně Forum World Features, agentura, jež poskytovala informační služby „A News feature service" a šířila „důležité" informace do celého světa, protože její zprávy kupovalo kolem 140 novin z celého světa (například The Guardian a The Sunday Times), z toho 30 z USA (například Washington Post).

V rámci křižáckého tažení proti komunismu CIA finančně podporovala západoněmeckého tiskového magnáta Axela Springera, který v 50. letech tajně dostal 7 milionů USD na vybudování mediálního impéria v západní Evropě, sloužícího k šíření antikoniunismu a demokracie. Rudolph Augstein, vydavatel časopisu Der Spiegel poznamenal: „Žádný člověk v Německu, ať už před Hitlerem nebo po něm, snad s výjimkou Bismarcka a dvou císařů, neměl takovou moc jako Springer."

Tom Braden, vedoucí „The CIA’s International Organizations Division", která připravovala tyto americké programy, napsal [31], že jednoho člověka umístili do „Congress for Cultural Freedom" a další se stal editorem nejprestižnějšího magazínu Encounter. Přinejmenším jeden agent CIA nebo úředník CIA byl pravděpodobně v každé organizaci, kterou CIA finančně podporovala. Tito agenti mohli vedoucím těchto organizací navrhnout antikomunistický program. Takto „nezávislá masmédia" prosazovala silnou, dobře ozbrojenou západní Evropu spojenou s USA, společný obchod a NATO jako hrázi proti sovětskému komunistickému bloku.

CIA měla spojení s mnoha politickými stranami a finančně podporovala některé z jejich vedoucích členů. Šlo o západoněmeckou SPD, dvě strany v Rakousku, křesťanské demokraty v Itálii, Liberal Party a Labour Party v Británii a aspoň jednu stranu v každé západoevropské zemi.

V křižáckém tažení proti komunismu hrály roli také knihy psané na objednávku nebo s podporou CIA a americké USIA (United States Information Agency). Pouze do roku 1967, za účelem „antikomunistické" propagandy vzniklo více než l 000 titulů [28], které se prodávaly v USA i v zahraničí, přičemž nic nenasvědčovalo na spojení knihy se CIA nebo s vládou USA. Komise Senátu USA v roce 1976 prohlásila, že za poslední roky CIA spolupracovala při vydání přibližně 250 titulů, většinou v cizích jazycích [28]. Identita většiny těchto knih se stále tají. William Blum ve své práci [5] uvádí seznam knih, jež byly odhaleny:

Walt Rostou: The Dynamics of Soviet Society;
Milovan Djilas: The New Class;
Robert A. Burton: Concise History of the Communist Party;
Kurt Muller: The Foreign Aid Programs of the Soviet Bloc and Communist China;
Richard N. Gardner: In Pursuit of World Order;
Major General Sam Griffith: Peking and People’s War;
Audocio Ravines: The Yenan Way;
Valentin Gonzalez: Life and Death in Soviet Russia;
Suzanne Labin: The Anthill;
James D. Atkinson: The Politics of Struggle;
The Communist Front and Political Warfare;
Hoang Van Chi: From Colonialism to Communism;
Frank Trager: Why Vietnam?;
Jay Mallin: Terror in Vietnam.

Kromě toho CIA financovala a distribuovala kreslený film Georgea Orwella „Zvířecí farma" (Animal Farm). (Tím nechci říci, že některé z uvedených knih nesebraly roli při odhalení nedostatků a přehmatů komunismu.)

V propagandě hrají významnou roli také novináři, kteří pracují pro CIA.
Na webové stránce http://www.thirdworldtraveler.com/CrA%20Hits/Wurlitzer_CIAHits.html se uvádí článek Marka Zapezauera The Mighty Wurlitzer (The CIA ‚s propaganda machine) z knihy The CIAs Greatest Hits (Největší hity CIA). V článku se například říká, že „The Penkovsky Papers (by Oleg Penkovsky)" vznikly díky CIA. Podobně kniha Clairy Sterlingové o ruském pozadí atentátu na papeže Jana Pavla II. v roce 1981. Dokonce i populární Fodor’s Travel Guides začínal ve spolupráci s CIA. 

V roce 1977 novinář Carl Bernstein, známý díky případu Watergate odhalil, že CIA v USA zaměstnávala více než 400 novinářů. Téměř každá informační organizace v této zemi má někoho na výplatní listině CIA. Například v CBS to byl William Paley, v New Yorku Times Arthur Sulzberger a v Time/Life Empire Henry Luce. Zřejmě ne náhodou všichni tři podporovali názor, že za atentátem na J. F. Kenedyho byl pouze Oswald.

Mezi prominentními novináři pracujícími pro CIA byl také zakladatel National Review William F. Buckely, dále Bill Moyers z PBS, známý komentátor Stewart Alsop, bývalý editor Washington Post Ben Bradlee a zakladatelka Ms. Magazíne Gloria Steinemová.
Předpokládám, že Černá kniha komunismu; zločiny, teror, represálie také patří mezi podobné „nezávislé produkty demokracie", podporované organizacemi, jejichž hlavním úkolem je křižácké tažení proti komunismu.

Pokračování

Z knihy : Ondráš, Karol: Bohové současných mytologií. Černá kniha tzv. demokracie.  EKO konzult, Bratislava, 2001

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.