ANTIKOMUNISMUS JAKO ŠPINAVÉ ŘEMESLO V POLITICE

kscmZ PROJEVU VOJTĚCHA FILIPA NA MEZINÁRODNÍ KONFERENCI

 

 

 

Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip úvodem svého proslovu zdůraznil základní lidská práva, která jsou zakotvena v Mezinárodním paktu občanských a politických práv, kde se v čl. 1. říká: Každý národ má právo na vlastní politický režim, a dále – každý národ má právo na využívání vlastních surovinových zdrojů.

Proč útoky na základní práva

V tomto ustanovení jsou obsaženy dvě základní věci – právo každého národa, aby si politické záležitosti spravoval podle sebe, podle toho, jak se sám rozhodne a nikdo z vnějšku se mu do toho nevměšoval, jaký režim si má zvolit. A druhé nejzákladnější právo je v tom také obsaženo – je to právo na jeho vlastní surovinové zdroje. S tím je také spjato, proč je nejvíce druhým národům upíráno právo na vlastní režim.

Stalo se dokonce běžné, že mnohé mocné státy se chlubí tím, že pomohly změnit režim tam nebo onde, aby se snadněji dostaly k surovinovým zdrojům. Zapomínají přitom, že tyto zdroje především potřebuje okrádaný národ pro sebe, pro svůj rozvoj a proto, aby byla naplněna nejzákladnější lidská přirozenost – rovnost lidí, jejich svoboda a schopnost žít vlastním životem. Právo na rozvoj, které je zakotveno v uváděném paktu i v dalších mezinárodních úmluvách, je nejčastěji upíraným právem na tomto světě. Je upíráno právě těm, kterrí zdroje vlastní, ale jsou ve skutečnosti využívány úplně někde jinde k cizímu prospěchu. Součástí popření těchto základních lidských práv je antikomunismus.

Plánovaný hon na čarodějnice

Tažení proti komunistické straně a jejím členům a stoupencům začalo bezprostředně po listopadu 1989. Již v následujícím roce 1990 a potom v několika dalších byly vyhozeny ze svých pracovišť statisíce odborníků a více než milion dalších lidí, kteří byli přinuceni nedobrovolně změnit své zaměstnání. Čistky postihly všechny centrální úřady, ministerstva, armádu, bezpečnost, školství, nemocnice, výzkumné ústavy, zastupitelské úřady a také divadla a kulturní instituce. Především ze svých míst byli odstraněni vedoucí pracovníci a na jejich místa dosazováni stoupenci převratu podle jejich zásluh.

Parlamentní volby v roce 1990, které byly označeny za svobodné a byly jednoznačně vedeny pod taktovkou antikomunismu, uskutečnily se v napjaté atmosféře. Vyústily v naprostou destrukci státu. V tehdejším parlamentu byly přijaty první lustrační zákony, které Mezinárodní organizace práce prohlásila za protiprávní, ale na tom se nic nezměnilo. Tehdejší lustrační zákony postihovaly všechny pracovníky politického aparátu KSČ, členy Lidových milicí, samozřejmě také bezpečnostních složek. Aby lustrační zákony obstály v Radě Evropy a Evropské unii, tak byly označeny za dočasné, po pěti letech byla jejich platnost prodloužena a v roce 2000 prodlouženy na neurčilo a platí dodnes.

Ještě ostřejší kurz proti KSČ, proti komunistům a proti levici jako celku nastal v roce 1993 po rozdělení federace. Došlo k tomu, že zákonem byla bývalá KSČ prohlášena za zločinnou organizaci a režim byl prohlášen za zavrženíhodný. K velkému paradoxu došlo, když měli být souzeni někteří představitelé republiky. Tehdejší počínání vládnoucí moci představovalo hon na čarodějnice, což bylo korunováno tím, že byly přijaty retroaktivní zákony, které odebraly dokonce důchodové a výsluhové příspěvky těm, kteří je do roku 1994 pobírali, protože nic nezákonného nespáchali, ale pracovali pro stát a za to byli označeni nehodní sociálních dávek. V tomto ohledu se nová moc zachovala způsobem, kíerý nemá obdoby.

Goebelsova metoda lži našla uplatnění

Často jsme konfrontováni tím, jak KSČ postupovala po roce 1948. Vojtěch Filip připomenul, že v roce 1995 protiprávně, v rozporu s ústavou vznikl Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, který má jedinou obdobu a to v protikomunistických úřadech nacistického gestapa. Jinou obdobu nemá. Stalo se běžným, že je režim nacistického Německa srovnáván s režimem socialistického Československa, který je vydáván za ještě horší.

Každá lež se nepřátelům hodí

Vojtěch Filip uvedl dále fakta o diskriminaci KSČM na poli sdělovacích prostředků, třebaže je třetí nejsilnější parlamentní stranou, ale v publicitě ji mnohonásobně předčí strany, které se nacházejí daleko za ní. Za další hrozbu označil snahy nastolit politický systém dvou hlavních politických stran, které by se střídaly u moci a který by vyřadil z politické scény komunisty.

K pronásledování komunistů slouží cokoliv, pokračoval dále předseda Filip. Využívají se výroky vysokých činitelů KSČ minulosti, špatná praxe KSČ, kterou odsoudila samotná komunistická strana ještě v roce 1956, nebo když zřizovala komise k prošetření Činnosti strany a chtěla nápravu, k čemu docházela opakovaně v 60. letech, nebof tam, kde se odchýlila praxe od politické teorie, v takových případech docházelo k chybám, nedostatkům a také k protiprávním jevům, které sama KSČ dokázala odhalit a napravit. Došlo k takovým paradoxům, že restituční zákony restituovaly i ty, kteří byli po právu za zneužívání pravomocí veřejného činitele odsouzeni např. v roce 1953, ale i později. Nelze neuvést, že když antikomunisté nemají na komunisty nějaký-bič, tak si vymýšlejí činy, které nedokázala ani současná soudní moc prokázat a odsoudit. Řečník při-
pomíná případy skandalizace bývalých činitelů B. Chňoupka, Va-sila B i láká, Miloše Jakeše nebo Jozefa Lenárta, které však splaskly jako nafouknuté bubliny. Soudní řízení je odložily jako nepodložené. Za největší paradox označil odsouzení Karla Hoff-mana a sice to, že podle zákona chránil onen zavrženíhodný režim. Jakákoliv lež proti komunistům je dobrá. Očekáváme, že tento ostudný výkon českého soudnictví bude napraven až na evropské úrovni. Nejen proto, že se jedná o retroaktivní normu, že jde o odsouzení za něco, co se nestalo, ale jde také o to, že byly použity nepoužitelné důkazy.

K fašizujícím tendencím nelze mlčet

Předseda Filip v závěru hovořil o důvodech, které přivedly stranu k tomu, aby s touto obžalobou vystoupila také na mezinárodní úrovni. Odborná komise pro lidská práva při ÚV KSČM uspořádala několik konferencí k problematičnosti lustračních zákonů a také retroaktivních zákonů, byly vypracovány dokumenty o porušování lidských práv v ČR a nikdy jsme si nestěžovali v zahraničí, nikdy tyto věci nebyly prezentovány mimo území ČR, avšak v situaci, kdy antikomunismus dosáhl takového vrcholu, že je možné kvůli barvě pleti vystěhovat o půlnoci občany, nazvat je „vředem" ve společnosti, v době, kdy je možné kvůli myšlence zakázat Komunistický svaz mládeže, v době, kdy v druhé komoře parlamentu v Senátu vznikne komise, která zkoumá ústavnost politické strany jako by něco takového patřilo do pravomoci parlamentu, když zkoumání ústavnosti jakékoliv strany patří výhradně soudům. Také víme, jak jurisdikoval Evropský soud pro lidská práva ve věci Komunistické strany Turecka a Socialistické strany Turecka. Toho se čeští antikomunisté bojí a v druhé komoře parlamentu zřídí politickou komisi jenom proto, aby ve společnosti vytvářeli atmosféru strachu přihlásit se ke komunistickým a socialistickým myšienkám. Za této situace KSČM nemůže jednat jinak než téma antikomunismu předložit na mezinárodní úroveň a to nejen touto konferencí. Jde také o upozornění současné moci, která má fašizující tendence, protože hodlá zakazovat myšlenky, nechrání občany proti tomu, aby byli kvůli barvě pleti, národnosti napadáni. Není schopna zajistit uplatnění práv jednotlivých menšin. To nás nutí k tomu, abychom také bojovali všemi prostředky. Nejde o žádné pomlouvání České republiky v zahraničí, jde pouze o legitimní obranu práva na svobodné myšlení. Je to legitimní ochrana nejzákladnějších práv, které jsou zakotveny v mezinárodním paktu o občanských a lidských právech.

Komunistická strana Čech a Moravy je kritizována, ale ve skutečnosti je jedinou politickou a parlamentní stranou, která úzkostlivě dbá na dodržování Ústavy České republiky, na respektování práv lidí a úzkostlivě dbá na to, aby obcházení ústavy a zákonů nesklouzlo k nové totalitě. KSČM pro někoho paradoxně a pro nás logicky se stala jedinou politickou silou, která chrání demokratické principy výstavby společnosti. Lze to doložit důkazy. Pouze KSČM trvá na tom, aby platilo, že všechny formy vlastnictví mají si být rovny. Všechny ostatní politické strany nestydatě hlásají, že státní vlastnictví je špatné, že je neefektivní, aniž by pro to byl předložen jediný důkaz. Nebere se vůbec ohled na to, že tento postup je v rozporu s ústavou, nebof ústava říká, že všechny formy vlastnictví jsou si rovny a zasluhují ochranu. Vojtěch Filip dále na faktech poukázal na skutečnost, že některým skupinám lidí jsou práva přiznána, některým jsou upírána. Na závěr zdůraznil, že KSČM bude vždy trvat na tom, aby nikdo nebyl krácen ve svých právech pro své pohlaví, národnost, pro svou víru či zda má či nemá politický názor a v jaké je politické straně. KSČM bude důsledně bojovat proti všem, kdo lidská práva porušují. (ar)

Zdroj : Naše pravda, společensko-politický týdeník KSČM, č. 48/2006. Českobratrská 4, PS 68, 701 68 Ostrava

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *