Architekt u trosek

logoDalší dopis – dnes už dokument doby – o tom, co znamenala „přestavba“ a k čemu vedla.

Otevřený dopis A. Jakovlevovi k jeho poslednímu prohlášení a nejen k němu

Alexandře Nikolajeviči!
Nedávno jste v rozsáhlém interview německému časopisu Stern (uveřejněno v TA č. 20) hned na začátku přímo ukázal svým vlivným prstem šéfa poradců prezidenta SSSR na hlavního odpůrce přestavby: „Tito lidé jsou velmi nebezpeční. Například to je aparát Ruské komunistické strany. A její vedení. Tito lidé otevřeně říkají, že se přestavba odchýlila od svého směru…"

Nebudeme zde podrobně uvádět, kdo jsou tito lidé. Pro běžného čtenáře není Váš příkře odmítavý postoj přímo k myšlence vytvoření Ruské komunistické strany žádná novinka. Podezření vzniklo ještě před ustavujícím sjezdem a zde jste se zřejmě opíral o argumenty takových činitelů jako byl Stalin a Trockij. Tak či onak je otázka vytvoření ruské organizace vyřešena. Dnes už proti ní vznášíte obvinění. Cožpak to nebyli byrokrati a konzervativci, jak jste nás po celá tato léta zuřivě přesvědčoval, a dokonce ani administrativně direktivní systém, tento výplod veškerého zla, ale aparát ÚV KS RSFSR, který má pouze půldruhého sta lidí a existuje jen pár měsíců, kdo vyhrožovali že zastaví vývoj revoluční přestavby?

Obvinění je tak těžké a nespravedlivé, že jako jeden z tajemníků ÚV považuji za svou povinnost obrátit se na Vás s otevřeným dopisem a vyjádřit se v něm zcela upřímně. Tím spíže, že jsem pracoval ve stejném oddělení propagandy ÚV KSSS, kde jste po dlouhá léta působil, až jste se stal čelným ideologem strany. Dobře znám nejen Vaše zásady a Váš způsob myšlení, ale i styl řízení a vztah ke spolupracovníkům.

Především si musíme upřesnit naše různé představy o tom, co se děje. Jestliže i nadále opakujete, že je všechno dobré, že se přestavba vyvíjí směrem, který je třeba, že to přináší spokojenost a štěstí, pak já hodnotím situaci docela jinak. Zdá se mi, že se naše státní loď bez kormidla a lodních šroubů zmítá v rozbouřeném politickém moři a co chvíli může narazit na útesy.

V mé představě je přestavba především tvůrčí činnost opírající se o vědu, zdravý rozum, lidové tradice a naše vlastní a mezinárodní zkušenosti. Budování se nám ale bohužel nedaří. Zatím všechno, co se děje, připomíná poevropštělou variantu smutně proslulé čínské „kulturní revoluce“ s dobrodružným přáním opakovat „velký skok" za 500 dnů.
V zemi vládnou nešváry, destrukce, rozpad a rozklad. Podstatou života se staly konfrontace a nezodpovědnost. Vezměme si třeba hlavní město, nemluvě už o nebezpečných ohniscích, jimž se vždy raději vyhýbáte. Tady přímo před tváří vedoucích představitelů všech odrůd a všeho ražení se Moskva změnila v celosvazové politické smetiště a semeniště špíny a nemorálnosti. Cožpak lid může uvěřit při pohledu na celou tuto ubohost, že se přestavba ubírá správným směrem? Domnívám se, že nikoli. Vždyť jste vždy učil mne i další spolupracovníky, že je třeba vycházet ze života, z praxe a přihlížet k náladě mas. Tato nálada je však, jak jistě uznáte, velmi špatná. Nikdo není spokojen a všude se projevuje agresivita. Cožpak je možné při takovém smýšlení lidí doufat v úspěch velmi složitých reforem? To by přece znamenalo ignorovat základy politologie.
To, co se před našima očima děje dnes, se nazývá národní pohromou srovnatelnou s občanskou válkou nebo s vpádem hitlerovského fašismu. Ale dokonce ani fašismu se nepodařilo rozeštvat národy a generace, rodiče a děti, obyvatele měst a vesnic, což se dnes stalo trpkou a tragickou skutečností našeho života. Toto nebezpečí, jakkoli to je podivné, Vás neznepokojuje. Naopak, považujete se za „šťastného člověka", za účastníka „velkolepé obnovy velké země a jejího historického tažení do světa svobody".
Neprojevuje se Vaše znepokojení ani v tom, že hlavní deklarace přestavby se rychle degenerují ve vlastní opak.

Všichni si už jasné uvědomují, že demokracie je nahrazena válkou zákonů, svrchovaností a pravomocí, nespoutaným řáděním davu a rozpadem státu.
Glasnosť se už dávno změnila v hysterický křik a stala se zbraní v psychologické válce proti lidu. Šikovní lidé si ji přizpůsobují i jako výhodné zboží v rodících se tržních vztazích. Všichni, kdo byli ve vaší blízkostí, viděli, že jste k tomuto procesu významně přispěl. Názorně to potvrzuje série politických portrétů „hodného muže z politbyra", vytvořená v klasickém stylu chvalozpěvů.

Neustále jste nás ujišťoval, že se civilizujeme a budujeme právní stát, kdežto ve skutečnosti to vše vyústilo ve všeobecné bezpráví, rozkol společnosti, přehlídku nepřístojností a v naprostou ztrátu státní důstojnosti.

Za hlavní nebezpečí přestavby jste označil intriky aparátu strany ruských komunistů, který opakuji, vznikl teprve před několika měsíci. To byste nám lichotil. Ještě nedokážeme zvládnout své bezprostřední a nejdůležitější povinnosti. Mnoho věcí se nám nedán a právem nás za to kritizují stranické organizace a pracovní kolektivy.

Dokonce se nám ani nedaří dokázat prezidentovi a Vám, že řídit takovou zemi, jako je naše, pomocí slovních půtek, byť i virtuózních, není možné, že složité společenské systémy lze modernizovat jen po částech, nikoli šmahem a naráz. Není možné bořit struktury výkonné moci, nemáme-li čím bychom je nahradili. Pro společnost je zhoubné násilně přerušovat návaznost časů a rušit vžité ideové hodnoty. Je prostě překvapující, že Vy, který znáte domácí a cizí zdroje, máte tak povrchní postoj ke stěžejním požadavkům dialektiky posloupnosti a novátorství.

Neustále projevujete nadšení z úspěchů demokratizace. Všichni ale jasně vidí, že v situaci trvalého ochromení moci se v zemi vytváří zhoubné trojvládí v podobě centra, vedení Ruska a nacionálního separatismu. Svrchovaní zákonodárci ignorující lidská práva a Ústavu SSSR, těží ze svých práv a chtějí si zařídit život podle vlastních zákonů. Vždyť absurdnější situaci je těžké si představit: zákonodárce tu má roli neustálého porušovatele zákonů. V tom jsme nesporně „předstihli celou planetu…

Co nás tedy čeká – definitivní rozpad všech společenských vztahů, což nutně přivede jadernou velmoc k sociální explozi. Nebo nejkratší cesta k diktatuře – pravicové či levicové, „hnědé" nebo „žluťácké", jaký je v tom rozdíl. „Architekti přestavby", kteří lehkomyslně připouštějí takový vývoj událostí, berou na sebe tu největší odpovědnost vůči dějinám a spoluobčanům. Cožpak jsou pro Vás nebezpeční ti, kdo by chtěli zabránit národní tragédii?

Bylo by správné odmítnout Vám důvěru jak v politickém, tak i v občanském smyslu. Tato otázka byla vznesena již na 28. sjezdu  KSSS  a  byla  nekompromisně kladena na posledních stranických plenárních zasedáních. Já osobně tuto důvěru k Vám už dávno nemám. Netajil jsem se tím a ani se tím netajím. Můj postoj se nezakládá na citech ani na dnešní  bezvýchodné  situaci, ale na Vaší praktické činnosti, mimo jiné i té, která je skryta před širokou veřejností. Jejím základem je subjektivní idealismus a politický snobismus umocněný touhou po poctách a moci, kterou navenek tak halasně odsuzujete.

Přiznám se, že mne zpočátku, jako mnoho jiných lidí podmaňoval Váš liberalismus, nenucenost v úsudcích a přesnost Vašich odhadů. Pak z této nenucenosti začalo čišet chladné opovržení a místo vtipných sentencí se ozýval cynismus. Vzpomínám si, jak jste jednou ledabyle poklepal na tlustý svazek spisů a prohlásil, že to je návrh přestavby a že rozhodně tuto zemi předěláte. Zarazilo mne, proč „tuto", a nikoli „naši", a také proč „předělávat“ strádající zemi? Nejsou v ní přece jen lidé, ale i rakety!… Ukázalo se bohužel, že to nebylo vychloubání. Země nebyla jen „předělána", ale téměř obrácena naruby!

Nevím, zda jste schopen sebekriticky posoudit své činy a jejich důsledky. Myslím si, že nikoli. Přeskakoval jste z jedné vysoké funkce do druhé – v posledních šesti letech jste zastával šest vysokých funkcí – a ani jednou jste neskládal účty ze své práce. Dokonce na posledním stranickém sjezdu, kde musel skládat účty každý člen politického byra, jste se rozhořčil a divil jste se, že nechápete, co se od Vás chce.

Podle nesčetných lichotek, jichž se Vám dostávalo od novinářů, jimž jste poskytoval interview, se Vám líbí, když jste nazýván „architektem přestavby". Tyto lichotky jsou více než pochybné. Vždyť architekt stojí u trosek… Sotva zde může potěšit blahodárný déšť hodností, prémií a titulů, který náhle spustil.

Chápu, proč jste teď začal mluvit tak energicky. Přichází totiž okamžik prozření mas. Stále častěji a státe hlasitěji mluvíme o základních příčinách degenerace přestavby a samozřejmě se chceme přesvědčit o svědomitosti projektanta. Velmi dobře si uvědomujeme, že nakonec za všechen tento chaos bude muset někdo nést osobní odpovědnost. Pokoušíte se vyhnout se ostří hněvu lidu a bez rozpaků poukazujete hned na jednu a hned na druhou stranu. Teď jsou právě ruští komunisté „velmi nebezpeční". Označujete je za nebezpečnou sílu v okamžiku, kdy ÚV Komunistické strany Ruska shromažďuje všechny k odvrácení všelidového neštěstí a vytrvale hledá vzájemné porozumění se svými politickými oponenty; kdy se objevily reálné cesty shody na základě prohlášení vedoucích představitelů centra a devíti republik. Máte vzácnou schopnost v okamžiku, který je pro Vás vhodný, přilévat olej do ohně…

Ano, přestavba za svou dnešní podobu a dnešní stav velmi vděčí Vašemu talentu a energii. Svou činnost po dubnu jste zahájil jako vedoucí nejdůležitějšího oddělení UV, odpovídal jste za ideologické zajištění přestavby a od té doby, ať se Vaše služební kariéra vyvíjela jakkoli, tato sféra je stále pod Vaší bdělou kontrolou. Právě pod Vaším vedením byly vynalezeny, vybroušeny a „uvedeny do chodu** nové ideologické stereotypy, pod jejichž heslem jsme si museli „osvojovat nové myšlení" a podléhat iluzím. Při veškeré rozmanitosti zaváděných šablon je sbližovala jakási abstraktnost, záměrná mnohoznačnost a nápadná nálepkovitost. Tyto stereotypy se ovšem velmi rychle změnily v zastírání a ospravedlňování té nejšpinavější praktické, teoretické a morální zvůle.
STAGNACE! – použijte tohoto slova jako nadávky a nemusíte nést za nic z nedávné minulosti odpovědnost, nemusíte se vyznat v rozporech příznačných pro každou dobu a nemusíte zjišťovat kdo jak a kde potápěl zemi a kdo ji z močálu vytahoval.

ADMINISTRATIVNĚ DIREKTIVNÍ SYSTÉM! – použijte této nálepky a můžete bezohledně bořit všechny systémy zajišťující život země a státu a nemusíte se vůbec starat, čím nahradit to, co bylo zničeno.

NÁVRAT DO SVĚTOVÉ CIVILIZACE!
Vyhlašujte toto heslo a můžete rozřezávat jak chcete jedinečný organismus sovětské a ruské veřejnosti a státnosti, budovaný nejen po desetiletí, ale i po staletí, transplantovat mu jakoukoli administrativní, politickou a kulturní náhražku ze západního blešího trhu.
Mezi takovými prostředky „ideologického zajištění přestavby" jsou dva „vynikající", z jejichž působení se společnost hned tak nevzpamatuje. S Vaší neúnavnou činností zcela bezprostředně souvisejí.

První teze zní, že „hromadné sdělovací prostředky nejen odrážejí skutečnost, ale také ji formují". Je-li tomu tak, pak se zásadní hranice mezi pravdou a lží de facto stírá. Nyní je možné směšovat pravdu a lež v tisku nebo v éteru v jakékoli nezbytné proporci, postupně zvyšovat dávku jedovaté dezinformace, pomalu otravovat vědomí čtenářů, diváků a posluchačů, a tak je učit bez zábran polykat a považovat za normální i nestoudnou historickou lež, estetickou nechutnost a morální zrůdnost. Nejdůležitější je zbavit lidi schopnosti odlišovat pravdu, dobro a krásu od lži, zla a ošklivosti. V tom jsme zřejmě UŽ dosáhli úspěchu.

Vy nám ovšem, Alexandře Nikolajeviči, s rozhořčením namítnete, že takové úvahy hrubě překrucují ideály glasnosti a svobody slova a že sledovaly zcela jiný cíl. Není to pravda! Právě takový cíl sledovaly a svědčí o tom Vaše direktivní projevy a prohlášení plné dvojsmyslností, zámlk a výmluvných narážek. Mimochodem, starost o vznesené ideály glasnosti projevujete výhradně v případech, kdy jde o Vaši vlastní osobu. Když vsak piráti glasnosti chtějí rozvířit kampaň proti někomu jinému, pak „ideály" tomu nebrání. Po celé měsíce jste zachovával bohorovný klid, když část tisku Vám poslušná pořádala štvanici na N. Ryžkova, mimochodem Vašeho stranického soudruha a spolupracovníka ve vedení, když „žluťácké" publikace a politikáři házeli špínu na prezidenta, když se zběsilá pomlouvačná kampaň rozvířila kolem V. Pavlova nebo A. Lukjanova. Kam se poděla Vaše „tolerance", když na stranickém sjezdu šel z ruky do ruky koncept Vašeho rozhovoru s mladými delegáty? Proč začal takový rozruch, proč by! uveden do pohotovosti všechen „demokratický" tisk, proč byla operativně ustavena komise pro zjištění viníků a vyšetření protijakovlevovské činnosti? Nehodlal jste čekat až praxe uvede vše do pořádku a lid se doví pravdu? Ovšemže pravdu je třeba hájit „zde a nyní", a nikoli přenechat jí soudu potomků. Proč se však touto zásadou řídíte jen, dotýká-li se Vašich osobních zájmů?

Druhá Vaše oblíbená teze zní: „Dovoleno je vše, co nezakazuje zákon." Ponechme stranou zřejmou morální neudržitelnost této teze. Vyzývám Vás, abyste se ještě jednou zamýšlel nad tím, jak je tato teze škodlivá pro zemi, kde ještě nejsou vypracovány celé kapitoly občanského a trestního zákona, kde chybí staletá tradice dodržování zákonů. Namítnete, že to je velmi špatné. Taková je ale realita. Není přece možné k ní nepřihlížet. Jak jen můžete na ni nebrat zřetel právě Vy, který jste západního čtenáře obšťastnil novou knihou s výmluvným titulem Realismus – země přestavby?

Zpravodaji časopisu Stern jste prohlásil: „Je možné klidně prodávat všechno, kromě svědomí, aby obyvatelstvu byly odňaty inflační peníze. Včetně tanků, ale ty nikdo nekupuje." Nevím, jaká je tržní cena svědomí, ale prodavači se najdou dokonce i mezi těmi, kteří už nemají co prodávat, ale po tancích, obrněných vozech, raketách, minometech a samopalech je poptávka stále velká. Nejde už jen o „nebezpečná ohniska" – dokonce v Moskvě se každou noc a někdy dokonce i ve dne střílí. Pro srovnání připomenu, že před pěti lety v Moskvě byla během roku střelná zbraň použita patnáctkrát a v každém takovém případě se tím prokuratura zvlášť za bývala.

Připomenu rovněž, že v roce, kdy jste v prezidentské radě měl na starosti boj proti kriminalitě, počet zavražděných a obětí nehod vzrostl v zemi o 45 000 osob a počet obětí dalších těžkých zločinů o 109 000. To je třikrát více, než v nespravedlivé deset let trvající afghánské válce! Tato strašlivá čísla, pokud je mi známo, jste nikde a nijak nekomentoval. Právě tak jako se vyhýbáte mluvit o porušování lidských práv v řadě republik a oblastí, o tom, že v zemi jsou tisíce uprchlíků. O možnosti tragického vývoje událostí jste však přece byl velmi dobře informován už předem. Jen o situaci v Litvě Vám bylo poslána několik desítek informativních a analytických zpráv. Proč tedy Vaše „Čisté svědomí" mlčí?

Konečně o posledním stereotypu, který se Vám prese všechno nepodařilo prosadit. Jde o nezdařený pokus Vašich stoupenců vymýtit z vědomí lidí V.I. Lenina a jeho ideový odkaz. Sám jste byl nucen přiznat tuto porážku. Neuplynul ani rok od doby, kdy jste veřejně přísahal, že máte k Leninovi „mimořádně dobrý" vztah. Ale teď… Nechť se čtenář o tom doví z Vašeho vlastního interview pařížskému listu Tribune de Expantion a ocení veškerou hloubku Vašich zásad.

„Otázka: Na Vašem psacím stole stojí fotografie Gorbačova. Na zdi visí jeho oficiální portrét. Co ale Lenin? Leninův portrét nemáte?
Odpověď: (s úsměvem). Na protější zdi mám tři hřebíky.
Otázka: Na nich nic nevisí. Byl tam Leninův portrét?
Odpověď: Rooseveltův portrét to byl sotva."

Demonstrativně, aby se to dověděla celá Evropa, jste vyhodil Leninův portrét, a tím dokázal svou ubohost. Doufáte snad, že budete někoho svým osobním příkladem inspirovat? Je ovšem dost lidí, kteří ohluchli z rachotu Vaší ideologické mlátičky. Vystřízlivění však nutně nastane.

Pak se ale budete muset rozhlédnout kolem sebe a zhodnotit, čeho jste vlastně dosáhl. Jen neříkejte, že jste Vy a Vaši spolupracovníci „probudili lid", „otevřeli mu oči". Lidé, kteří mají otevřené oči se navzájem nezabíjejí pro příslušnost k různým národnostem, nerozbíjejí vlastníma rukama, – aby se zalíbili nezodpovědným proti sobě stojícím politikářům – průmyslový potenciál země, v níž budou muset žít jejich děti a vnuci, nepořádají štvanice na svou armádu, neurážejí šediny starců a neboří historické a kulturní památníky…

Neutěšujte sebe a své soudruhy ve straně, jejímž členem jste téměř po celý svůj život, neviditelnými, ale zdánlivými úspěchy přestavby. Právě v nedávných dnech, kdy v Radě federace přiznal prezident, že situace v zemi je ‚katastrofální, kdy je odstaveno více vysokých pecí než v roce 1942 a kdy v Zakavkazsku ozbrojené bandy vystřelovaly raketové salvy, Vám byl v Británii udělen čestný titul doktora věd. Zřejmě za úspěchy v přestavbě. Neměl byste už přestat s přetvářkou?

Velmi dobře si uvědomuji, že touto otevřenou rozmluvou s „architektem přestavby" u jejích trosek, jsem své přátele nepotěšil. Chtěl bych upřímně vyzvat komunisty, jimž leží na srdci naše trpící vlast, aby navzdory všem obtížím nespěchali s vystupováním ze strany. Tam, kde unáhleně vrátili stranické legitimace, už vyrašila jedovatá semena, která dusí pracující. Zamyslete se pozorněji nad sociální a politickou situací v Litvě, Gruzii, Arménii a ve východní Evropě. Tam se na prvomájových oslavách hromadně objevily rudé prapory a transparenty s nápisem: „Komunisté, odpusťte, měli jste pravdu." – Slibovaný všeobecný blahobyt sotva nastane v tomto století. Ani všelidské hodnoty neexistují bez sociální spravedlnosti a bez péče o ty, kteří se živí vlastní prací. Tuto starost jsme vzali na sebe, když jsme upřímně a poctivě a nikoli z pokrytectví a pro kariéru vstupovali do rad komunistů.

Gennagij ZJUGANOV, člen politického byra, tajemník ÚV Komunistické strany RSFSR
(dnes předseda KSRF)

TA 21/1991

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *