Poslední pocta

25. února zemřel poslední německý dobrovolník, Fritz Teppich.

Ano, bylo to nevyhnutelné. Fritzovi bylo 93, vědělo se, že truchlí po své zemřelé ženě – ale zpráva o jeho smrti zasáhla těžce. Fritz Teppich byl posledním z německých dobrovolníků ve španělské občanské válce.

Narodil se v Berlíně. Když přišel k moci Hitler, Fritzova matka byla dost prozíravá, aby jeho i se starším bratrem – čtrnáctiletým židovským „Rudým pionýrem“ – poslala coby kuchařského učně do Paříže a později do Belgie. Ji a jeho mladšího bratra nacisté zavraždili.

Když válka začala, sedmnáctiletý Fritz se dostal do Španělska a okamžitě, 5. září 1936, narukoval. V dubnu, kdy hlídkoval na blízké hoře, bezmocně pozoroval, jak je ničena Guernica. Po značně riskantní cestě do Francie, jako jeden z posledních uprchlíků z Baskicka, se znovu připojil ke své jednotce v Barceloně a až do konce bojoval jako důstojník španělské republikánské armády.

Po neuvěřitelné cestě a útěku z vězení bojoval v Belgii a Francii, kde byl brzy jako cizí státní příslušník internován. Těsně předtím, než byla jeho pracovní jednotka poslána do Osvětimi, vyklouzl a v pracovním oděvu a s falešným průkazem prošel přes Francovo Španělsko do Portugalska, kde byl internován. Po válce se stal novinářem v Západním Berlíně. Vždy odhodlaný při obraně svých zásad – někteří (s úšklebkem) říkali vzpurný – to neměl jednoduché, ale hrál klíčovou úlohu při budování západoberlínského mírového hnutí.

Byl vždy přesvědčeným levicovým bojovníkem za lepší svět – aktivním téměř až do konce. Bude chybět všem, kteří ho znali.     

Victor Grossman, Berlín (překlad Vladimír Sedláček)