Kdo byl Ján Nálepka?

Presidium Nejvyššího sovětu SSSR udělilo tituly hrdinů Sovětského svazu čtrnácti zahraničním účastníkům Velké vlastenecké války (čtyřem Čechům, čtyřem Francouzům, třem Polákům, jednomu Slovákovi, jednomu zakarpatskému Ukrajinci a jednomu Španělovi).

Tímto nejvyšším vyznamenáním byl poctěn i legendární kapitán Ján Nálepka-Repkin.

Dvakrát musel putovat tesař Nálepka ze zaostalého Slovenska za oceán, aby si tam v pensylvánských dolech vydělal nějaké dolary, za něž by si mohl koupit malé gazdovství. Měl na krku osm dětí a ty byly věčně bosé i hladové. A musely se ještě víc uskrovnit, když kantoři přemluvili starého Nálepku, aby dal svého třetího synka Jána (narodil se 21. 12. 1912 ve Smižanech u Spišské Nové Vsi) na učitelský ústav.

Mladý kantor Nálepka učiteloval v Maríkovej, v Bielej Vode a ve Stupavě. A všude narážel na bídu, zaostalost, alkoholismus a náboženské tmářství. Organizuje chalupníky proti vydřidušskému daňovému systému a Krajinský úřad v Bratislavě ho za pobuřování 16.2.1934 odsuzuje na 24 hodin do vězení a ukládá mu pokutu. Píše články do novin, pořádá osvětové a politické přednášky a za to ho zfanatizovaní luďáci vyhánějí ze Stupavy do Nemeckej Poruby a tam je definitivně zbaven učitelského dekretu.

Úřady rozhodly, jak dostat „rudého socana“ Nálepku pod kontrolu: je povolán do armády a z moci úřední aktivován jako důstojník z povolání. Nejprve ho nasadili do válečné kampaně proti Maďarsku a proti Polsku a pak konečně do války proti SSSR. Odchází na východní frontu se štábem tzv. zajišťovací divize. Doma rodičům při návštěvě řekl, že ví, kde je jeho místo, a podle toho také jednal. Proto ho z trestu přemisťují ke štábu slovenského 101. pluku, který má zajišťovat bezpečný provoz na strategicky významné trati Gomel—Pinsk.

Stotník Nálepka horečně rozvíjí svou antifašistickou činnost a je to znát — slovenští vojáci propouštějí zajaté partyzány, sami vyhazují koleje do vzduchu, odmítají se podílet na kárných výpravách, ujíždějí k bolševikům v tancích a dokonce za tažení proti partyzánům obracejí hlavně svých baterií na okupanty. Partyzáni svazku generála Saburova, s nimiž je Nálepka v denním spojení, znají tohoto nenápadného slovenského stotníka v brýlích pod krycím jménem „Repkin“. V noci na 15.5.1943 mu spojka vyřídila vzkaz hrdiny Sovětského svazu A.B.Saburova, aby okamžitě přišel k němu do lesního tábora, neboť fašisté chystají s „velezrádnými Slováky“ polní soud. Setník Nálepka sedl na koně a v doprovodu několika nejohroženějších spolupracovníků přešel definitivně na stranu svých slovanských bratří.

18.5.1943 se z uprchlých slovenských vojáků a důstojníků zrodil československý partyzánský oddíl, jehož velitelem se stal kapitán Repkin (Ján Nálepka byl „mrtev“, aby gardisti nemohli perzekuovat jeho rodinu). Velel mu v mnoha bojích a bitvách až do 16.listopadu 1943. Tehdy sovětští a naši partyzáni sváděli těžké boje o opevněné ukrajinské město Ovruč. Při zteči posledního odporu ovručského nádraží, padl kapitán Repkin smrtí hrdiny.