Rudá vlajka nad Betlémem
Nemůžete utéci, ať je vaše filozofická nebo náboženská víra jakákoli. Inzeráty ve vás vyvolávají pocit viny, když lidem, které milujete, nenakoupíte dost spotřebních produktů toho správného druhu. Je nabízeno kreativní financování, aby ti, kteří půjčují, měli ještě větší zisk. A je to i katastrofa životního prostředí – o Vánocích se vyrábí, rozváží a vyhazuje do odpadních jam a spaloven víc plastů, kartonů a obalů víc než v jinou roční dobu.
A přesto pod tím vším zůstává plamínek revoluční naděje – a naděje na lepší svět, kde je společenské uspořádání zpřeházeno tak, aby chudí byli nasycení a bohatí zbaveni svých neprávem nabytých příjmů. A to je něco, co souvisí s pracujícím lidem jakékoli kultury, jakéhokoli náboženského či filozofického založení.
Co mají Vánoce společného s třídním bojem? Jedním slovem – všechno. Příběh proběhl nějak takhle:
Bylo – nebylo, v daleké zemi na okraji veliké říše žili lidé s prastarou kulturou a velkou literaturou, které si podrobila technicky vyspělá imperiální mocnost. Obsadili je cizí vojáci a vládli jim zaprodaní místní despotové, kteří kolaborovali s cizáckými utlačovateli. Pravidelně docházelo k povstáním místních rolníků a otroků, jež byla nelítostně umlčována.
Uprostřed toho všeho přišla jedna mladá dívka, neprovdaná, mimo manželství, do jiného stavu. Mohli byste si myslet, že toho zalitovala, ale naopak, ona v očekávaném narození děcka shledala důvod se radovat a doufat v lepší svět.
Ona a její snoubenec byli tehdy, v posledních týdnech jejího těhotenství,nuceni podniknout složitou cestu, aby vyhověli požadavkům svých imperiálních vládců a zaregistrovali se ke sčítání lidu.
Ubytování v místních hostincích jim je odepřeno. Bez domova nacházejí úkryt ve stáji, kde matka porodí dítě, chlapečka, mezi ustájenými zvířaty. Sotva příznivý začátek pro dítě, ve které matka vkládala takové naděje.
A tehdy se vše zhoršilo. Místní vládce, kolaborant, který se drží u moci díky okupační armádě, se rozhodne k teroru.
S přesvědčením, že ve vesnici, kde se právě mladému páru narodilo dítě, se chystá povstání, vyslal smrtící komando, aby zabilo dítě mužského pohlaví určitého stáří. Mladá rodina dostává výstrahu a prchá do sousední země. Tam čekají, dokud nedostanou zprávu o úmrtí jejich místního despoty a poté se vracejí, aby svého syna vychovali ve svém rodném městě.
Když hoch vyroste, jde a organizuje hnutí za společenskou a ekonomickou změnu. Je složeno z rybářů, napravených prostitutek, nezaměstnaných a státních zaměstnanců nízkého postavení, typického vzorku mužů a žen různého etnického původu.
A tak když se na vánoční příběh podíváte blíže, najdete příběh lidí z dělnické třídy žijících v těžké době, v podmínkách, jež se příliš neliší od těch, jimž jsou vystaveny milióny lidí dnes. Jsou to lidé, kteří si uvědomují historii svého boje. Čerpají sílu z poučení z minulosti a živí naděje a sny na lepší svět. Marie, Máří, mladá matka ve vánočním příběhu, je o tom, že budoucnost bude lepší, neochvějně přesvědčená. Její píseň, známá jako Magnificat, Chvalozpěv, není ničím jiným než revolucionářstvím. Tento revoluční aspekt Vánoc lze také najít v lidové vánoční koledě Svatá noc (Cantique de Noel). Slova napsal francouzský socialista Placide Cappeau de Roquemaure; do angličtiny je přeložil americký abolicionista John Sullivan Dwight (pod názvem A Holy Night).
V jedné verzi koledy stojí: „Skutečně nás učil milovat jeden druhého, jeho zákonem je láska a jeho evangeliem je mír. On zlomí řetězy, neboť otrok jest bratrem naším; a v jeho jménu veškerý útlak ustane!“
Někteří reakcionáři v USA velice dobře pochopili politické důsledky této koledy, a tak je i nadále kontroverzní. V mnoha konzervativních církvích byla po léta zakazovaná a mnohé rozhlasové stanice na jihu ji odmítaly hrát.
Takže kdykoli jste unaveni volnými dny a vším tím žvaněním, jaké je obklopuje, vzpomeňte si na mladou rodinu z vánočního příběhu, jak doufali a snili o revoluční přeměně své země, a jak vytrvali tváří v tvář útlaku.
Tim Yeager, KS USA, pro Peoples‘ Weekly World (překlad Vladimír Sedláček)