Kdo byl Folke Bernadotte
Vynikající švédský diplomat hrabě Folke Bernadotte se díky svému diplomatickému umění zasloužil o to, že mohlo být 18. července 1948 (v průběhu prvnf arabsko-izarelské války) dosaženo druhého příměří. Ale již za dva měsíce, 17. září 1948, v Jeruzalémě skonal na následky atentátu, který vlastně nebyl nikdy beze zbytku vyřešen.
Z královské rodiny
Hrabě Folke Bernadotte, mimořádně talentovaný vyjednávač, mimochodem vnuk Oskara II., krále Švédska a Norska, se narodil 2. ledna 1895. Byl vychováván k upřímnosti, střízlivostí a vřelé náboženské víře. Ačkoliv nebyl považován za velkého intelektuála, velmi dobře se orientoval v hlavních myšlenkových proudech doby, ovládal tři světové jazyky (angličtinu, němčinu a francouzštinu) a v průběhu svého studia na vojenské akademii prokázal velmi dobré organizační schopnosti. Když vypukla druhá světová válka, tak si opět oblékl uniformu, aby v letech 1943 a 1944 mohl jako příslušník neutrálního státu organizovat v Goteborgu výměny nemocných válečných zajatců mezi Německem, Velkou Británií a Spojenými státy. V těchto letech Bernadotte rovněž navštívil Švýcarsko, Anglii a vichystickou Francii, setkával se s vlivnými lidmi od britského ministra zahraničí Anthonyho Edena až po vrchního spojeneckého velitele, amerického generála Dwighta Eisenhowera.
Pomáhá obětem nacismu
Hrabě Folke Bernadotte si za tuto dobu získal pověst zdatného a produktivního vyjednávače, ale i osobní sympatie významné části kruhů, které na Západě rozhodovaly o běhu dějin. K jeho největším diplomatickým úspěchům nesporně náleží jeho velká pomoc vězňům v nacistických koncentračních táborech. Dokázal jim prostřednictvím Červeného kříže zajistit nejen přes 700 000 potravinových balíčků, ale i zorganizovat akci, která 30. března 1945 vstupuje do povědomí nejširší světové veřejnosti jako »bílé autobusy. Za asistence 250 příslušníků švédských ozbrojených sil a zdravotních sester převezl v autobusech natřených bílou barvou a označených červenými kříži přes 4500 norských a dánských vězňů z koncentráků do Neuengamme a pak do Švédska. Podobným způsobem odvezl – a to během jediného dne – téměř tří tisíce polských, francouzských, belgických a holandských žen z nechvalně pověstného lágru Ravensbrůck a dalších 1600 vězňů židovského původu. Pak následovaly ještě podobné přesuny z Německa do Švédska.
Kontakt s Himmlerem (?!)
V akci „bílé autobusy bylo celkově osvobozeno kolem 30 000 osob, z toho přinQJmenším 10 000 židů. O tom, že to nemohlo být nijak jednoduché, svědčí řada skutečností, zejména velký odpor, který této humanitární akci kladl Ernst Kalíen-brunner. Tento mocný šéf tajné policie SS rakouského původu, jenž převzal roli kata českého lidu Heydricha, chtěl smazat stopy po nacistické zvůli, a proto nařídil, aby byl 8. dubna 1945 vyhozen do povětří koncentrační tábor Bergen-Belsen v Dolním Sasku, a to i s vězni. Byl to totiž poslední sběrný tábor, kam esesáci soustřeďovali vězně z ostatních lágrů z východních území, které se urychlené vyklízely před postupující sovětskou armádou.
Když se o celé záležitosti Bernadotte dozvěděl – a to jen s předstihem necelých 24 hodin – okamžitě si uvědomil, jaké strašlivé nebezpečí hrozí uvězněným nešťastníkům, protože bezohlednost tamních věznitelů byla všeobecně známá. Jen od ledna do začátku dubna 1945 zahynulo v tomto koncentráku 45 000 lidí. Proto se Bernadotíe bleskově spojil se standar-tenfúhrerem SS Rudolfem Brandtem, Himmlerovým osobním tajemníkem, a dalšími nacistickými pohlaváry, takže se mu podařil vskutku husarský kousek a Bergen-Belsen byl na poslední chvíli ušetřen. Bernadotte by toho nikdy nedosáhl, kdyby předtím nenavázaf kontakt se samotným Heinrichem Himmlerem, ministrem vnitra a nejvyšším činitelem v SS, za což si ovšem po válce vysloužil z některých neinformovaných stran kritiku i odsouzení.
V barvách OSN
Když se 28. května 1948 objevuje v Káhiře, aby se ujal funkce hlavního vyjednávače mezi znepřátelenými stranami arafasko-židovského konfliktu, je vítán se skepsí a se zdviženým obočím nedůvěry. Co tenhle naivní Sved pohledává v oblasti, kde neuspějí ani Britové, ani samotná OSN? Avšak brzy si řada těchto »nevéří-cich Tomášů“ přehodnotí svůj náhled a nemůže než obdivovat, s jaKou vervou, vůlí, vytrvalostí a obratnosti se pouští do „Války« s mnohem mladšími třicátníky a čtyřicátníky. Bernadoíte se stává vůbec prvním vyjednávačem OSN a tvůrcem tzv. kyvadlové diplomacie. Jen za první dva měsíce činnosti má na svém kontě 215 hodin strávených ve vzduchu, když létá z jedné strany na druhou. Uznale se musí vyjádřit i představitelé obou znepřátelených táborů.
Mírové projekty K přeměně dočasného příměří v trvalý mír připravil Bernadotte dva projekty. Když viděl, že první nevyhovuje Izraeli (Jeruza-iém má být pod arabskou správou), pružně přišel s druhým plánem, který počítal s tím, že Jeruzalém bude spravován společnými silami v rámci OSN s tím, že celá oblast Galileje připadne Izraeli. Ale jak se ukázalo, extremistům se ani toto nelíbilo, což je považováno za jeden z důvodů, proč ho zabili.
„Bylo obdivuhodné pozorovat, jak rychle se orientoval v labyrintu celé problematiky, jakou mě! vůli naslouchat a porozumět názoru druhých,“ říká tehdejší izraelský ministr zahraničí Moše Saret, „Uvazovat nezávisle, a když zjistil nespravedlivost, řekl to rovnou – a to ho také stálo život,“ prohlásí Henry Cat-tan, člen arabské delegace na jednáních na ostrově Rhodos.
Podlý útok nikdo nic neví
A vskutku, dne 17. září 1948 je hrabě Folke Bernadotte v jeruzalémské okrajové čtvrti Katamon zavražděn, když se svými spolupracovníky touto oblastí projíždí ve voze viditelně označeným vlaječkou OSN a nápisy dokazujícími, že jde o diplomatickou misi. Nikdo není dopaden ani obviněn. Švédská vláda je ovšem od samého začátku přesvědčena, že za vraždou stojí agenti izraelské vlády. Uvádí to mimo jiné Amitzur Han, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalému, ve své knize Bernadotte in Palestině (Londýn 1988}.
Postoj izraelské vlády
Izraelská vláda sice po atentátu vyhlásila v Jeruzalému mimořádný stav, internovala asi 200 sternistu a jejich sympatizantů a policejním zásahem tuto organizaci úplně zrušila. V této souvislosti premiér David Ben Gurion nařídil, aby byla také rozpuštěna organizace Irgun s tím, že všechny její zbraně a vojenský materiál musejí být předány izraelské armádě. Ale případ Bernadotte tím vůbec nebyl plně objasněn. Podezření padlo zejména na příslušníky ilegální mili-tantní sionistické organizace Irgun nebo tzv. Sternovy skupiny.
Do ztracena…
Nicméně případ Bernadotte dostal do delikátní mezinárodně politické situace především stát Izrael. Odpovědnost za vraždu emisara OSN je velmi těžká. Hrozilo, že se veřejné mínění, zejména v Evropě, od Izraele úplně odkloní. Naštěstí vzápětí došlo k aféře, která od tohoto atentátu odvrátila pozornost. Vše šlo do ztracena, protože v Negevské poušti vypukl incident, při kterém egyptská jednotka v době příměří tvrdošíjně odmítala pustit izraelské zásobovací konvoje do této oblasti, což bylo v příkrém rozporu se zněním dohody o zastavení palby.
Záhada střelců po letech vyřešena?
Po několika desetiletích se na stránkách amerického a izraelského tisku objevují jména údajných spiklenců zapojených do vraždy hraběte Bernadotta. V listě The New York Times z 12. září 1988 a v izraelském Haaretz z 1. října 2006 padnou čtyři jména: střelci Jicchak Ben Moše. Avraham Steinberg a Jehošua Cohen a řidič Mešulam Makeover.
Omluva po 47 letech
Po uplynutí téměř poloviny století přichází ze strany Izraele oficiální omluva. Pronesl ji na vzpomínkovém aktu v Tel Avivu v květnu 1995 tehdejší ministr zahraničí a dnešní izraelský prezident Šimon Pereš za přítomnosti švédského velvyslance. Pereš tehdy vyslovil lítost nad tím, že se Folke Bernadotíe stal obětí teroristického zločinu, který odsoudil.
Zdeněk RUDLER
Archiv NoS