Systém Inkvizice (1)

Inkvizice byla vytvořena k pronásledování a vymýcení kacířství nikoli přesvědčováním, ale násilím.

Organizovaný teror je onen „divutvorný" prostředek, který měl církvi prostřednictvím inkvizice zachovat a upevnit její pozice.

„Úkolem inkvizice je vyhubit kacířství,“ napsal francouzský inkvizitor ve 14. století Bernard Gui. „Kacířství nemůže být zničeno, ne-budou-li zničeni kacíři; kacíři nemohou být zničeni, nebudou-li zničeni spolu s nimi ti, kdo je ukrývají, sympatizují s nimi a hájí je." (1)
Co však bylo kacířství a kdo byli kacíři? Shannon říká, že církev považovala za kacířství uvědomělé odmítání článků katolické víry a otevřené a houževnaté zastávání chybných názorů. Za kacíře byl pak považován věřící, který byl obeznámen s katolickým učením, a přesto je popíral a hlásal jemu odporující názory. (2)
Protože však ve středověku neexistovala oficiální definice kacířství a kacíře, všechno záviselo na libovolném výkladu těchto pojmů inkvizitory, kteří ve snaze vyrvat buřičství i s kořeny pronásledovali nejen „uvědomělé" kacíře, ale také všechny, kdo k nim měli velmi vzdálený vztah — „přicházeli s nimi do styku", a mohli se tak od nich úmyslně nebo bezděčné „nakazit" jejich „zlovolným učením". Tisíce nevinných lidí se stávaly obětí inkvizice v důsledku udání, touhy inkvizitorů zmocnit se jejich majetku anebo tuposti a fanatismu zaměstnanců „svatého" tribunálu.
Vznik inkvizice vyvrátil mýtus o křesťanském náboženství jako náboženství všeobecné lásky, milosrdenství a odpuštění, jak jej po staletí šířili teologové. Je pravda, že když církev své oběti nelidsky mučila, upalovala je a často jim bezdůvodně přisuzovala nesmyslné zločiny a neřesti, tvrdila, že to dělá ve jménu křesťanského milosrdenství, že tak zachraňuje to nejcennější, co má člověk, — jeho duši — a zajišťuje jí věcnou blaženost na onom světě. Toto tvrzení vlastně zcela odpovídalo křesťanskému učení o dosažení království nebeského za cenu utrpení a trýzně na zemi. Cožpak Kristus nevstoupil na Golgotu a nedal se ukřižovat, aby vykoupil lidské hříchy? Proč brát ohledy na kacíře, ďáblovy náhončí a nepřátele křesťanské zbožnosti?
I když se teologové snažili všemožně ospravedlnit teror inkvizice, nemohli zastřít podstatný rozdíl mezi biblickou legendou o Kristově mučednické smrti a mučednickou smrtí kacíře upalovaného věrnými syny křesťanské církve, která v době svého vzniku a formování slibovala dosažení všeobecného Štěstí, a to dvěma způsoby: neodporováním zlu a láskou k bližnímu. Nyní však zastávala učení, podle něhož účel světí prostředky. A to ne ledajaké prostředky! Církev využívala pro svůj boj se skutečnými nebo domnělými odpůrci všeho, co je v člověku nejnižší, podlé, odporné, nestvůrné — lži, pokrytectví, chamtivostí, smyslnosti, podvodu, zrady.
Inkvizice potlačovala zárodky všeho nového a živého, jež se za feudalismu tak těžce draly na povrch, a brzdila sociální a duchovní rozvoj lidské společností.

Pokračování

Z knihy: Grigulevič, I.: Dějiny inkvizice. Praha, Svoboda 1982