Proč odkládali druhou frontu (9)

Ruský historik V. Falin o nejpřísnějším anglo-americkém válečném tajemství

USA přicházejí s myšlenkou preventivní akce

V polovině května 1945 začaly USA vypracovávat novou vojenskou doktrínu. Měla být výrazné ofenzivní, orientovaná na preventivní zničení potenciálního nepřítele, a to za podmínky, že Washington, a pouze on, bude rozhodovat o tom, kdy, kde a v čem může spočívat hrozba. Snad lépe než jiné dokumenty vyjadřuje zvláštnosti procesu, bujících tehdy ve vládních sférách USA, memorandum náměstka státního tajemníka USA J. Grewa z 19. května 1945. Pokud existuje ve světě něco nevyhnutelného, pak je to válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, psal diplomat, a proto důrazně radil, aby se ke střetu směřovalo „dříve, než Rusko bude moci obnovit a rozvinout svůj obrovský potenciál vojenské, ekonomické a územní moci".

Ve světě podobných úvah už tolik nepřekvapuje souběh zdánlivě se navzájem vylučujících událostí. Dne 17. 7. 1945 začala postupimská konference a 19. července je schválena americká vojenská doktrína. Američané se vzdávají obranné strategie a sází jen a bez výjimky na preventivní akce. Jako záruka úspěchu se uvádí neočekávanost a síla prvního úderu, který paralyzuje potenciálního protivníka. Do tkáně americké politiky vstoupily atomové zbraně.

Chci skončit tím, čím patrně bylo třeba začít. V roce 1945 se vítězům naskytla unikátní v dějinách civilizace možnost kvalitativně proměnit svět, jednou provždy ho zbavit válek. V roce 1942 Roosevelt v rozhovoru s Molotovem rozvíjel ideje všeobecného odzbrojení po válce. Jeho teze zněla: normální zdravá ekonomika je neslučitelná se závody ve zbrojení. Je třeba odzbrojit všechny, vítěze i poražené, s výjimkou tří nebo čtyř mocností – SSSR, USA, Anglie a snad Číny – které by si mohly zachovat omezený kontingent. Tyto síly by se mohly používat jen společně k potlačení každé agrese v zárodku, a nikoliv proti sobě.

Do jisté míry se tím Roosevelt v Jaltě řídil a zdá se, že upřímně věřil v nutnost pokračovat ve spolupráci se Sovětským svazem i po skončení války. V posledním poselství Kongresu (březen 1945), prakticky ve své politické
závěti, zanechané potomstvu, varoval:

„Na poctivém plnění spojeneckých dohod z Teheránu a Jalty závisí osud Spojených států a celého světa v budoucích generacích… Zde pro Američany neexistuje střední řešení. Musíme převzít odpovědnost za mezinárodní spolupráci, nebo budeme odpovědni za nový světový konflikt."

(Překlad Ivan Savický a Andrej Faikoš)

Vysvětlivky:

Kerenskij – předsedu prozatímní ruské vlády, svržené Říjnovou revolucí.
Chamberlain – anglický premiér z dob Mnichova
generál Marshall – za druhé světové války náčelník generálního štábu americké armády
Golikov – sovětský generál, později maršál a velitel frontu.
Hopkins – vysoký americký diplomat
Halder – německý generál
Todt – německý generál.
Jodl – německý generál, později popravený jako jeden z válečných zločinců.
lend-lease – americký zákon o půjčce a pronájmu.
Plán Rankin – byl podle amerických zdrojů zařazen do oficiálního programu québecké anglo-americké schůzky v srpnu 1943 a mel mít – opět podle těchto zdrojů – tři varianty operaci rychlého proniknutí anglo-amerických vojsk do Evropy v případě, že se z nějakého důvodu zhroutí německá fronta. (red.)

In: Slovanská vzájemnost, měsíčník Slovanského výboru ČR, roč. X, č.99, květen 2007