NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (8)
Rok 1955
SRN byla začleněna do amerického vojenského bloku NATO. Stalo se tak v roce 10. výročí porážky Německa v druhé světové válce. Začleněním SRN do NATO byla splněna etapa neveřejné remilitarizace SRN. Začínala další, otevřená politika vyzbrojování SRN.
Po navázání diplomatických styků mezi SSSR a SRN v září 1955 se vývoj ve vztazích mezi ČSR a SRN a v německé otázce vůbec vyvíjel v nežádoucím směru. Ve SRN se posilovala politika militarismu. V roce 1958 Spolkový sněm přijal program směřující k získání jaderných zbraní. Memorandum generálů bundeswehru z roku 1960 takové záměry ještě zvýrazňovalo.
Vláda ČSR a další vlády Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako obranné uskupení, militaristické záměry SRN energicky odmítaly.
Od roku 1955 vláda kancléře Konráda Adenauera (1949-1963) organizovala za pomoci USA a dalších zemí NATO nepřátelskou činnost proti NDR. Cílem bylo zvrátit mocenské poměry v NDR. Berlínská krize na podzim roku 1961 vyvolaná zeměmi NATO vystupňovala napětí mezi USA a SSSR, mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Uvedená německá vláda spekulovala s tím, že může dojít ke konfliktu mezi SSSR a USA. Důležitá byla obrana státní hranice NDR. Vláda ČSR společně s vládami Varšavské smlouvy zákonná opatření NDR podpořily. Tento jednotný postup byl účinný.
Sovětsko – americký dialog
Probíhal po berlínské krizi. Jeho výsledek se promítl do společných dokumentů. Hlavní bylo poznání, že mezi USA a SSSR, ani mezi NATO a Varšavskou smlouvou nesmí dojít k ozbrojenému konfliktu. Jadernému nebo konvečnímu. Tehdejší německý kancléř K. Adenauer toto jednání označil za „shnilý kompromis“.
Na druhé straně se otvíraly některé nové aspekty ve vztazích se SRN. Návrhy SSSR, ČSR a dalších zemí, adresované vládě SRN i NDR na uzavření mírové smlouvy byly ze strany SRN, ale i USA a zemí NATO odmítány.
Spolkový sněm 14. června 1961 se vyjádřil pro příznivější realizaci vztahů s Československem a dalšími státy Varšavské smlouvy.
Nový kancléř SRN Ludwig Eduard (1963-1966) ve vládním prohlášení 28. října 1963 oznámil, že jeho vláda „je ochotna v rámci svých možností rozšiřovat hospodářskou výměnu“ s východními zeměmi.
Memorandum předsedy SPD W. Brandta o vztazích k východoevropským zemím bylo v srpnu 1964 zasláno do USA ke konzultacím. Vyjadřovalo pružnější koncepci východní politiky v pojetí SPD. Vycházelo také z tehdejších rozporů mezi SSSR a ČLR. Pro Československo i další země se doporučovala účast na společných hospodářských, dopravních a jiných celoevropských projektech. „Více kontaktů a spolupráce na základě realistických záměrů …“
Vláda ČSSR tyto otázky pečlivě analyzovala a vyvozovala z nich své závěry, či postoje a náměty ve vztazích ke SRN. Dne 24. února 1965 prezident ČSSR Antonín Novotný formuloval toto stanovisko ke SRN. V souvislosti s vývojem v Německu a vytvořením dvou suverénních států, z nichž s Německou demokratickou republikou máme dobré přátelské styky a vzájemně výhodnou spolupráci, chceme, aby i styky s občany Německé spolkové republiky byly přátelské a opíraly se o zásady mírového soužití.“
Vývoj ve vztazích mezi Československem a SRN nebyl přímočarý. Politika SRN procházela změnami, které představovaly vážné problémy. V polovině 60. let minulého století to bylo úsilí vlády SRN získat přístupy k jaderným zbraním.
Československá vláda v červenci 1965 reagovala. „Spatřujeme ve vyjádření západoněmeckých představitelů neobyčejně pádný důkaz pro své opakované zjištění, že vláda SRN jde k dovršení celé soustavy militaristických opatření, v nichž získání atomových zbraní má být posledním článkem…“
Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.
Pokračování