Bitva o Westerplate
Legendární bitva, kterou začala 2. světová válka
Servus, posádko smrti!
Na jedné straně je Nowy Port, přislav vybudovaný při ústí starého řečiště Visly asi 5 km severně od Gdaňska, na druhé straně Westerplatte, krajní cíp ostrova vzniklého mezi starým o novým ústím Visly a mořem. Uprostřed Mrtvá Visla, kanál asi 100 metrů široký.
V červenci 1939 pluje kanálem k moři polská válečná loď Wilia. Několik vojáků polské posádky Westerplatte stoji na břehu a zdraví se s námořníky. Úzký pruh vody mezi lodí o břehem přeletí bíiý balíček a padne mezi vojáky. Loď pluje dál. Vojáci zvedají několik krabiček cizozemských cigaret. Na jedné z nich je napsáno: „Servus, posádko smrti!“
Třináct sloupů dýmu
Vody Visly vidí na svém horním toku Krakov, památník slavné minulosti Polsko. Pak protékají Varšavou, hlavním městem Polska současného. Při ústí řeky sedí ale Gdaňsk, v roce 1939 vřed nakažený nacistickým jedem. Visla se mu vyhýbá, prorazila si jiné ústí, ale její starý tok, Mrtvá Visla, teče dále kolem Gdaňsku k moři. A u moře ji pozdraví poslední výspa polské země, Westerplatte, asi 1500 metrů dlouhý a 500 metrů široký poloostrov, spojený s územím Gdaňská šijí 200 metrů širokou. 210 Poláků tvoří jeho posádku a ti spatři 25. srpna 1939 na obzoru nad mořem 13 sloupů dýmu. 13 lodí se blíží. Poláci vědí, kdo to je. Do Gdaňska jede „přátelská návštěva“.
Připlouvá německá bitevní loď Schleswig-Holstein, provázená dvanácti torpédoborci. Ty zůstaly na moři, řadová loď vplouvá do Mrtvě Visly.
10:1700
Vlny rozvířené šrouby pancéřové lodi udeřily do břehu a zdálo se, že 13.000 tun vody, které Schleswig-Holstein vytlačil, vylije se z úzkého koryta Mrtvé Visly. U nábřeží Nowého Portu, přímo proti skladišti střeliva Westerplatte, zakotvil šedivý obr ozdobený vlajkou s hákovým křížem. Hovor z jeho paluby je na Westerplatte zřetelně slyšet.
Schleswig-Holstein byl spuštěn na moře roku 1906 a nyní je ho užíváno jako školní lodi nacistické maríny. Je vyzbrojen čtyřmi děly ráže 28 cm a deseti děly ráže 15 cm. Jediná salva těchto děl může vrhnout na cíl asi 1700 kg granátů. Na Westerplatte je jedno polní dělo ráže 75 mm a dva protitankově kanóny ráže 36 mm. Granáty nabíjené do těchto tří děl neváží celkem ani 10 kilogramů. Ale na tom přece nezáleží. Vždyť Schleswig-Holstein přijel pouze no přátelskou návštěvu…
1.září 1939, 04:30
Kolem Westerplatte je stále větši ticho. 29. srpna byla stažena hlídka gdaňské policie umístěná na území Westerplatte. Polská posádka — 188 vojáků a 22 civilní zaměstnanci — má stálou pohotovost. Nacistická válečná loď odplula dál ke Gdaňsku.
Noc z 31. srpna na 1. září. Ticho. V 04,10 přichází na stanoviště „Prom“ střežící vstup na Westerplatte četař Baran s rozkazem, aby se 15 mužů, kteří stanoviště na noc obsadili, stáhlo po rozednění do kasáren. Zbraně připravené k palbě jsou snímány z předprsní zákopů, vojáci se chystají k odchodu.
V 04,17 padla nékďe vpředu v lese rána. Znělo to jako výstřel z pistole. Poručík Grycman, velící stanovišti, nařídil zaujmout opět obranné postavení. Několik minut nato zachvěl se vzduch mohutným výbuchem. Těžká děla Schleswig-Hotsteinu zahájila palbu na Westerplatte. Prvé výstřely druhé světové války zahřměly.
Námořní výsadková rota
Granáty Schleswig-Holsteinu boří červenou zeď ohraničující polské území, ryjí hluboké trychtýře do trávníků, přerážejí lesní stromy. Loď je tak blízko cíle, že výstřely děl splývají s detonacemí výbuchů granátů v jediné zahřmení. S dopadem prvých granátů začal též útok z pevniny. Nacističtí ženisté zničili náloží bránu uzavírající polskou oblast a výsadková rota námořní pěchoty Schleswig-Holsteinu podporována útvary gdaňských SS vyráží k útoku. Rychlé obsazení Westerplatte umožňuje zahájit válku snadným úspěchem.
Úspěch se ale nedostavil, Poláci nebyli zlomeni palebným přepadem. Jejich kulomety vítají útočníky dobře mířenou palbou a za chvíli spouštějí i minomety připravenou palebnou přehradu. Námořnici i esesácl padají, zarážejí se a počínají couvat. Četní mrtví leží před polským postavením. První útok byl odražen.
Jediné dělo
Všechno na svá místa! Desátník Grabowski, velitel obsluhy 75mm děla, vleče se svými muži kanón těžký 1200 kg lesem na vykázané stanoviště. Střely z kulometů hvízdají jim nad hlavami, ale dostali se na kraj lesa. Rychle je dělo nabito a prvními dvěma ranami zasažen maják, z něhož jeden těžký kulomet střílel na terén Westerplatte.
V oknech budov za Mrtvou Vislou lze spatřit záblesky kulometné palby. Tím směrem obrací nyní desátník Grabowski své dělo a jeden granát za druhým trhá zdi domů a ničí kulometná hnízda.
28 granátů stačilo polské dělo vypálit, než přišla odpověď. Mohutná odpověď. Čtrnáct děl Schleswig-Holsteinu se pouští do souboje s jediným polským dělem. Víechny granáty, které 75mm dělo mělo čas vypálit, váží sotva tolik jako jediný těžký granát nepřátelské válečné lodi. Nelze více vytrvat u děla a obsluha se musela uchýlit do krytu, jehož stěny se chvějí otřesy blízkých výbuchů.
Zakrátko je rozbito jedno z kol polského děla a mířidla. Obsluha opouští nepoužitelnou zbraň a odchází do kasáren, kde dostává jeden lehký kulomet a zřizuje postavení v jednom z oken.
Mezitím byl odražen druhý útok námořní pěchoty. Posádka Westerplatte má ztráty na mrtvých i raněných, ale boj pokračuje.
Smrt z nebe
Nacisté chtěli obsazením Westerplatte oslavit připojení Gdaňska k říši. Podle polských plánů mělo se toto izolované postavení bránit 12 hodin. A uplynuly již 24 hodiny od zahájení boje a Westerplatte nekapituluje. 2. září je zpracovávána všemi prostředky. Kromě Schieswig-Holsteinu pálí na Westerplatte i děla nacistických torpédoborců.
Odpoledne je nasazeno i třetí část nacistického wehrmachtu, letectvo. Přes 40 štuk bombarduje střemhlavým letem Westerplatte. Země se chvěje, vše je zahaleno dýmem výbuchů, létající hlínou, troskami a zvířeným prachem. Nárazy zvukových vln rozbíjejí okna. Jedna puma zasáhla naplno bunkr č. 5, ve kterém zahynulo šest mužů. Telefonické spojení je přerušeno, všechny čtyři minomety zničeny.
Ale nacistický útok, zahájený po náletu, opět Poláci odrážejí.
Železný déšť
Již třetí den se Westerplatte brání a útočník soustřeďuje stále více prostředků proti nezdolné posádce. Celou neděll 3. září dopadají granáty všech ráží na malý prostor hájený Poláky. K námořním dělům se připojují děla pozemní armády: lehké kanóny, 150 mm houfnice a 210mm moždíře. Jako hrozný železný déšť smrti dopadají střely vysílané více než padesáti dělovými hlavněmi na polské postavení, které nemůže již ničím odpovídat. Znamená to další ztráty na lidech i materiálu.
Pak se nacisté pokusili proniknout na Westerplatte po moři od západu. Polské kulomety se opět ozvaly a pokus byl zmařen v zárodku.
Kadeti v akci
Klidná noc. Nacisté přeskupuji své síly a chystají se k poslednímu úderu proti té prokleté tvrzi. Ale 4. září v 04,40 zabouří náhlý uragán palby a opět dopadá déšť granátů na Westerplatte. Deset minut nato vyráží útok. Kadeti ze Schieswig-Hoisteinu si jdou pro vavříny vítězství. Poláci unaveni, vyčerpáni, drcení ohněm děl i pumami letadel, stojí ale na svých místech. Jejich kulomety krvavě odrážejí útok. Němci žádají krátké příměří, aby mohli odnést raněné.
Pak nová palba, nový útok a opět příměří na odsun raněných.
Ženisté v útoku
Zahájení dne dělostřeleckým přepadem v 04,40 stalo se již pravidelným budíčkem obránců Westerplatte. Jejich rady řídnou. Nelze už střídat posádky nejvíce ohrožených stanovišť. Všechna stanoviště jsou nyní stále ohrožena.
5. září 1939 vidí polští střelci před mířidly svých kulometů opět jiné uniformy. Útočí ženijní výcvikový prapor, elitní jednotka nacistické armády. Podporováni palbou minometů jdou několikrát k útoku, Poláci utrpěli další ztráty a brání nyní linii protitankového příkopu asi 400 metrů od rozbité brány. Místo zničeného stanoviště č. 5 obsadili staré opevnění z doby napoleonských válek. A nezlomeni vítají útočníky palbou. Ženisté jsou odraženi.
Nacistická armáda pronikla jíž koridorem, ovládla dolní tok Visly, obsadila Krakov, Čenstochovou a blíží se k Lodži a Narevu. Ale Westerplatte se dosud brání.
Oheň před pevností
6. září 1939 večer hlásily hlídky, že se blíží tanky. Obsluha dvou protitankových děl dostala rozkaz připravit se k boji. Hlášení je krátce nato opraveno: Nejsou to tanky, nýbrž obrněný vlak.
Blíží se po kolejích k rozbité bráně. Obránci jsou připraveni a napjatě pozorují. Je již 21,30, vidět je málo, ale přesto je zřejmé, že to, co se pomalu šine k bráně, není obrněný vlak. Po kolejích je motorovou drezínou tlačena velká vagónová cisterna.
U rozbitých vrat jsou poškozené koleje. Cisterna se zastaví. Poláci zahajují palbu.
Několik Němců seskočilo z drezíny a jeden po druhém padá v ohni polských kulometů, Cisterna sama je zasažena protitankovým dělem. Silný výbuch otřásl vzduchem a hořící benzín se rozlil v předpolí polského postavení.
Odpor statečných obránců nezlomila děla válečných lodí, pumy letadel ani útoky pozemní armády. Nepodařilo se jej zlomit ani ohněm.
Poslední útok
7. září 1939 v 04,40 spustí obvyklé krupobití granátů. Dnes má ráz postupující palebné přehrady deptající systematicky terén Westerplatte. Za posledními granáty vyráží nový útok. Pod ochranou dělostřelecké palby pronikají nacisté až na 30 kroků k polským postavením. Z obou stran jsou vrhány ruční granáty a polské kulomety svým staccatem prozrazují, že jejich obsluha není dosud přemožena. Útočníci se ve zmatku stahují zpět a nechávají četné padlé před polskými liniemi.
Je 8 hodin. Poslední německý útok byl odražen.
Ticho na Westerplatte
Opět dopadá lavina železa. Stanoviště č. 2 je zničeno. Stanoviště č. 3 hlásí, že došlo střelivo. Panuje nedostatek vody. Raněné nelze ošetřit. Je zřejmé, že další odpor je nemožný. V 10,15 dává velitel Westerplatte major Sucharski rozkaz: „Vyvěsit bílou vlajku. Westerplatte se vzdává.“
Palba rychle ustává a nezvyklé ticho zavládne na Westerplatte. Stateční, na smrt znavení obránci se stáhli do kasáren k poslednímu nástupu. Major Sucharski jim oznámil nutnost kapitulace a poděkoval za statečnou obranu.
Sedm dní bránilo 210 Poláků Westerplatte proti 2000—3000 nacistickým vojákům, námořníkům a letcům. Za tu dobu ztratili Poláci 15 mrtvých a přes 40 raněných. Ztráty nacistů nejsou přesně známy, ale jsou odhadovány na 300 padlých.
Major Sucharski dal rozkaz, aby se všichni umyli a oholili a aby byly vydány nové uniformy. Generál Eberhard, velitel německé akce proti Westerplatte, nařídil, aby byla majoru Sucharskému vrácena šavle. A když posádka Westerplatte opouštěla místo tak statečně hájené a odcházela do zajetí, stanuli před ní mnozí němečtí vojáci v pozoru.