AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKO-POLITICKÉ OTÁZKY MKH (2)

Komunistické hnutí a prohlubování vnitroimperíalistických protikladů

V současném světě sledujeme, jak se vyvíjejí a vyostřují vnitroimperialistické rozpory na mnoha úrovních zároveň – ekonomické, vojenské, diplomatické. Prohlubují se také v oblasti politiky životního prostředí. Jedná se o rozpory mezi jednotlivými monopoly a příslušnými zeměmi. Válečná ohniska, která se vytvořila po vzniku nových trhů v bývalých socialistických zemích, zůstávají velmi horká a existuje reálné nebezpečí dalších válečných vznětů, zatímco se prohlubují a zintenzivňují rozpory o kontrolu nových plynovodů a ropovodů. V rámci těchto rozporů USA pomohly útoku Gruzie do Jižní Osetie, což vyvolalo reakci Ruska. Kavkazská oblast je právě takovým citlivým místem, kde se projevují a střetávají americko-ruské antagonismy, a představuje potenciální rozbušku dalších širších konfliktů i/ regionech, kde také Evropská unie živí své zájmy, stejně jako NATO nebo Turecko. Předpokládané následky budou širokého záběru a velmi mnohostranné. USA a další imperialistické síly postupně kontrolují další a další oblasti ve Střední Asii, na Arktidě. Pokračuje program zbrojení ve vesmíru. Napětí roste v Africe, na Středním východě a vůbec ve všech oblastech, kde je zapleteno více imperiálních zájmů.
Mezinárodní právo, tak jak jej znal lid v období aktivní existence socialistické soustavy, neexistuje. Bylo plně nahrazeno imperialistickým dogmatem „preventivního zásahu" a boje proti „terorismu". Zvláště nebezpečnou strategii představují imperialistické zásahy pod záminkou „práva na sebe-určení", která funguje jako prostředek iniciování a posléze podpory otázek menšin, stejně jako taktika vytváření protektorátů. Významným vývojovým rysem je přetváření imperialistických uskupení a nepřátelských pólů. Jedním z jeho charakteristických rysů je přibližování Ruska a Německa. Současně také pokračuje zintenzivňování spolupráce Ruska a Číny. Výraznější prosazování se na mezinárodním poli a posilování role Ruska, Číny, Indie, Brazílie a různých okrajových uskupení (např. Šanghajská organizace pro spolupráci ad.) rozhodně přispěje k přeskupení poměru sil v rámci imperialistického antagonismu o rozdělení trhů.
V pohybu se nachází proces úpadku a ústupu USA z jejích hegemonních pozic v rámci vnitroimperialistických rozporů a antagonismů o rozdělení trhů a sfér vlivu v Asii, na Středním východě, na Balkáně a v Africe. Evropská unie coby celek posílila svou pozici na poli mezinárodního kapitalistického trhu. K tomu přispěla monetární jednota, sjednocování velkých trustů, jednotná politika strategie kapitalistických reforem, jež přemosťuje a určuje politiku jednotlivých členských států. V rámci Unie se rýsují dvě základní osy – německo-francouzská a britská, přičemž druhá uvedená je ekonomicky, politicky a strategicky propojena s USA, jež vytvářejí tzv. americko-britské spojenectví. S těmito dvěma základními osami se propojují ostatní, méně silné členské státy, „koalice" Německo – Francie má však dobu trvání, pouze dokud navzájem nenarazí na jejich vlastní rozdílné zájmy.

Politika USA vytváří její vlastní centra zájmů v rámci Evropská unie. Charakteristickým příkladem je vytvoření tzv. protijaderného štítu spolu s baltskými zeměmi, Polskem, ČR, Maďarskem, Rumunskem, bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, přičemž současné, kromě strategických zájmů, prosazuje také své ekonomické a politické zájmy např. v oblasti energetiky, ovlivnění vztahů Ruska a EU atd. Každé z těchto společenství je charakterizováno soustředivými a odstředivými silami, které fungují jak uvnitř každého z nich, tak vně v rámci vztahů s ostatními. Výrazem postupného sbližování Ruska a Německa jsou závěry jarního summitu v Bukurešti, kde nedošlo k souhlasu s návrhem USA na okamžité přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO. Konkurenční boj a tendence k soustřeďování kapitálu se prohlubují také v ostatních oborech strategického významu, jako jsou telekomunikace, transport (hlavně mořská a vzdušná doprava), bankovnictví, zpracovatelský průmysl.

Kapitalistické Rusko, vlastnící ohromné přírodní bohatství, moderní jaderný zbrojní průmysl, které je dědicem bohatství SSSR a mající také velmi specializované pracovní síly, pravděpodobně ještě více posílí a upevní své pozice v rámci imperialistické pyramidy. Tím hlavním však zůstává, že současné Rusko má imperialistický charakter a to mu nedovoluje, aby hrálo vyrovnávací roli, coby odpůrce USA a ostatních imperialistických států, jak to fungovalo v případě SSSR a ostatních socialistických států sdružených ve Varšavské smlouvě. V rámci těchto pohybů na mezinárodním poli jsou zajímavé události v kavkazské oblasti. Někteří vysvětlují tyto střety ne třídně a politicky, ale citově. Podívejme se, co napsal Lenin, když kritizoval ty, kteří nepohlížejí na imperialistickou válku jako na třídní záležitost: „Představují si válku jak dětinové, kdy jeden zloduch v noci popadne za krk druhého, toho pokojného a sousedi jsou nuceni buď pomoci oběti a nebo se zbaběle zariglovat doma, protože se bojí střetu." Dále píše: „Sami sobě nedovolíme, abychom propadli takovým pohádkám. Ale ani buržoazním radilům nedovolíme, aby vysvětlovali válku takovým zjednodušujícím způsobem tvrdíce, že dříve jsme žili v míru, najednou jeden se utrhl ze řetězu, zaútočil, ostatní se musí bránit, a tak to jde dokola." Bereme-li v úvahu tyto, ale i jiné podobné trefné Leninovy poznámky týkající se imperialistické války, musíme také zamítnout oficiálně propagovaný názor, že vojenský zásah Ruska byl výrazem ruského altruismu, soucítění s lidmi, že k němu došlo proto, aby ochránili napadeného, nevinné civilisty apod. Je zřejmé, že Rusko bránilo své imperiální zájmy, zájmy ruských monopolů, bojovalo za kontrolu této oblasti, za to, kdo bude vykořisťovat místní pracující, za lepší pozici na imperialistickém žebříčku, za oslabení (politické i vojenské) ostatních soupeřů v oblasti.

V této situaci se rozvíjejí debaty o „přeměněné OSN", o nových „systémech bezpečnosti" v Evropě a proklamace o „mnohopolárním světě". Jaké tedy musí být stanovisko komunistického hnutí čelem k této situaci? Podle našeho soudu je to popel sprostě hozený do očí lidu a prostředek k zahalení a zakamuflování útočného charakteru imperialismu, snaha oportunistické dezorientace pod záminkou zlidštění současného systému. Válka, násilí, zastřešování a vydírání, státní vyhrožování, terorismus, jsou „jedno tělo – jedna duše" s třídním kapitalistickým systémem v jeho nejvyšším stadiu, v imperialismu. Komunistické hnutí rozhodně nestojí před dilematem, kterého z kapitalistů podpoří! Jediným závěrem musí být pouze rozhodující podpora protiimperialistického boje, boje proti vojenským základnám, proti jadernému štítu USA v Evropě, proti vojenským misím za účelem okupace ostatních zemí a oblastí, za účelem posloužení různým imperialistickým zájmům.

Pokračování

Kol. aut.: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí. Sborník vystoupení na XXV. Pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí. Vyd. Orego, Praha 2008