Několik vět 2009 mýma očima
Před dvaceti lety se schylovalo ke konci vlády komunistu nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.
Za dvacet let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchu
a&blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.
Skandály dnešních politiku sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.
Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.
Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniku a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.
Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla třikrát levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice dvakrát dražší.
Nepozastavujeme se nad tím, že oslava narozenin primátora či státního úředníka
rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální“ roční plat.
Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma
s&momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.
Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionu na obchode s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.
Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze desetkrát více než v Londýne nebo v Paříži.
Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala.
Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské, nikoli české.
V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál ; za několik dní ho překryje ten další.
Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti domnělému nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za pul slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, a o čem nic.
Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.
Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
Necháme se stříhat jak ovce.
Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.
Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.
Místo zpráv a názoru čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a&sami kromě vymýšlení vtipu neděláme nic.
Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.
Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“, případně „tihle budou ještě horší“.
Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.
Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.
Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z&nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.
Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a&na strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i&společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepené loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.
Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit“ ; mnozí volit nechtějí a nepůjdou.
Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.
Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený“ ?
Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubu ?
Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.
Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu ; spočívá ve změně, v tom, že promícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.
Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.
Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“
Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.
Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál.
Dovětek „ Toto jsem dostal emailovou cestou a trochu jsem se nad tímto zamyslel, ano, je zde hodně pravdy, ale také i hodně otázek. Tou první snad bude: Vážení, co jste dělali těch dvacet let? Vlastně jste to napsal , cituji : mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchu, ano, to je pravda, těžili jste z toho marasmu, který zde začal již v době sametového převratu a vůbec Vám nevadilo, že se tady dějí celých dvacet let nepravostí o kterých píšete níže. Anonymní výzva, kolik z Vás cinkalo na oněch náměstích, mělo vztyčené ruce s prsty do písmene V. Co jste vlastně dělali, když mocní rozdělovali, rozkrádali a tunelovali tuto zemi? Možná i někdo z Vás se na tomto všem podílel a dnes jdete na občany s anonymitou, jak bláhové.
Další otázkou může například být, z jaké dílny toto provolání přichází, Kdysi jsme se alespoň podepsali, dnes již toto není třeba, jsme anonymní, aby se náhodou nepřišlo na to, že také neseme díl odpovědností za to, co je nám dnes dáno žít v této zemí.
Žel, my, občané, kteří jsme byli od samého začátku proti tomuto všemu marasmu, proto že jsme věděli, kdo za tím vším stoji dodnes sklízíme nenávist, zášť a zlobu, sklízíme ovoce toho, co zde bylo zaseto před dvaceti léty, ano mohu napsat, že budováním vlastního úspěchu, jste se také k tomuto připojili a to bez vlastnoručního podpisu.
Byli jste úspěšní také diky tomu, že jste vrchovatě využívali spleť zcela pochybných zákonů a norem, které v podstatě sloužily k rozkradení a vytunelování této země. Mnozí z Vás byli tak úspěšní, že jako majitelé různých výrobních jednotek necháváte dělat své zaměstnance za minimální mzdu, někteří dokonce raději zkrátí pracovní dobu, aby ji nemuselo platit vůbec. Kolik z Vás neplatí svým zaměstnancům mzdy, nebo je vyplácí opožděně, ale své má vždy v předstihu. Kolik z Vás propouští, nechává své zaměstnance podepisovat smlouvy na měsíc, či tři měsíce a tak bych mohl pokračovat do nekonečná
Ano, stát je rozkraden, nebývalé roste státní dluh a zadluženost, život na půjčky v blesku plných obchodů a zářivých výkladních skříni, lidé bez jakýchkoliv jistot v zemí, která se tak holedbá lidskými právy, demokracii a jejími hodnotami, to již nehovořím o těch tisících lidech, kteří tento blahobyt neunesli a raději opustili dobrovolně tento ráj na zemi, než aby se stali žebráky, prostitutkami či bezdomovci. Anonymita se vloudila i do tohoto výše uvedeného díla, které má sice v mnohém pravdu ale přišlo velice pozdě, přišlo v době, kdy jsou bilonové hodnoty státu ty tam a stát, potažmo politici a státní úředníci si vzal za rukojmí své vlastní občany a čím dál, tím více jím šmátrají v jejich peněženkách a berou další desátky z peněz, které jim mnohdy za těžkou práci byly již jednou zdaněné, Ano budovali jste svůj úspěch, svůj blahobyt a na mnohé jste zapomně
li, mnohé jste také přehlíželi a dnes se neumíte ani pod své dílo podepsat. Chcete do politiky, je jen otázkou, zda také máte tak čisté ruce a své svědomí.
Januš Adamus