Socialismus a poctivost

Diskuse o dokumentu Socialismus pro 21. století přece jen trochu nabrala dech.

Už vykrystalizovala určitá témata, která se opakují na nejrůznějších úrovních, kde je diskuse vedena, mj. i na stránkách Haló novin. Ač jsem již opakovaně vyjádřil svoji určitou nespokojenost s dokumentem, musím na některé zareagovat a bránit ty, kdo na dokumentu pracovali.

Velice často, nejnověji na diskusní stránce 26. října, se objevují příspěvky kritizující dokument za to, že postrádá analýzu minulosti. Např. Rudolf Karásek píše Jak by se asi tvářili klasici marxismu-leninismu, kdyby se dozvěděli, že někdo, kdo se k nim hlásí, vytváří vizi budoucnosti bez analýzy minulosti? Jako člen řešitelského týmu teoreticko-analytického pracoviště (TAP) k otázkám minulosti i jako autor, který již v 90. letech k otázkám minulosti zpracoval zásadní příspěvek, nustále vysvětluji, že otázka zařazení či nezařazení otázek minulosti do materiálu není věc naší vědecké neschopnosti. Rozhodně nepřistupujeme k projektu budoucnosti, aniž bychom si ujasnili problémy minulosti. Přístupy k minulosti, současnosti i budoucnosti tvoří nedělitelný celek – jestliže něco považuji za vadu minulého systému, pochopitelně na tom nestavím projekt budoucnosti. Kdo má zájem o to, jak jsme tyto otázky řešili v minulých letech i v průběhu práce na modelu, ať si vyhledá na webových stránkách KSČM rubriku Naše politika/Diskusní projekt KSČM – Socialismus pro 21. století, případně Naše politika/ Odborné zázemí/TAP/Studie a vystoupení. To, že se v textu dokumentu tato problematika objevuje jen velmi omezeně a v podobě jakou má, je záležitostí politického rozhodnutí, které se snaží najít rozumný kompromis mezi různými názory a nerozhádat stranu .

Komu se zdají být tyto obavy přehnané, nechť se zamyslí nad polemikou Miloslava Ransdorfa a Miroslava Grebeníčka o otázkách kontinuity s minulostí. M. Ransdorf v článku Dialektika kontinuity a diskontinuity v Haló novinách 19.10. pouze zopakoval naprosto elementární marxistické pojetí této otázky, které přirozeně vidí v této dialektice jako určující prvek moment diskontinuity, postupu kupředu. Před Listopadem by nikoho z těch, kteří získali alespoň základní znalosti marxismu, nenapadlo toto pojetí zpochybnit. A v pátek 26.10. píše M. Grebeníček dlouhý a složitě zašifrovaný intelektuálský článek, který Ransdorfovo pojetí fakticky kritizuje a klade důraz především na kontinuitu s minulostí. Přeloženo do lidštiny konstatuje, že bychom vlastně neměli minulost příliš kritizovat a zejména ne měnit, protože ona přece měla řadu dobrých stránek. To ale přece nikdo nepopírá.

Jde však o to vyvodit ze srovnávání dobrých a špatných stránek závěr, že v dlouhodobé perspektivě tohle auto mělo možná hezká sedadla a blatníky, možná i zvuk klaksonu, ale ve srovnání s kapitalistickým autem nejelo dost rychle a nakonec se zastavilo. A nebylo to jen proto, že mělo kapitalistické auto vývojový náskok, vyrábělo se ve vyspělejších zemích a že do toho socialistického auta pořád naráželo kapitalistické auto, ale proto, že to socialistické auto nemělo ještě dost dobrý karburátor (dostatečně společenské vlastnictví, zapojení pracujících do řízení, faktickou rovnost různých tříd a skupin), a až zkonstruujeme nový typ, bude muset mít karburátor jiný.

Jde o tohle a o nic jiného. Bohužel řada našich členů a sympatizantů, znechucených paušálními útoky na socialismus a znehodnocováním své celoživotní práce, došla k svéráznému obranářskému náboženství a neradi slyší i skutečně solidní, marxistickou, i když kritickou analýzu této první formy. Dokonce jsou často alergičtí i na slova jako modernizace nebo nový začátek , která si naprosto chybně vykládají jako znehodnocení minulosti. O to větší odpovědnost by měli mít zkušení politici a nesnažit se nasbírat politické body tím, že těmto náladám budou nahrávat.

Nejsem sám, kdo za vůbec nejhorší považuje přístup, kdy někteří autoři vytrvale naznačují, že jen oni přistupují k problémům vědecky a poctivě, zatímco názory jejich oponentů jsou subjektivistické nebo nějakým způsobem nepoctivé a odbyté. Protože vím, jak poctivě a usilovně pracovali všichni členové řešitelských týmů nad sjezdovým úkolem zpracovat model socialismu a jak vědecky poctivý je např. M. Ransdorf, tak mne tyto různé skryté insinuace velmi znepokojují. Myslím si totiž, že v diskusi mezi komunisty by se vůbec neměly objevit.

Josef HELLER, Teoreticko-analytické pracoviště ÚV KSČM

Haló noviny, 2. listopadu 2007