Braňme se proti zřejmým lžím
Otázky, které si kladu nad tím, jak o dějinách píší a mluví některé sdělovací prostředky
Podle komentátora Mitrofanova (Právo, 6. 11.) a jeho zamyšlení nad „ukradenými ideály" Listopadu před dvaceti lety se údajně neohlížel zpět a hledat viníky současné neradostné situace. Opravdu nelze?
Pravdu nelze zamlžit a zkreslit jakoukoliv lží. Měl pravdu exprezident Havel s tím, zeje nesmyslné strašení nezaměstnaností a nelítostným kapitalismem? Že musíme zrušit zbrojní průmysl v době, kdy nebudou žádné vojenské pakty?
Proč mohla být rozbita republika Čechů a Slováků proti vůli většiny obou národů?
Proč jsme někdy světu pro smích?
Byla to ODA, která nejvíce tlačila na tryskový laciný výprodej podniků. Tehdy vychvalovaný exministr Dlouhý byl odpovědný za krach Poldovky i za nastartování nesmyslné redukce a destrukce zemědělství. A tento někdejší exponent KSČ, poté strany ODA, by nás měl reprezentovat v EU?
Naprosto převažující pravicová média varují před ruským kapitálem. Ale nevadila jim likvidace prosperujících podniků západním kapitálem, jemuž leckdy šlo o zničení konkurence (motocyklové závody ve Strakonicích, Elektropraga Tanvald atd.).
Nikdo nemůže za rozval kdysi velmi dobrého školství? Za to, že máme tolik vysokých škol jako šestkrát větší Británie? Jsme světu pro smích, kdy vysokou školu lze udělat za rok a falšovat diplomy.
Proč vláda Miloše Zemanu schválila přelety bombardérů NATO bez souhlasu orgánů OSN? Je proto spoluodpovědná za smrt dvou tisíc civilistů v bývalé Jugoslávii a zničení mnoha jejich podniků a civilní infrastruktury.
Proč si národ nechává líbit tvrzení o tom, že naši svobodu nám vždy vybojovaly jiné národy, jak prohlásil předseda Senátu Přemysl Sobotka? Proč se zamlčuje, že jsme ve druhé světové válce měli téměř stejné ztráty jako velká Velká Británie a USA?
Proč se očerňuje Beneš?
A vysoce tragická je snaha očerňovat jak TGM, tak Edvarda Beneše. Dokonce i polemický, ale přesto vlastenecký měsíčník Svědomí se v říjnovém čísle připojil ke snaze o jeho diskreditaci.
Již TGM zdůrazňoval, že bez Beneše bychom republiku neměli. Jeho úsilí o obnovu ČSR bylo nezměrné a úspěšné. Sjednotil náš odboj a byl uznán všemi vládami spojenců.
Nanejvýš aktuálně do našich diskusí přispěla předsedkyně ČSBS Anděla Dvořáková výrokem, že se ve světě těžko najde pokornější lokaj, než jsme my. I relativně nezávislé Literární noviny přinesly nekritickou recenzi o knize anglické spisovatelky o ČSR jako o státu, který prý neměl vzniknout. V zájmu koho neměl vzniknout?
Připomínám i kritiku našich ztrát při bojích na Dukle a nebo ignoranci východního odboje – obdobně jako za totality v případě odboje západního.
Dále je to zdůrazňování přehnaných čísel obětí odsunu, odstraňování pomníků padlých sovětských vojáků a partyzánů, což je stejné barbarství, jako se to dělalo s pomníky TGM.
Žádná lež nevydrží dlouho. Ani snaha po revizi výsledků druhé světové války. Těch přibližně 36 milionů obětí z řad slovanských národů je těžkou obžalobou těchto hanebností. Např. Clinton tvrdil v roce 1999, že Srbové zavinili první světovou válku, že za zločiny, které prý páchali, musí být nasazeno NATO.
Lži, za které se nikdo neomluvil
Kdo se zasloužil o to, že byl svého času pompézně přijat v Praze americký generál, který velel 88dennímu bombardování Jugoslávie?
Lhalo se s vymyšlenými hromadnými hroby Albánců v Kosovu. Proč se za tyto lži nikdo neomluvil?
Nikdo se neomluvil ani za Irák, kde nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení. Je tam zato statisíce civilních obětí a okupace trvá. Neomluvili se ani ti, kteří u nás schvalovali „humanitární bombardování" v Jugoslávii.
Přeplácení pravicoví novináři kopou nejvýše za 5 % vyvolených. Těch zbývajících 10 milionů do značné míry rezignovalo a stáhlo se do vnitřní emigrace, ještě více než za totality. Nenechme se dále urážet zaprodaným tiskem a nenechme jej tak lživě démonizovat těžce zkoušený srbský lid.
Věřím, že lži jsou do času a že pravda bude ve vědomí lidí narůstat.
A tak si závěrem připomeňme nezapomenutelného Jana Masaryka: „Pravda vítězí. Ale někdy to dá fušku."
František Truxa
Slovanská vzájemnost, 1/2010