Vlastenci

V Čechách se v červenci potuloval 22členný tým protiraketové agentury USA a hledal vhodné místo pro americkou exteritoriální základnu kdesi za našimi humny a zahrádkami.

Média o tom informovala tak, jako by to byla hotová věc, do které nemají Češi co kecat. Když se proláklo více, nemohlo nás neudeřit, že se u nás Američané rozhlížejí již pár let s vědomím sociálně demokratické vlády. Vše za zády občanů a celé země, včetně ústavních orgánů – Poslanecké sněmovny a jejích příslušných výborů. Naprosto si nedokážu představit, že by tohle bylo možné v kterékoliv jiné zemi světa – vyjma banánových republik kdesi ve Střední Americe. Pravděpodobně jsme změnili geografickou polohu; místo moře se tu ale málem koupeme ve vlastizradě.

Nehodlám se nyní zabývat hlubokomyslnými i zcela primitivními úvahami o kladných a záporných aspektech americké raketové střelnice v Českém ráji, které poté následovaly. Myslím, že vás podobně jako mě prvořadě zajímá, kdo v Čechách a s jakými záměry tuto sebevražednou eventualitu prosazuje. Citelně mě překvapil sloupkař Práva Jiří Hanák. Svedl jsem s ním za ta léta nejednu slovní bitvu (byť jsem si vědom, že pro něj jsem póvl) a přiznávám, že ho pro jeho uvažování antikomunistickým šejdrem nemám rád. V poslední době se ale v souvislosti s modrými ambicemi na noc ostrých nožů poněkud v rétorice proti komunistům umoudřil. A najednou hop: Češi jsou prý muzikanti, zavírají oči před světovými hrozbami a nemají dostatek fištrónu, aby s předstihem mysleli na vlastní bezpečnost. Nikoliv, pane Hanáku, Češi na svou bezpečnost myslí, a právě proto v drtivé většině odmítají být magnetem pro blesky těch, kdo vidí světové nebezpečí v politice Spojených států. Proč nás ale strašíte vy, to nechápu.

Pro základnu je, zde nejsem překvapen ani v nejmenším, dosluhující (či spíše přesluhující) ministr přes obranu Karel Kühnl. Tento muž nemalých ambicí (nyní má být údajně za zásluhy vyslán jako velvyslanec do Japonska) se do vlasti vrátil z Anglie, kde došel štěstí a získal potřebnou praxi. Vždy jsem byl přesvědčen, že jsou mu zájmy britské koruny bližší než zájmy české kotliny, a pokud je pan Kühnl vlastenec, pak nikoliv český. Rád bych se mýlil, ale myslím, že svou penzi si zasluhuje jinde než v této zemi.

Mimořádně zklamán jsem postoji bývalého náčelníka GŠ Armády České republiky – generála Šedivého. Dávno jsem zasul do paměti, že přísahal věrnost Československé socialistické republice jako důstojník Československé lidové armády. Po dobu, kdy pracoval ve službách cizích než bylo socialistické Československo, působil tak, že mu jde i za kapitalistického režimu o obranu české půlky jeho původní vlasti. Po odchodu z armády si našel kvalitní příjem v práci pro zahraniční firmy. Nejsem šťasten z toho, že i jeho postoj k americké základně je v podstatě prací pro zahraniční firmu.

Jako vojenský klaun se představil bývalý poslanec za ODS Jiří Payne. Právo 18. srpna otisklo jeho příspěvek do rozjíždějící se diskuse pod titulkem Češi opět na křižovatce dějin. Jeho naprosto laickou fantasmagorii by bylo možno žalovat jako šíření poplašné zprávy. Nehodlám komentovat nic z jeho blouznění o světě, v němž nám podle něj hrozí, pokud se nepřimkneme k americkému dubisku, příšerná apokalypsa. Jedinou omluvou by bylo, kdyby se přiznal, že to napsal pod vlivem lahve pančované slivovice. Vadí mi však toto: Jiří Payne je pod článkem podepsán jako poradce prezidenta republiky. Pane prezidente, pokud vám pan Payne skutečně radí, je to špatné nejen s touto zemí, ale i s vámi.

Všemi dvaceti prsty, tedy těmi na rukou i na nohou, je pro základnu kandidát ODS na funkci ministra pro zahraničí Alexandr Vondra. Po jeho dlouholeté službě v USA se ani nedalo nic jiného čekat. Chraň nás pánbůh, aby se tento nedouk tím ministrem nestal. Potom vztyčí americkou vlajku s pruhy a hvězdami nejen nad Černínským palácem, ale i na Sněžce, takový je to vlastenec. Není se ale čemu divit, vždyť byl vždy jen poslušný učedník a žák snaživého obdivovatele americké demokracie, vynálezce humanitárního bombardování a ledoborce globální panské jednoty Václava Havla.

Nejjasněji však svůj zápal pro americkou základnu nedaleko olomouckých tvarůžků vyjádřil umělec světového jména, ředitel Národní galerie Milan Knižák. Pro něj je americká základna na území České republiky nikoliv nástrojem jištění proti vnějšímu nebezpečí, ale jen a výlučně pojistkou proti vnitřnímu nepříteli, tedy proti socialismu. Vlastenec každým coulem, neboť prohlásil, že pro něj je atomová smrt přijatelnější než život v socialismu. Jaksi opomenul, že s ním by se v případě atomového úderu proti US základně v Čechách vypařil celý český národ. Nic nového pod sluncem, mnozí se podobně vyjádřili, když nás bez naší vůle hnali do NATO. A tento vlastenec pochybných uměleckých kvalit může být (z vůle sociálně demokratického ministra) ředitelem galerie, dokonce Národní galerie. Mimochodem, ta by v atomovém ohni také vzala za své. Ale to vlastence Knižáka zřejmě vůbec, ale vůbec nezajímá.

28. srpna 2006, Václav JUMR
Haló noviny