ANTIKOMUNISMUS JE HISTORICKO-AKTUÁLNÍ JEV

Je starý jako dělnické a komunistické hnutí. Odpůrci a nepřátelé komunistického myšlení útočí na díla Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina, na politiku a ideologii mezinárodního dělnického a komunistického hnutí.

 

 

Hlavní spor je veden o vědecký světový názor, o pojetí společenského řádu, jeho sociální podstaty. Sociální spravedlnosti pro lidi práce. Antikomunismus jako podstatná složka politiky a ideologie vládnoucího velkokapitátu má několik vývojových etap.

První směrovala proti dílům Marxe a Engelse a počátkům organizovaného dělnického hnutí. Do roku 1917. Druhá má relativně nový kvalitativní počátek i obsah. Začala v roce 1917 Velkou říjnovou socialistickou revolucí. Hlavním cílem antikomunistické strategie bylo likvidovat dělnickou moc v prvním socialistickém státě na světě. Toto mezinárodní úsilí bylo značně nákladné, soustředěné a nebezpečné. Svých cílů ale anti-komunismus a jeho realizátor) nedosáhli. Domnívám se, že není všestranně dodnes doceňováno to, co SSSR pro výstavbu socialismu, ale také pro jeho obranu v kapitalistickém obklíčení udělal. Co obětoval, co musel podstoupit a zajišťovat pro budoucí období. Tato etapa končí v roce 1945.

Antífašistické velmoci porazily fašistické Německo ve druhé světové válce. To vytvořilo příznivé podmínky pro vznik lidově demokratických vlád ve východní a jihovýchodní Evropě. Výstavba socialismu potvrdila opodstatněnost tohoto společenského řádu, jako spravedlivějšího než kapitalismus. Hlavním faktorem i dnes je to, že milionové masy obyvatel mají k dispozici buď vlastní prožité kladné zkušenosti se socialismem, a nové generace jsou kapitalistickým experimentem v ČR vedeny k tomu, aby se o minulost, tj. socialismus z hledisek sociálních i jiných dále zajímaly. Na tom antikomunismus nemůže nic změnit.

Vývoj antíkomunismu v letech 1945-1975 prošel dramatickým vývojem. Od příprav atomové války v Evropě USA-NATO proti SSSR a jeho spojencům, přes zákeřnou záškodnickou, sabotážní a teroristickou činnost proti Československu a dalším státům Varšavské smlouvy. Díky důsledné mírové politice SSSR a zemím Varšavské smlouvy byly všechny válečné plány USA a NATO zatlačovány a vymezovány do patřičných mezí. Strategický poměr sil mezi kapitalismem a socialismem se vyrovnával. Helsinská konference v roce 1975 vytvořila možnosti pro posilování politiky mírového soužití. Toho se USA zalekly.

Antikomunistická strategie v období let 1975-1989 byla přizpůsobena vztahům mezi Západem a Východem. Byl to boj o pojetí a realizování principů Závěrečného aktu helsinské konference. Antikomunistické nepřátelské působení se opíralo o „dozbrojovací" strategii USA-NATO. Současně se výrazněji aktivizovali odpůrci a nepřátelé socialismu. Uvnitř socialistických zemí i v západní Evropě. Na prosincové poradě velvyslanců USA z Evropy v Londýně v prosinci 1975 byla mj. přijata dlouhodobá linie ideodiverzní, politicko-psycho-logické í organizační povahy.

Její podstata spočívala a spočívá v přenášení odporu a nenávisti k fašismu na socialismus ve vědomí obyvatel v Evropě. Ideodiverze proti dvěma totalitám se postupně zaměřovala jen dovnitř socialistických zemí. Vše zakrýváno „lidskými právy". K tomu se musí přidat objektivní rozbor vnitřních chyb i nedostatků socialismu. Za hlavní považuji nedostatečný rozvoj výrobních sil a nových technologií. To vedlo ke stagnaci a k poklesu produktivity práce. Prostor i možnosti pro stupňování antikomunisíického působení se rozšiřovaly.

Etapa od roku 1989 – současnost. Na sklonku roku 1989 se uskutečnily protiústavní a protistátní mocenské převraty v zemích východní a jihovýchodní Evropy. Moc uchopily prokapitalistické síly, za peníze Západu při zradě vedení Gorbačova. Rozpad SSSR Západ přivítal. Rovněž rozbití Jugoslávie a Československa. Změnila se geopolitická a geostrategická situace v Evropě. Zatažení ČR do NATO a EU vytvořilo nový rámec a možnosti pro antikomunistické působení v ČR a v dalších zemích.

Z antikomunistických pozic je revidován celý poválečný vývoj. Hlavní nepřátelské akce jsou vedeny proti členům komunistického svazu mládeže, proti představitelům bezpečnosti, pohraničníkům, proti ČSLA. Proti vlastencům a stoupencům levicového myšlení a hnutí. Cílem je zastrašování a oddělování levicových sil od občanské veřejnosti, která je volí a podporuje.

Z pseudoprávních pozic se inscenují politické procesy z celého poválečného období. Kriminaliza-ce obránců socialismu má napomáhat vytváření černého obrazu o socialismu. Kapitalistický režim chce procesů a tažení proti levici ideologicky a politicky využívat k potlačování levicového myšlení.

Hesla o konci ideologie mají levici a obyvatelstvo klamat a myšlenkově neutralizovat a odzbrojovat. Antikomunismus by pak takto uvolňovaný prostor využíval jen pro sebe. Poválečný vývoj se převrací a falšuje. Nepřátelé socialismu jsou oceňováni, ačkoli proti ČSR působili v rozporu s platnou ústavou a zákony. Veřejnosti se tají jejich nepřátelské působení a to za co byli voláni k odpovědnosti. Jde o pokus vymazávat z naší novodobé historie poválečné období, výsledky práce celých generací. Jde o lživé myšlenkové přístupy, které mají klamat myšlení mladé a střední generace.

Levicově smýšlející část veřejnosti v ČR je politicky, ideologicky a existenčně zastřešována. Přímo i zprostředkovaně. Na ústavní půdě jsou vznášeny požadavky na zákaz levicových uskupení, na zákaz legitimity levicové strany. Je sabotován politický pluralismus, svoboda myšlení, šíření pokrokových myšlenek. Je vytvářena a šířena nepravda a nepřijatelné dělení na demokratické a nedemokratické zastoupení v Parlamentu ČR. Tím jsou vědomě zpochybňovány výsledky voleb občanů a jejich práva. Cíl je jeden – zastrašovat levicově orientované občany.

Takovýto stav není normální, je škodlivý a nepřijatelný.

Z uvedeného nástinu vyplývá, že podstata antikomunismu se nemění. Podle okolností se stupňuje jeho taktika a nasazované prostředky a způsoby se přizpůsobují vnitřním a vnějším podmínkám.

Boj za národní a sociální osvobození je také bojem za politickou svobodu myšlení, demokracii a sociální pokrok pro lidi práce. Levicové myšlení a jeho sociální koncepce mají budoucnost. Antikomunismus nikoli. Šíření levicového myšlení je a bude vždy politickým právem.

Josef Groušl

Zdroj : Naše pravda, společensko-politický týdeník KSČM, č. 48/2006. Českobratrská 4, PS 68, 701 68 Ostrava