SSSR – Jugoslávie 1948… (4)
Proč vznikl konflikt mezi vedením SSSR a Jugoslávie, mezi Stalinem a Titem? Tento konflikt předznamenal celé další hledání nepřátel, domnělých zrádců, což vedlo k nezákonnostem, politickým čistkám a procesům.
PŘERUŠENÍ STYKŮ
Začalo období, kdy se krok za krokem omezovaly kontakty a stupňovalo se vzájemné obviňování, až došlo ke konečnému přerušení vztahů.
Existují například materiály, které ukazují průběh obchodního jednání. Skončilo podepsáním protokolu o vzájemných dodávkách zboží na rok 1949, který stanovil snížení výměny zboží mezi oběma zeměmi proti roku 1948 téměř o 90 procent.
K vyhrocení vztahů přispěla rozhodnuti prvního zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci (26. až 28. dubna 1949). Zasedání kromě jiného projednávalo vztahy s Jugoslávií a schválilo toto usnesení:
„Vzhledem k nepřátelské politice jugoslávské vlády vůči lidově demokratickým zemím a SSSR považuje Rada vzájemné hospodářské pomoci až do ukončení této nepřátelské politiky za nutné podniknout tato opatření:
1. Doporučit členským zemím Rady urychleně zrevidovat své dohody o hospodářských otázkách s Jugoslávií a:
a) zastavit jakékoli úvěry Jugoslávii i veškeré dodávky Jugoslávii v rámci dřívějších úvěrových dohod;
b) omezit obchod s Jugoslávií pouze na nakupování nejdůležitějších strategických surovin, jako olovo a olověné koncentráty, zinek a zinkové koncentráty, med a rtuť a v omezeném množství železnou rudu, dřevo, konopí a pyrity;
c) podstatně snížit prodej a dodávky zboží, které je pro členské země Rady nedostatkové, jakož i investičního průmyslového zařízení, zboží, které má vojenský význam, a zastavit dodávky výzbroje;
d) členské země RVHP nebudou nadále Jugoslávii poskytovat jakoukoli technickou pomoc.
2. Členské země Rady považují za účelné používat služeb týkajících se tranzitu přes Jugoslávii.
3. Na příštím zasedání RVHP podají členské země Rady informace o plnění tohoto usnesení.“
Vzájemná obvinění se kupila a lavinovitě rostla. Strany se už nekrotily ve výrazech. V nótě sovětské vlády z 10. srpna 1949 čteme:
»Nechť vědí jugoslávské národy, že sovětská vláda nepovažuje nynější jugoslávskou vládu za přítele a spojence, nýbrž za nepřítele a protivníka Sovětského svazu.“
Ovzduší se rozžhavovalo, vzájemné osočování ze špionáže dosáhlo takové úrovně, že sovětské velvyslanectví dostalo 15. září 1949 z Moskvy pokyn zakázat všem pracovníkům sovětských institucí a zastupitelství i jejich rodinným příslušníkům, aby ve večerní době nechodili po městě sami vzhledem k nepřátelské činnosti jugoslávské vlády vůči Sovětskému svazu a zejména pokusům vyvolat vůči sovětským občanům vydírání a násilí, aby byli získáni pro špionáž a výzvědné účely.“
28. září 1949 byla jugoslávskému chargé d´affairs v Moskvě odevzdána nóta, která byla současně publikována v tisku. Prohlašovala mimo jiné:
»… Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi SSSR a Jugoslávií uzavřenou 11. dubna 1945 nynější jugoslávská vláda hrubě pošlapala a proměnila v cár papíru.
Z toho důvodu sovětská vláda prohlašuje, že se Sovětský svaz od nynějška distancuje od povinnosti plynoucích z uvedené smlouvy.
Z pověření vlády SSSR náměstek ministra zahraničních věci A. Gromyko.“
V listopadu 1949 zpřetrhala jedna událost vztahy s Jugoslávii už definitivně. V Budapešti byla schválena druhá rezoluce Informbyra „Jugoslávská komunistická strana v moci vrahů a špionů“, publikovaná v Pravdě 29. listopadu 1949 — v den Jugoslávského národního svátku.
Situace se od základu změnila. Vedení KSJ upustilo svou do určité míry obrannou pozici a rozvedlo širokou kampaň proti Sovětskému svazu, lidově demokratickým zemím a komunistickému hnutí. Byly zrušeny formální diplomatické styky socialistických zemí s Jugoslávií, na jejich hranicích se sousedními lidově demokratickými státy vznikalo napětí provázené vojenskými demonstracemi a jednotlivými ozbrojenými konflikty. V OSN se jugoslávská delegace a delegace jiných socialistických zemí neustále ostře nepřátelsky střetávaly. Roku 1950 veškeré hospodářské styky SSSR a lidové demokratických zemi s Jugoslávii přestaly úplně.
TA 19/1990