SSSR – Jugoslávie 1948… (3)
Proč vznikl konflikt mezi vedením SSSR a Jugoslávie, mezi Stalinem a Titem? Tento konflikt předznamenal celé další hledání nepřátel, domnělých zrádců, což vedlo k nezákonnostem, politickým čistkám a procesům.
BŘEZNOVÝ ZVRAT
Jak se vyvíjely události dál?
Březen přinesl v mezistranických a posléze i mezistátních sovětsko-jugoslávských vztazích zhoršení. Podle informací A. Lavrenťjeva řekl J. Broz-Tito 1. března na zasedání ÚV KSJ, že »vývoj vztahů mezi Sovětským svazem a Jugoslávií uvízl ve slepé uličce“. Dále prý Tito řekl, že »Sovětský svaz chce Jugoslávii ekonomicky anektovat“. mezi Jugoslávií a Sovětským svazem »panují neshody v ideologii“, kdy Jugoslávci vysvětlují komunistickou ideologií správně, kdežto v SSSR se projevuje „velmocenský šovinismus«. Účastníci zasedání — opět podle slov A. Lavrenťjeva — tvrdili, že »SSSR je překážkou v rozvíjení mezinárodní revoluce …«, že »SSSR degenerujete, že »Kominforma znamená podmanění jiných stran“, atd. Ocitujme ještě pár řádek ze zprávy sovětského velvyslance s odvoláním na hodnověrně prameny:
»První otázku shrnul Tito v tomto smyslu:
a} Jugoslávie se bude rozvíjet svou vlastni cestou;
b) vztahy se Sovětským svazem musí zůstat nezměněny;
c) v mezinárodních otázkách bude Jugoslávie vystupovat jednotné se Sovětským svazem a bude mu pomáhat…“
Rozsáhlé informace sovětského velvyslance v březnu 1948 se staly základem prvního dopisu obviňujícího OV KSJ (z 27. března] a první rezoluce Informbyra (z 28. června 1948).
9. května oznámil velvyslanec, že jugoslávská vláda zakázala »státním orgánům a institucím poskytovat komukoli jakékoli ekonomické materiály.“
18. března V. Molotov sovětskému velvyslanci uložil, aby J. Brozi-Titovi nebo E. Kardeljovi v souvislosti se zákazem poskytovat sovětským orgánům ekonomické informace vyřídil:
»… Tato zpráva vzbudila náš údiv, protože máme dohodu, podle níž mají orgány sovětské vlády dostávat takové informace bez jakýchkoli zábran…
Sovětská vláda hodnotí takové počínání jugoslávské vlády jako akt nedůvěry k sovětským pracovníkům v Jugoslávii a jako projev nepřízně vůči SSSR …
Proto dala sovětská vláda ministerstvům hutnictví železa, barevných kovů, chemického průmyslu, elektráren, spojů a zdravotnictví příkaz neprodleně odvolat z Jugoslávie všechny své pracovníky a odborníky.“
Nazítří bylo rozhodnuto odvolat i vojenské odborníky.
Dopis ÚV VKS(b) z 27. března obviňoval vedoucí činitele KSJ, že jsou naladěni protisovětsky, že se jejich vnitřní politika vzdaluje správné marxisticko-leninské linii, že se dopouštějí hrubých oportunistických chyb, že popírají růst kapitalistických živlů ve své zemi, že zastírají třídní boj na vesnici, že šíří prohnilou oportunistickou teorii pokojného vrůstání kapitalistických živlů do socialismu převzatou od Bernsteina, Vollmara a Bucharina«, že reviduji učeni o straně, že se KSJ rozpouští v Lidové frontě. Že straně chybí vnitrostranická demokracie, že je strana prakticky pololegální. Přímo tvrdil, Že první náměstek ministra zahraničních věci V. Velebit je britským vyzvědačem, ale „jugoslávští soudruzi, i když o tom vědí«, a vědí také, že »ho za britského vyzvědače považuje i sovětská vláda“, Velebitoví nadržují.
13. dubna informoval sovětský velvyslanec s odvoláním na hodnověrné prameny o plenárním zasedáni ÚV KSJ 12. dubna. Plenární zasedání projednalo dopis ÚV VKS(b) a schválilo odpověď na něj. Na tomto zasedání Tito řekl, že se dopis ÚV VKS(b) »zakládá na lživých informacích a uráží KSJ«.
Ve verzi dopisu ÚV VKS(b) ze 4. května, publikované jugoslávskou stranou, se dřívější obvinění potvrzovala. Argumenty, jimiž se jugoslávská strana hájila, byty shledány neuspokojivými a neodpovídajícími skutečnosti. Zároveň bylo jugoslávské vedení obviňováno, že klade rovnítko mezi politiku Sovětského svazu a imperialistických států. Přitom se ostře mluvilo o nadutosti jugoslávských vedoucích činitelů. Tentokrát byli jako britští špióni kromě V. Velebita uváděni jugoslávský velvyslanec v Londýně Leontič a tři velvyslanečtí pracovníci, jejichž jména uvedena nebyla.
Dopis jugoslávskou stranu informuje, že Sovětský svaz může pomáhat pouze přátelům a že navrhuje tento problém projednat na zasedání Informbyra.
V odpovědi ze 17. května Tito a Kardelj napsali:
„Soudruhům J. V. Stalinovi a V. M. Molotovovi.
Potvrzujeme příjem Vašeho dopisu ze 4. května 1948. Bylo by zbytečné psát, jak tíživé na nás zapůsobil také tento dopis. Přesvědčil nás, že všechny naše důkazy, dokonce i fakta, jsou marné, že všechna obvinění proti nám jsou způsobena nesprávnými informacemi.
Nebráníme se kritice v zásadních otázkách, ale v celé této záležitosti se cítíme natolik nerovnoprávní, že nemůžeme přistoupit na to, aby se nyní tato záležitost řešila před Informbyrem …«
V dopisech z 18. a 19. června se strany zmiňovaly o osudu zatčených a vyšetřovaných bývalého ministra financí S. Žujoviče a bývalého ministra lehkého průmyslu A. Hebranga. ÚV VKS(b) požadoval, »aby se vyšetřování případu Hebranga a Žujoviče týkajícího se takzvané nesprávné Informace ÚV VKS(b) účastnili představitelé ÚV VKS(b)«. V případě, že budou Hebrang a Žujovič fyzicky zlikvidování, bude »ÚV VKS(b) považovat politické byro ÚV KSJ za sprosté vrahy.“
Porada Informbyra s korespondencí mezi oběma ústředními výbory skoncovala. Podle informace A. Lavrenťjeva vysílaly 29. června ve 20.00 hodin »všechny rozhlasové stanice prohlášení plenárního zasedáni OV KSJ z 29. června o rezoluci Informbyra o situaci v Jugoslávské komunistické straně. Prohlášení v plném rozsahu odmítá rezoluci Informbyra a ospravedlňuje linii ÚV KSJ…«
Při četbě informativních materiálů, které v oněch dramatických dnech a měsících docházely do Moskvy ze sovětského velvyslanectví, nemůžeme se zbavit pocitu, že sovětský velvyslanec při hodnoceních někdy překračoval míru a ztrácel smysl pro realismu. Např. jednou velvyslanec vyvodil dalekosáhlé politické závěry z toho, že jugoslávské listy nevzpomněly 80. výročí narození M. Gorkého.
Pokračování