Systém Inkvizice (8)

Nejvíce ceněným způsobem, jak usvědčit kacíře, nebylo vystopovat ho za přispění třetí osoby, ale donutit ho, aby se sám dobrovolně dostavil před inkvizici a tam učinil pokání a zřekl se svých bludů, odsoudil je a na důkaz upřímnosti svého jednání prozradil všechny známé souvěrce, stoupence a přátele.

Jak je možné dosáhnout takové nevídané věci? Za pomoci osvědčených prostředků: obav, zastrašování, hrozeb a teroru. Inkvizitor, který ve svém kázání vyzýval věřící, aby mu posílali udání na odpadlíky od víry, současné vyhlašoval pro odpadlíky „lhůtu milosrdenství" na dobu 15—30 dnů. Jestliže se během tohoto období kacíř sám dobrovolné dostavil před inkvizici, zřekl se kacířství ve prospěch katolické církve a prozradil své souvěrce, mohl si zachránit život a dokonce i majetek. Jestliže však vlastnil velký majetek, inkvizice ho pod záminkou, že učinil pokání nikoli puzen svědomím, ale „nízkými" pohnutkami — z obavy, že bude prozrazen, nebo veden snahou oklamat církev neupřímným doznáním, aby si zachoval majetek —, připravila o všechno. A přesto se našli vždy slaboši a zbabělci, kteří bylí ochotni se kát nejen ze svých vlastních hříchů, ale také neodůvodněně pomlouvat své příbuzné, přátele a známé, jen aby se sami zachránili a zachovali si život a majetek.
„Snadno si lze představit," píše H. Ch. Lea, „jaký úděs se zmocňoval obce, když do ní náhle zavítal inkvizitor a proslovil své kázání. Nikdo nevěděl, co se o něm povídá; nikdo nevěděl, kam až vyústí osobní zášť a fanatismus, aby ho zkompromitovaly před inkvizitorem. Katolíci i kacíři měli stejný důvod k neklidu. Člověk, který tíhl ke kacířství, neměl klid už při pomyšlení, že každé slovo, jež bezděčně pronesl, mohli kdykoli vyzradit inkvizici jeho blízcí i jeho nejlepší přátelé; toto pomyšlení ho dohánělo k tomu, že ze strachu udával druhého, aby nebyl udán sám. Řehoř IX. s hrdostí uvádí, že v takových případech udávali rodiče vlastní děti, děti své rodiče, muži své ženy a ženy své muže. A tak měl zcela pravdu Bernard Gui, když řekl, že každé odhalení mělo za následek nová odhalení, až se nakonec celá země pokryla neviditelnou sítí, a že významnou úlohu při tom měly také četné konfiskace, jež z tohoto systému vyplývaly." (10)
Inkviziční stroj, uvedený do chodu, nemohl pracovat naprázdno, to by znamenalo jeho zkázu. Jako nenasytný Moloch vyžadoval stále nové oběti. Ty mu přinášeli kacíři, ať už skuteční, nebo jím samým vykonstruovaní.

Pokračování

Z knihy: Grigulevič, I.: Dějiny inkvizice. Praha, Svoboda 1982