Těžké živobytí

Před několika týdny zemřel americký fejetonista Art Buchwald. Od malička jsem si schovával jeho články. Vtipně komentovaly americkou realitu. Pokud by vám jeho fejetony, staré až 30 let, něco připomínaly, není to podobnost čistě náhodná. To, co kritizoval, se pomalu přesunulo i k nám.

Ústřední špionážní služba CIA oznámila, že ze svých služeb hodlá propustit 820 tajných agentů. Tito muži a ženy pracovali v podzemí a jejich výcvik je pravděpodobně nepřipravil na zaměstnání v civilním životě. Proto pro ně asi bude nesnadné najít zaměstnání. Rozhovor propuštěného agenta s ředitelem osobního odděleni konfekční firmy by mohl vypadat asi takto:

"Co jste dělal předtím?" ptá se ředitel osobního oddělení.
"Pracoval jsem 25 let v podzemí,* odpovídá bývalý agent.
»V konfekci jste nedělal? Proč vás propustili z vašeho předchozího místa?*
»Nahradil mě počítač instalovaný na družici a řekli mi, že mě už nepotřebují. «
»Co umíte?«
»Umím za minutu vyslat 120 slov v kódu, a to z vysílačky, která není větší než zapalovač.«
»To je výborné, ale taková profese se v konfekci neuplatní. Umíte ještě něco?«
»Umím otevřít obálku, ofotografovat obsah a zase ji zalepit tak, že to nikdo nepozná.“
»Chcete říci, že byste chtěl pracovat v podatelně?*
»Ne tak docela. Ale ptal jste se mě, co umím.«
»My ale opravdu nepotřebujeme nikoho, kdo umí otvírat poštu. Umíte ještě něco?«
»Umím instalovat elektronické odposlouchávací zařízení v místnosti tak, že ho nikdo nenajde."
»To je protizákonné."
»Nikoli, když je to z důvodů národní bezpečnosti.«
»Tady jsme v dámské konfekci a nemáme tu zákazníky, kteří by měli něco společného s národní bezpečností."
»Umím namíchat nápoj tak, že kdo ho vypije, zhasne za dvě minuty."
»To je zajímavé, avšak nedá se říci, že bychom takto jednali se svými zákazníky.«
»Jsem specialista na vloupání. Dostanu se do místnosti a z ní za 15 minut a nikdo nepozná, že tam někdo byl.«
»Pane, vy umíte spousta věcí, ale zdá se mi, že nic z toho se nehodí pro náš podnik.«
»Vím jak se zachází s neviditelným inkoustem. Dokážu na rub poštovní známky napsat „otčenáš" tak, Že ta nikdo nepozná.*
»My ale potřebujeme někoho, kde umí prodávat šaty.«
»To umím. Když si zákazník nic nekoupí, můžu ho zlikvidovat, aniž na jeho těle zůstane i ta nejmenší stopa.«
"Nemůžete někoho zabít jen proto, že si nechce koupit šaty.«
»Dokážu ho přinutit, aby pracovat pro nás místo pro ně. Udělal jsem to už mockrát.«
»Musel jste mít zvláštní zaměstnání, než vás propustili.«
"Nemohu o tom mluvit. Vidíte tohle pero? Vypadá úplné obyčejně, ale v inkoustu je namícháno sérum pravdy. Stačí ukápnout trochu inkoustu na něčí ruku a vyžvaní všechno, i to, co neví.«
»My jsme samozřejmě rádi, když víme, co dělají naší konkurenti, ale používat takové pero je příliš riskantní.«
»Dobře. Teď se podívejte na tuhle plombu.«
»Pěkná, moc pěkná plomba." »Tak abyste věděl, je to schránka s kyanidovou tabletou. Kdyby se někdo snažil dostat ze mne informace o cenách vašich šatů, prokousnu plombu a vaše tajemství zemře se mnou.«
"Lituji, ale obávám se, že máte až příliš velkou kvalifikaci pro náš podnik, pane…?«
»Číslo 004…«

ART BUCHWALD (90. léta)