90. let Říjnové revoluce (11)
Ozbrojené povstání nebylo spiknutím. Lenin to přesvědčivě dokázal. Podle něho měla povstání připravit strana pokrokové třídy za co nejširší účasti pracujících na uchopení moci. A potom už měla být tato moc předána II. sjezdu sovětů.
Oddalování termínu povstání hrozilo krachem revoluce. Také vyčkávací linie, pokud šlo o sjezd sovětů, byla smrtelným nebezpečím. Velení armády a kadeti chystali úder na revoluční síly a krvavou řež pracujících. Lenin pečlivě rozebírá stav revolučních a kontrarevolučních sil, hloubku celonárodní krize a rozhoduje, že otálet s povstáním je zločin.
Zde je třeba znovu připomenout zvláštní postoj Stalina. Dal by se určit jako centristický. Stalin nevystupoval přímo proti Leninově linii, ale neodsuzoval ani stanovisko Kameněva a Zinovjeva, kteří hlasovali proti rozhodnuti o povstání, ani v praxi uskutečňovanou linii Trockého, směřující k oddalování povstání do sjezdu sovětů. Proč se zde Stalin snažil vystupovat jako rozhodčí? To je třeba ještě pochopit.
Při veškerém kolísání se Stalin v nejdůležitějších okamžicích přikláněl, pokud šlo o dobu povstání a hodnocení událostí roku 1917, ke stanovisku Trockého.
Uveďme výmluvné Stalinovo přiznání z roku 1920: "Bez ohledu na všechny Iljičovy požadavky jsme ho neposlechli a šli jsme dále cestou upevňování sovětů, až jsme dospěli ke sjezdu sovětů 25. října a k úspěšnému povstání." V těchto slovech je jasně vidět souhlas se stanoviskem Trockého. Samozřejmě, že Stalin nebyl sám, kdo "neuposlechl" Lenina. Stalin však byl mezi nimi.
Lenin, který viděl různá kolísání i nebezpečí odložení povstání, bil na poplach: "Otálení se rovná smrti."
Lenin viděl v těchto průtazích obrovské nebezpečí pro revoluci, která dospěla ke svému rozhodujícímu mezníku, nebezpečí, že bude promeškána historická příležitost k vítězství na mohutné vlně revolučního nadšení a za příznivé mezinárodní situace.
V diskusích o přípravě Říjnového ozbrojeného povstání se poměrně jasně ukázalo takové "bílé místo", jako protichůdný přístup k hodnocení procesu prosazování Leninova stanoviska k otázce ozbrojeného povstání v ÚV strany, tedy procesu překonávání kolísání mezi vedoucími činiteli strany. Jde o charakteristiku různých stanovisek členů ÚV k otázce praktické přípravy povstání, volby vhodného okamžiku a také určení temp a charakteru vývoje rozhodující bitvy, kterou nastolil na pořad jednání Lenin.
Je třeba si všimnout, že pokud jde o povstání, dosud ještě platí tendence stavět Lenina do opozice proti ústřednímu výboru strany a nazývat ty, kteří nepřijali bezvýhradně Leninovo hledisko, antileninovci a odpůrci povstání. Pokud jde o názorové rozdíly, je třeba přesně charakterizovat stanoviska každého člena ÚV v září a říjnu 1917 k otázce povstání. Zde se dosud poměrně silně projevuje stereotyp hodnocení, vycházející ze Stručných dějin VKS(b). Jde o kvalifikaci hledisek, názorů a stanovisek, o hodnocení diskusí týkajících se otázky ozbrojeného povstání. Zdá se nám, že je zapotřebí provést zvláště pečlivý vědecký rozbor v zájmu obnovení historické pravdy, objektivního podání norem stranického života a stylu vzájemných vztahů mezi členy strany, charakteristických pro tuto dobu.
Pokračování