100. let Říjnové revoluce (3)

Závěry o přechodu k nové etapě revoluce, k přerůstání buržoazně demokratické revoluce v socialistickou, o podstatě a úloze sovětů byly tehdy učiněny Leninem nejprve v „Dopisech z daleka“ a pak už byly zformulovány v „Dubnových tezích“ ihned po jeho návratu do Ruska. Nové leninské teze nepochopila a nepřijala celá strana hned najednou. Proč?

Ovzduší té doby poměrně přesně vystihla Kollontajová. „Pro mnohé byly teze novinkou. Pro další byly něco, co nelze z čista jasna pochopit, osvojit si. Pro třetí, kteří byli nepřáteli revoluce, byly teze velmi nebezpečnou politickou platformou.

Při rozboru příčin nejednoznačné reakce na „Dubnové teze“ je třeba mít na zřeteli řadu aspektů. Především v důsledku dvojvládí si mnozí členové strany zdaleka ne hned uvědomili, že únorová buržoazně demokratická revoluce skončila, a že tedy vznikla objektivní možnost bojovat za její přerůstání v socialistickou revoluci. Mezi určitou částí členů strany byl rozšířen názor, že Rusko ještě „nedozrálo“ pro socialismus. Že proletariát země ještě „není připraven“ k praktickému plnění posláni tvůrce socialismu, že jeho činnost nepodpoří většina obyvatel země, maloburžoazie a hlavně rolnictvo.

Na Leninův návrh začala ve straně otevřená diskuse o hlavních otázkách dalšího rozvíjení revoluce v Rusku. Před VII. (dubnovou) všeruskou konferencí (24) probíhala kolektivní práce pro určení postoje k perspektivě socialistické revoluce.

Toto všechno probíhalo v průběhu ostrých vnitrostranických diskusí, v procesu překonávání ideových a politických názorových rozdílů. Jeho úspěšnost potvrdila všeruská konference.

Proč bylo v červenci 1917 staženo na určitou dobu heslo „Všechnu moc sovětům!“?
Proč bylo třeba se vzdát vývoje revoluce pokojnou cestou?

Období od února do října bylo plné prudkých zvratů ve vývoji událostí. K jednomu z nich došlo ve dnech 3.-5. července 1917.

Střelba do červencové demonstrace (25) za přímé podpory menševiků a eserů prudce změnila politickou situaci v zemi. Skončilo dvojvládí. Byla nastolena diktatura kontrarevoluční buržoazie. Otázka zněla: buď úplné vítězství kontrarevoluce, přičemž nejreakčnějšího, bojovného křidla kontrarevoluce „kornilovského (26) typu“, připraveného utopit revoluční Rusko v moři krve, anebo vítězství socialistické revoluce, ale už ne pokojnou cestou, ale za pomoci ozbrojeného povstání. 10. července 1917 Lenin v článku „Politická situace“ psal:

„Veškeré naděje na pokojný vývoj ruské revoluce jsou definitivně pohřbeny. Objektivní situace je taková: buď naprosté vítězství vojenské diktatury, nebo vítězství ozbrojeného povstání dělníků, možné pouze tehdy, půjde-li ruku v ruce s mocným hnutím mas proti vládě a proti buržoazii, vyvolaným hospodářským rozvratem a prodlužováním války.

Heslo o přechodu veškeré moci do rukou sovětů bylo heslem pokojného vývoje revoluce, možného v dubnu, květnu, červnu, do 5.-9. července, tj. do té doby, než faktická moc přešla do rukou vojenské diktatury. Teď toto heslo již není správné, neboť nepočítá s tímto přechodem moci, k němuž došlo, ani s úplnou zradou revoluce, které se de facto dopustili eseři a menševici. Žádné dobrodružné kousky ani ojediněle kladený odpor či ojediněle beznadějné pokusy postavit se proti reakci věci nepomohou; zde pomůže pouze to, uvědomí-li si dělnický předvoj jasně situaci, bude-li vytrvalý a pevný, připraví-li síly k ozbrojenému povstání, v němž bude teď strašně obtížné zvítězit, ale v němž přece jen zvítězit lze…“

Zřejmě je třeba vysvětlit, že nešlo o sověty vůbec, ale, řečeno Leninovými slovy, o „boj proti nynější kontrarevoluci a proti zrádcovství nynějších sovětů.“

Tehdy stáli v čele těchto sovětů esersko-menševičtí ústupkáři. Proto se jednalo o prozatímním odstranění hesla „Všechnu moc sovětům!“ jako hesla mírového vývoje. Je to velmi přesně vystiženo v Leninově práci „K heslům“. Cituji pouze jedno místo: „Lid musí především a nejvíce ze všeho znát pravdu – musí vědět, kdo má skutečně v rukou státní moc. Je třeba říkat lidu plnou pravdu: moc je v rukou vojenské kliky…“

A další odstavec: „Tuto moc je zapotřebí svrhnout. Jinak všechny řeči o boji proti kontrarevoluci jsou plané fráze, „sebeklam a klamání lidu“.

Byla tedy jen jedna možnost – dobýt moci ozbrojeným povstáním.

V předvečer Října, v období bouřlivé bolševizace sovětů, bylo heslo „Všechnu moc sovětům!“ obnoveno, ale už jako heslo ozbrojeného povstání.

Pokračování

Poznámky

(23) VCSPS – Všesvazová ústřední rada odborů.
(24) SEDMÁ (DUBNOVÁ) VŠERUSKÁ KONFERENCE SDDSR(b) – první legální konference bolševické strany. Konala se v Petrohradu ve dnech 24. – 29. dubna 1917. Zastoupením a významem úkolů, které vyřešila, sehrála roli stranického sjezdu. Stmelila bolševiky na leninském základě a vytyčila jako linii strany přerůstání buržoazně demokratické revoluce v socialistickou.
(25) ČERVENCOVÁ DEMONSTRACE – ústřední událost červencové (1917) krize v zemi, která vznikla po neúspěšné ofenzívě ruských vojsk na frontě. 3. (16.) července vypukly v Petrohradě živelné demonstrace vojáků, dělníků a námořníků proti Prozatímní vládě pod heslem „Všechnu moc sovětům!“. ÚV bolševiků se rozhodl postavit se do čela těchto bouří a dát jim pokojný ráz. 4. (17.) července však byla se souhlasem esersko – menševického vedení Ústředního výkonného výboru (ÚVV) sovětů povolána kontrarevoluční vojska, která začala do pokojné demonstrace střílet. 5. (18.) července začalo zatýkání a odzbrojování revolučních vojáků. Byla zdemolována redakce Pravdy. 6. (19.) července vydala Prozatímní vláda zatykač na Lenina, který tak byl nucen odejít do ilegality. Ústřední výkonný výbor sovětů kompromisně uznal „neomezená práva a neomezenou moc“ Prozatímní vlády. Období pokojného vývoje revoluce skončilo. Červencové dny znamenaly konec dvojvládí. Bolševici se dočasně vzdali hesla „Všechnu moc sovětům!“.
(26) KORNILOV LAVR (1870 – 1918) – jeden z vůdců ruské kontrarevoluce, generál.