90. let Říjnové revoluce (9)

Zvláštní místo v kalendáři Říjnové revoluce ale zřejmě zaujímá 16. říjen…

Ano, právě tento den se konalo rozšířené zasedání ÚV s představiteli petrohradského výboru SDDSR(b), vojenské organizace, petrohradského okružního výboru bolševiků, bolševické frakce Petrohradského sovětu, odborů, továrních a závodních výborů a některých jiných organizací. Zasedání vešlo do dějin strany a revoluce jako skutečně historické. Znamenalo zlom ve všech směrech. Proto se u něho pozastavíme podrobněji.

Na pořadu jednání byly tyto otázky:
1) zpráva o minulém zasedání ÚV (myslí se zasedání 10. října – pozn. red.);
2) stručné zprávy představitelů nejrůznějších organizací;
3) současná situace.

Lenin referuje k první otázce. Předčítá rezoluci ÚV SDDSR(b) z 10. (23.) října, ve které se mimo jiné praví: "Ústřední výbor tedy konstatuje, že ozbrojené povstání je nevyhnutelné a ze plně dozrálo, a ukládá všem organizacím strany, aby se tímto řídily a aby z tohoto hlediska projednávaly a řešily všechny praktické otázky…"

Dále se v protokolu ze 16. října praví:
"Oznamuji, že rezoluce byla přijata proti dvěma hlasům. Chtějí-li se soudruzi, kteří byli proti, vyjádřit, je možné zahájit diskusi hned teď, dokud zdůvodňuje tuto rezoluci."

Z protokolárního zápisu Leninova referátu by se dala vyčlenit dvě místa:

"Masy daly důvěru bolševikům a nežádají od nich slova, ale činy, rozhodnou politiku jak v boji proti válce, tak v boji proti hospodářskému rozvratu."

"Z politické analýzy třídního boje jak v Rusku, tak v Evropě vyplývá, že je nutná co nejrozhodnější, co nejaktivnější politika, což může být jedině ozbrojené povstání."

Absolutní většina těch, kdo vystoupili v diskusi, podpořila rezoluci ÚV, schválenou 10. (23.) října. Proti rezoluci vystoupili Zinovjev a Kameněv.

Zinovjev vyslovil pochyby, je-li zajištěn úspěch povstání. Dále, podle protokolu, prohlásil: "Je-li to možné, je třeba rezoluci ÚV revidovat. Musíme si přímo říci, že v nejbližších pěti dnech povstání neuskutečníme."

Kameněv řekl: "Nejsme dost silní, abychom šli do povstání s přesvědčením, že zvítězíme. Jsme ale dost silní, abychom nepřipustili krajní projevy reakce. Zápasí zde dvě taktiky: taktika spiknutí a taktika víry v hybnou sílu ruské revoluce."
Lenin třikrát vystoupil v diskusi a hájil linii, kterou zvolila
strana. Uveďme pouze jeden úryvek z jeho vystoupení. Cituji podle protokolárního zápisu:

"Říkáme-li, že povstání dozrálo, netřeba mluvit o spiknutích. Je-li povstání politicky nevyhnutelné, pak se musí brát jako umění. A politicky už povstání dozrálo."

Většina těch, kteří vystoupili v debatách, Lenina podpořila. Uveďme nejtypičtější záznamy z protokolu.

"Soudruh Skrypnik za tovární a závodní výbory. Konstatuje, že je všude vidět touha po praktických výsledcích; rezoluce už nikoho neuspokojují. Je cítit, že předáci nevyjadřují plně nálady mas; předáci jsou konzervativnější."
"Soudruh Rachja (62) dokazuje, že masy se uvědoměle připravují na povstání. Kdyby byl petrohradský proletariát ozbrojen, byl by už navzdory veškerým usnesením ÚV v ulicích. Pesimismus neexistuje. Na nástup kontrarevoluce není třeba čekat, protože už k němu došlo. Masy čekají na hesla a na zbraně. Masy vyjdou do ulic, protože je čeká hlad. Naše heslo se už zřejmě trochu opožďuje, protože se objevují pochybnosti, budeme-li dělat to, k čemu vyzýváme. Naším úkolem není měnit usnesení, ale naopak zajistit jejich splnění."

"Soudruh Sokolnikov. Kameněvovy námitky nejsou přesvědčivé. Obviňuje nás, že jsme vytroubili rozhodnutí vystoupit, to znamená, že vlastně je zapotřebí spiknutí. Výlučnost a naše síla jsou právě v tom, že připravujeme své povstání otevřeně… Příznivější poměr sil ani nelze očekávat."

Lenin navrhuje tuto rezoluci: "Schůze bez výhrad vítá a plně podporuje rezoluci ÚV, vyzývá všechny organizace a všechny dělníky a vojáky, aby všestranně a ze všech sil připravovali ozbrojené povstání, aby podporovali centrum, které pro tento účel ústřední výbor vytváří, a vyjadřuje naprostou jistotu, že ÚV a Sovět v pravý čas určí vhodnou chvíli a účelné formy útoku."

Tato rezoluce byla schválena devatenácti hlasy; dva delegáti byli proti a čtyři se zdrželi hlasování.

Pak se konalo neveřejné zasedání ÚV SDDSR(b). Schválilo usnesení o organizaci Vojenského revolučního centra pro řízení povstání. Jeho členy se stali Bubnov, Dzeržinskij, Sverdlov, Stalin a Urickij (63). Toto centrum se stalo součástí Vojenského revolučního výboru při Petrohradském sovětu dělnických a vojenských zástupců.

Pokračování