90. let Říjnové revoluce (8)

logo14. října. Lenin se setkává s řídícími pracovníky strany bolševiků a Vojenské organizace při ÚV SDDSR(b) (54) v bytě strojvůdce finských železnic Jalavy (55).

Porady se zúčastnili Antonov-Ovsejenko (56), Dzeržinskij, Kedrov (57), Něvskij (58), Podvojskij a další.

Hlavní otázkou byla příprava ozbrojeného povstání. Lenin se zajímá o složení Vojenského revolučního výboru, založeného při Petrohradském sovětu. Přitom zdůrazňuje, že Sovět musí být plnomocným, avšak nestranickým orgánem povstání, spojeným s nejširšími vrstvami dělníků a vojáků.
Co o této poradě vyprávějí její účastníci?

Hugo Jalava: "Viděl jsem Iljiče i jiné vedoucí představitele naší strany ve svém bytě 14. (27.) října. Měli poradu. Scházeli se po jednom. U stolu seděli soudruzi Krylenko (59), Šotman a další. Pili čaj. V 9 hodin 15 minut přišel Iljič. Přítomní soudruzi informovali Iljiče o situací a podávali mu souhrnné hlášení. Lenin je velmi pozorně poslouchal."

Mkrtič Ter-Aruťuňanc (60). "Vladimír Iljič mi nabídl volné křeslo před sebou, ve kterém zřejmě už přede mnou seděli jiní soudruzi a besedovali s ním. Zeptal se mne, jaká je nálada vojenských mas petrohradské posádky. Zajímala ho otázka, zda vojáci podpoří dělníky, pokud dojde k ozbrojenému povstání. Musím říci, že jsem kromě práce ve vojenských jednotkách rozmístěných v Petrohradské čtvrti často vystupoval na pokyn Všeruského byra vojenských organizací strany i na shromážděních a mítincích v plucích, které byly dislokovány v jiných částech hlavního města. Řekl jsem Vladimíru Iljiči, že hlavní část vojáků petrohradské posádky ozbrojené povstání dělníků bezesporu podpoří. Vladimír Iljič se obrátil na soudruhy, kteří stáli za ním, a řekl: "Slyšíte, soudruzi!"…
Dále jsem Vladimíru Iljiči řekl, že je třeba postarat se nejen o výzbroj dělníků, ale i vojáků, protože jejich hlavní část byla po červencových událostech odzbrojena. Vladimír Iljič na to odpověděl: "Je to skutečně tak. Postaráme se o to.""

Hugo Jalava: "Když hlášení skončilo, začal Iljič analyzovat materiál. Tvrdě kritizoval nedostatky, rozvažoval nad podrobnostmi. Hovořil klidně, nenuceně, bez velkého patosu, neokázale a bez líbivých frází. Současně však byl jeho projev nadmíru přesvědčivý. Neustále uváděl fakta."

15. října: Lenin podepisuje prohlášení, že souhlasí, aby kandidoval za Baltské loďstvo do Ústavodárného shromáždění (61).

I. konference vojenských organizací SDDSR(b) Severní fronty posílá Leninovi pozdravné poselství.

Účastníci mítinku vojáků kazaňské posádky posílají vůdci ruských revolucionářů Leninovi pozdravný telegram.

Na neveřejném zasedání petrohradského výboru strany byla přečtena rezoluce o povstání, kterou napsal Lenin a schválil ÚV SDDSR(b) 10. (23.) října 1917. Na zasedání byly schváleny teze vypracované výkonnou komisí, které vytyčovaly praktická opatření pro přípravu povstání.

54. VOJENSKÁ ORGANIZACE PŘI SDDSR(b) – organizační středisko vojenských organizací bolševiků, kteří řídili revoluční práci v armádě a v loďstvu.
55. JALAVA HUGO (1874 – 1950) – účastník tří ruských revolucí. V r. 1917 strojvůdce lokomotivy, na které byl Lenin dvakrát přepraven přes finskou hranici.
56. ANTONOV – OVSEJENKO VLADIMÍR (1883 – 1939). V revolučním hnutí od r. 1901, člen komunistické strany od r. 1903. V říjnových dnech 1917 tajemník petrohradského Vojenského revolučního výboru, účastnil se zatčení Prozatímní vlády, byl členem první sovětské vlády, za občanské války velel frontu. Od r. 1920 ve státní, vojenské a diplomatické službě. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
57. KEDROV MICHAIL (1878 – 1941). Člen komunistické strany od r. 1901, účastník tří ruských revolucí. Po Říjnu pracoval ve Všeruské mimořádné komisi (čeka), později ve vojenském a státním aparátu. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
58. NĚVSKIJ VL. (Krivobokov Feodosij) (1876 – 1937). Člen komunistické strany od r. 1898, účastník tří ruských revolucí. V říjnu 1917 člen petrohradského Vojenského revolučního výboru, v letech 1918 – 1920 ve státním aparátě, v r. 1924 ředitel Leninovy knihovny, autor děl o dějinách strany a dělnického hnutí. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
60. KRYLENKO NIKOLAJ (1885 – 1938). Člen komunistické strany od r. 1904. Účastník tří ruských revolucí. V říjnu 1917 člen petrohradského Vojenského revolučního výboru. Člen první sovětské vlády. Byl vrchním velitelem, prokurátorem republiky. Od r. 1931 lidový komisař spravedlnosti. Nezákonně odsouzen v době kultu Stalinovy osobnosti. Posmrtně rehabilitován.
61. TER-ARUŤUŇANC MKRTIČ (Michail) (1894 – 1961) účastník Říjnové revoluce v Petrohradě, člen komunistické strany od r. 1917. Působil revolučně v armádě. Za občanské války byl v odpovědných vojenských funkcích. Od r. 1922 pedagog.
61. ÚSTAVODÁRNÉ SHROMÁŽDĚNÍ – v Rusku parlamentní orgán, jehož zasedání probíhalo 5. (18.) ledna 1918 v Tavrickém paláci v Petrohradě. Jeho kontrarevoluční většina odmítla uznat dekrety sovětské moci. V noci z 5. (18.) na 6. (19.) ledna schválil VCIK dekret o jeho rozpuštění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *