Nejlepší by bylo vrátit se do pobělohorské doby

Jedna srpnová kauza zapadla. Přesto jsem si ji v těchto dnech připomněl.

To když se učitelé manifestací pokusili připomenout, že školství dostane méně peněz na své potřeby, že paní ministryně Kuchtová něco zvorala a příspěvky z evropských fondů k nám zřejmě nedojdou, a když, tak jen jejich část, a to ještě se značným zpožděním. I vysokých škol se to bude týkat, ale tady nám vláda brzy nabídne zákon, jak se vybraní funkcionáři vysokých škol dozvěděli v těchto dnech, který poprvé snad od dob všemocných jezuitů ovládajících pobělohorské vysoké školství, omezí svobodu vysokých škol. Státní moc bude sama jmenovat vysokoškolské funkcionáře, jí jmenovaní, nikoli už volení, členové vědeckých rad budou určovat využití financí, studijní zaměření a vlastně i poplatky a výši školného.

Ona srpnová kauza mě připomněla podivné rozdělování peněz. Na církvi se totiž šetřit nebude. Z toho, co požaduje, se nebude na rozdíl od kantorů uždibovat. Návrh ministra Cyrila Svobody, který se mi docela líbil, byl již po svém vyřčení ostatně napaden. Co tehdy v srpnu Cyril Svoboda navrhl? Aby katolíci a stoupenci dalších církví si sami konečně církve platili. Chápu, že panu Svobodovi mohlo jít i o to, aby naše jediná pravá církev dostala další majetek, i ten, který jí vůbec nepřísluší, jak potvrdila ve svém sporu o katedrálu. Podstatou jeho návrhu však bylo, aby všichni katolíci nebo ti, kteří se ke katolicismu hlásí, posílali jedno procento z platu na konto své církve. Konečně tedy bychom my, kteří nevěříme, mohli své daně použít na něco jiného než na platy páterů a jejich potřeby. Třeba na vyšší mzdy učitelům a možná, že by se přestalo hovořit i o školném na vysokých školách.

Jenže okamžitě se na Cyrila Svobodu vrhli zastánci nejmocnější z církví. Prý Svobodův návrh je směšný , zatroubil do boje Jan Mates z Mf Dnes. A po něm následovali další. Včetně církvím naklonění politici. Důvod je prostý. Pokud by něco podobného bylo přijato a zároveň by především katolická církev nedostala majetek, který si nárokuje, ale z velké části jí vůbec nepatří, neuživila by se. Preláti to mají spočítané. Věřící už nyní platí hodně. Každoročně přispívají zhruba tou částkou, o které pan ministr píše ve svém návrhu, přiznal otevřeně ekonom arcibiskupství Karel Štícha. A aby na tom nebylo dost, do boje byl vyslán i mladý komentátor Mf Dnes Jan Jandourek, který dokonce tomu všemu dal politické zarámování. Napsal totiž (13. srpna): Katolíci by se ostatně mohli ozvat, že oni jsou přece občané a platí daně – a jak k tomu přijdou, že kvůli volebnímu příspěvku musí platit třeba i proticírkevní komunisty . Sice mladý pan komentátor zapomněl, že církev není politickou stranou a podíl z voleb dostávají nejen komunisté, ale i církevně orientovaná KDU-ČSL, a pochopitelně i další strany podle volebního výsledku, ale vyskytl se nový argument. Sice poněkud kulhá na obě nohy, ale to zřejmě panu Jandourkovi moc nevadí. Zapomněl totiž dodat, že na rozdíl od politických stran, majících stejná práva bez ohledu na název, církve jsou na tom lépe. Ateisté nebo ti, co sice věří v Boha, ale nechtějí mít nic společného s politikařením církví, totiž žádný příspěvek nedostanou. Jsou tedy diskriminováni. Nebo to pan komentátor vidí jinak? Jak tedy? Prý majetek, především katolické církvi, byl sebrán v padesátých letech, jenže pan Jandourek neví, že právě katolickému kléru nejde o tento majetek. Chtěla by vrátit všechno. Nejlépe to, co si uzurpovala po Bílé hoře. On totiž i císař Josef II. byl v podstatě komunistou. I když jeho následovníci církvi leccos zase darovali, nebylo toho dost. Přesto se do 28. října 1918 mohla pokládat za jednoho z největších majitelů pozemků a jiného majetku. Ten ji poněkud oklestila Masarykova pozemková reforma. I proto katolická církev Masaryka zas tak mít nemusí. Nejlepší by proto bylo jí vrátit všechen majetek získaný v ledech po Bílé hoře, včetně tehdejší moci, a ještě přidělovat peníze ze státního rozpočtu. Pak možná by konečně do jisté míry mohla být spokojena. Ale opravdu si myslíte, že klérus by byl s podobným řešením navždycky spokojen? To málo znáte klérus.

Haló noviny, 17. září 2007, Jaroslav KOJZAR