Cháveze by opozice nejraději odstranila

venezuelaRozhovor Haló novin s Maríí José Báez Loreto, chargé d’affaires a.i. Bolívarské republiky Venezuela v ČR

 

 

Na nedávné mezinárodní konferenci Fórum 2000 v Praze bylo stěžejním tématem zamýšlení politiků a osobností z nejrozličnějších společenských oblastí nad svobodou a odpovědností v současném světě. Vystoupil zde také venezuelský opoziční politik Humberto Celli Gerbasi s kritikou režimu ve své jihoamerické vlasti. V Hospodářských novinách přitom ve stejně ostrém kritickém duchu publikovali 8. října rozhovor s Cellim. Byl zveřejněn pod titulkem Chávezova Venezuela není demokratická. Haló noviny požádaly o vyjádření k Celliho nehorázným tvrzením Maríi José Báez Loreto, chargé d’affaires a.i. Bolívarské republiky Venezuela v České republice. Ta na úvod našeho rozhovoru řekla:

Musím se rázně ohradit proti Celliho argumentaci, že ve Venezuele neexistuje demokracie a svoboda, přičemž nepravdivě vykreslil, že v naší zemi panuje chaotická situace. Dokonce v rozhovoru, vedeném v duchu Celliho lží, řekl, že u nás jsou lidé vězněni bez řádného soudu. Snížil se i k takové drzé nestoudnosti, když se odvolával na referendum z roku 2004, v němž si lid opětovně zvolil za prezidenta Bolívarské republiky Venezuela Huga Cháveze Fríase. A Celli tuto volbu zpochybnil! Navíc zcela opomněl – zřejmě úmyslně – povědět čtenářům, že toto referendum proběhlo za bedlivé pozornosti mezinárodních pozorovatelů, včetně pozorovatelů z USA.

A jaký byl dojem těchto dohlížitelů z voleb?

Všichni pozorovatelé, ať pocházeli ze zemí Evropské unie či z centra Jamese Cartera v USA nebo odjinud, zcela zřetelně potvrdili, že volební proces se uskutečnil naprosto korektně a v demokratických podmínkách! Jako Venezuelanka a demokratka, milující svoji zemi, jako její představitelka v zahraničí, nemohu absolutně přijmout, že Celli má takovou hroší kůži a troufne si takto znevážit legální volbu našeho prezidenta. Zároveň se tím ovšem dopustil i hrubého zpochybnění poctivých závěrů mezinárodních pozorovatelů!

Pan Celli také v Praze poplašně tloukl na buben, že prý ve Venezuele není svoboda slova, a že existuje cenzura…

To je opět Celliho bohapustý výmysl. Musím podtrhnout, že v rámci pražského fóra byl kladen důraz na nutnost podávat naprosto úplné a pravdivé informace veřejnosti. A právě to prezident Chávez zdůrazňuje, a my ve Venezuele to děláme! Dokonce k tomu u nás byl přijat v roce 2005 zákon o sociální odpovědnosti v rozhlase a televizi. Jak ovšem vidím, sdělovací média České republiky to bohužel nečiní. My se nesnažíme za každou cenu přesvědčit lidi, že máme monopol na pravdu, ale vyžadujeme, abychom byli vyslechnuti. Ovšem na pražském fóru či v Hospodářských novinách byl slyšet pouze hlas jedné strany – venezuelské opozice ústy Humberta Celliho.

Nedávno v ČR pobýval Carolus Wimmer, poslanec Latinskoamerického parlamentu a zvláštní vyslanec prezidenta Huga Cháveze. Mohl také na zmíněném fóru vystoupit?

Žel, neměl možnost na fóru vystoupit, hovořil pouze se skupinou novinářů na tiskové besedě na našem velvyslanectví, aby jim poskytl seriózní informace o nezkresleném vývoji ve Venezuele a připravované reformě ústavy. Ještě dodávám, že nijak nechceme omezovat představitele venezuelské opozice v jejich názorech. Ale nenecháme bez povšimnutí, když šíří nepravdy, když se jejich tvrzení neslučují s tím dobrým, co bylo ve Venezuele dosaženo ve prospěch většiny národa. Opozice ignoruje, že ji Chávez doma s odkrytým hledím vyzývá, aby vtělila své myšlenky do reformy nové ústavy, v níž má být z jejích 350 článků pozměněno jen 33.

Celli v rozhovoru oponuje, že prý ústavní reforma skoncuje se střídatelností na prezidentském postu…

Další lež. Opozice kráčí po falešné cestě, co se týče znovuzvolení prezidenta. V návrhu nové ústavy je zakotveno referendum, které je možné vypsat po třech letech, v němž občané dostanou právo rozhodnout o odvolání činitele z jakékoliv veřejné funkce, včetně prezidentské! A řeknu vám jednu velice zajímavou věc…

Prosím, povídejte.

Před ústavou z roku 1999 bylo možné, aby prezidenti, kterým skončilo funkční období, nadále v politické činnosti pokračovali jako doživotní senátoři. A kupodivu nikdo nekřičel, nikdo neprotestoval, vlastně až do své smrti zůstával takový člověk veřejným zástupcem, a tím pádem požíval i hojná privilegia.

Můžete uvést nějaké příklady takových venezuelských privilegistů?

Tak například Romulo Betancourt v letech 1959 až 1981 zastával úřad prezidenta a pak doživotního senátora. Dvakrát se dočkal prezidentského křesla a dále sezení v křesle senátora. Rafael Caldera, ve veřejném politickém životě působil bez přerušení 30 let. Až do roku 1999. A kdyby v témže roce nebyla přijata nová ústava, která zabránila takovému protekcionářství, senátorem by byl dosud. Nebo Carlos Andrés Pérez – 32 let ve funkci prezidenta a senátora. Luis Herrera – 33 let prezident a senátor. A také v Evropě lze poukázat na zvolení politiků do vysokých státnických funkcí vícekrát po sobě.

Pojďme uvést konkrétní příklad …

Německého kancléře Helmuta Kohla, který byl bez přerušení kancléřem bezmála 15 let. Felipe González – nepřetržitě 14 let premiérem Španělska. Jacques Chirac – 12 let souvisle francouzským prezidentem. Janez Drnovsek – 15 let v řadě prezidentem Slovinska. Fritiof Erlander – 25 let švédským premiérem… Takže proč je skandál z toho, že Hugo Chávez může být, ale i nemusí, ve funkci prezidenta Venezuely?! Ostatní země takhle mohou volit a naše země nesmí? Proč pořád my, neomaleně peskováni, musíme podávat světu vysvětlování ohledně demokracie a suverenity, o níž má posvátné právo si Venezuela rozhodnout ryze sama?

Co řeknete na to, že Celli na pražském fóru hodnotil vztahy, které udržuje Venezuela s Íránem, jako nebezpečné?

To proto, že Venezuela má naleziště uranu a Írán se zaměřuje na atomovou energii. Přitom ale vztahy mezi oběma našimi zeměmi jsou přátelské, vybudované na základě obchodní spolupráce. A navíc nás sbližuje fakt, že jsme i oba členy OPEC. A takové vztahy jsme měli již dávno. Ještě dříve než byl OPEC založen. Takže ti, když na fóru mentorsky hovořili o svobodě a odpovědnosti a dávali Venezuele lekci z morálky, tak by se sami tohoto kréda měli držet.

Jak vy osobně pohlížíte na venezuelskou opozici?

Má smůlu, že nemá správné a schopné lídry, kteří by ji vedli. Tato opozice se nedovede zbavit vlastních, úzce egoistických zájmů a cílů, postrádá úsilí přispět k lepšímu životu ve prospěch celku.

Můžete některou takovou opoziční skupinu jmenovat?

Je to opoziční hnutí nazvané Nejdříve spravedlnost. Je pravda, že hnutí přišlo se svým návrhem k reformě ústavy do Národního shromáždění, ale ostatní opoziční hnutí je označila za zrádce snažící se spolupracovat s Hugem Chávezem. Ale my opravdu chceme, aby i opozice se podílela na tvorbě nové ústavy. Takže v Národním shromáždění se nyní shromažďují připomínky občanů k reformě ústavy. Ta je věcí veřejnou, věcí celého národa.

Všiml jsem si, že návrh nové ústavy nastoluje socialismus jako hlavní směr budoucnosti země. Právě to zřejmě opozici vadí nejvíce…

Ano, je to tak. My se ubíráme cestou k socialismu. Je to vláda lidu, vykonávaná lidem pro lid. A nemáme důvod to zatajovat. Dříve čtyřicet let u nás vládli ti, kteří jsou momentálně na opoziční straně. A čtyřicet let přitom měli šanci dovést Venezuelu k prosperitě. Propásli dějinnou příležitost. A tak nyní přišli jiní, pokrokověji smýšlející lidé, kteří to hodlají prakticky uskutečnit. Bude to složité, ale vývoj se nedá zastavit. Přejeme si šťastnější dnešek i budoucnost Venezuely.

V rozhovoru se Humberto Celli zmiňuje o Carlosi Ortegovi, prezidentovi Konfederace venezuelských pracujících, kterého věznil nynější režim. Prý za vedení stávky proti němu. Co je to za člověka?

Celli zase lže. Ortega nebyl zavřený kvůli vyvolání stávky zaměstnanců naftařského průmyslu. Ještě před zahájením stávky vyzval k protidemokratickému odporu vůči vládě, která byla podle ústavy demokraticky zvolena. Jsou k dispozici dokumenty, videonahrávky, kdy Ortega a další kolem něho dokonce vybízeli k fyzické likvidaci prezidenta Venezuely Huga Cháveze Fríase!

Opravdu zašli odpůrci tak daleko, že apelovali až na prezidentovo zavraždění? To je v České republice málo známý fakt.

Ano, je to pravda. Na Ortegu byl vydán zatykač, utekl z Venezuely, aby uprchl před spravedlností. Ze zahraničí pokračoval v konspiraci proti demokratickému režimu a prezidentu Chávezovi. Tajně se vrátil do Venezuely, kde byl zatčen v jednom kasinu v Caracasu a uvězněn. Poté utekl z vězení opět do zahraničí. Chtěla bych vědět, jestli osobě, která by v jiných státech takový zločin plánovala, by to tamější justice strpěla?!

Kde Carlos Ortega nyní pobývá?

Žije v Peru. Tam mu poskytli politický azyl.

17. října 2007, Jan JELÍNEK

Haló noviny, 17.10.2007 – http://halonoviny.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *