SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ (9)

kscmNa rozdíl od většiny nekomunistické levice komunisté usilují o zásadní, ale přitom realistický projekt socialismu, chtějí jít až ke kořenu věci – nesnaží se jen zmírňovat neblahé důsledky kapitalistického společenského systému, ale chtějí odstranit jejich příčiny.

9. HLAVNÍ RYSY SOCIALISTICKÉ SPOLEČNOSTI

Různá pojetí vztahu cíle a prostředků, různé výchozí podmínky a specifické formy rozvíjení socialistické revoluce se promítají do širokého spektra názorů na budoucí konkrétní uspořádání socialistické společnosti. Tato názorová různost je zcela přirozená a dokonce vítaná: Přináší nové úhly pohledu na socialistickou společnost, nové podněty pro její rozvoj, zabraňuje zkostnatělému setrvávání na dosažených výsledcích a neochotě zkoumat a řešit nové problémy, které s sebou společenský rozvoj nutně přináší.

Na druhé straně má názorový rozptyl marxistické levice své hranice, za nimiž teorie socialismu ztrácí své vědecké pozice a politika se mění v krátkozraký pragmatismus nebo neplodné sektářské hašteření. Při vší objektivně i subjektivně podmíněné rozmanitosti konkrétních přístupů k jednotlivým dílčím otázkám uspořádání a fungování socialistické společnosti musí být v jejich základech obecné společné zásady, které je sjednocují.

Máme za to, že základními, všeobecně platnými systémotvornými rysy socialistické společnosti jsou přinejmenším po dohlednou dobu jejího vývoje:

1. Rychlý, efektivní a trvale udržitelný rozvoj výrobních sil na bázi vědeckotechnické revoluce.

Pokud socialismus neprokáže své ekonomické přednosti před kapitalismem, nemůže nad ním s konečnou platností zvítězit; pokud si neosvojí a nepodřídí svým cílům vědeckotechnickou revoluci, nepodaří se mu splnit ani své obecné civilizační poslání.

2. Určující postavení společenského vlastnictví výrobních prostředků v jeho rozmanitých formách
je základním předpokladem: Boří soukromovlastnické bariéry společensky prospěšného rozvoje výrobních sil, napravuje jejich deformace a vytváří podmínky pro sociální spravedlnost.

3. Plánovité řízení socialistického tržního hospodářství realizované především formou strategického plánování, prostřednictvím ekonomických nástrojů a indikativních cílů. Umožňuje zaměřit koncentrované ekonomické prostředky k plnění žádoucích společenských cílů, odstranit dosavadní plýtvání výrobním potenciálem společnosti.

4. Sociální spravedlnost: Poskytnutí rovných příležitostí pro pracovní uplatnění každého a různou výši jeho odměny v závislosti na výsledcích jeho práce. Je výrazem odstranění vykořisťování, výrazem společenské rovnosti v ekonomické sféře a podmínkou ztotožnění jednotlivce se společenskými zájmy.

5. Zabezpečení sociálních jistot pro všechny pracující v takové míře, aby i nejméně odměňovaná řádná práce anebo důchod po jejím ukončení zajišťovaly každému důstojný život. Rozhodujícím nástrojem je sociální stát a zákonné normy, zdroje vytvoří jen zvýšená efektivnost ekonomických procesů.

6. Záruka rovnosti občanských práv a svobod pro všechny občany, jejich suverénního rozhodování
ve formách přímé a dlouhodobě zejména zastupitelské demokracie. Odstranění všech forem diskriminace a sociálního vylučování.

7. Péče o všestrannou kultivaci a rozvoj osobnosti, podpora tvořivosti, dostupnost vzdělání, výchova
k sociální zodpovědnosti, společenské solidaritě a úctě k principům humanismu.

8. Předpoklady pro mírové řešení mezinárodních a mezikulturních rozporů v duchu vzájemné tolerance a soužití, odstranění sociálních a ideologických kořenů terorismu.

Část těchto zásad je dnes vnímána jako obecný požadavek demokratického vývoje společnosti. Je – třebaže někdy jen proklamativně – obsažena i v programech jiných levicových stran a zčásti realizována v různých konceptech sociálního státu. Je to svědectvím souladu komunistické programové orientace s hlavními levicovými a demokratickými proudy ve světě. Pozornost KSČM věnovaná socialistické teorii zahrnuje i otevřenou komunikaci s levicovou inteligencí.

Na rozdíl od většiny nekomunistické levice komunisté usilují o zásadní, ale přitom realistický projekt socialismu, chtějí jít až ke kořenu věci – nesnaží se jen zmírňovat neblahé důsledky kapitalistického společenského systému, ale chtějí odstranit jejich příčiny. To je cesta, která se dříve nebo později, ale s historickou nutností a v zájmu lidstva prosadí.

Závěr

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *