NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (24)

NATO má novou strukturu velení

Je jednodušší než předchozí. Velitelství NATO je v Bruselu. Vrchní velení sil NATO v Evropě (Schape) má sídlo v belgickém Monsu. Vrchní velitelství pro transformaci je v Norfolku. Odtud jsou řízeny výzkumné a výcvikové struktury NATO. Z Monsu jsou řízena tři hlavní podřízená velitelství: spojených sil SEVER (Brunssum), sil JIH (Neapol) a společné velitelství (Lisabon). Velitelství Sever a Jih má, každé z nich, tři podřízená velitelství: pozemních sil, námořních sil a letectva. Z dřívějších 7 operačních velitelství dnes působí jen 3. Cílem je dosáhnout pružnost velení a řízení i rozhodovacích procesů.

Síly rychlé reakce

Jsou určeny k tomu, aby sloužily hegemonistické strategii USA. Amerika a její vláda, vojenskoprůmyslový komplex, rozhodují, kde jednotky NATO zasazovat. Síly rychlé reakce jsou složeny z válečného letectva – 120 letounů různého bojového určení, následují jednotky válečného námořnictva, pozemní jednotky, 15 plavidel s raketami s plochou dráhou letu, chemické jednotky, ženijní jednotky, zpravodajská sekce, elektronické a kosmické spojení.

Určení: vést válečné operace po celém světě po dobu šesti měsíců. Hlavní priority: nejmodernější výzbroj, vysoká mobilnost, mimořádně vysoké finanční ocenění, šestiměsíční absolvování výcviku v podmínkách vysokého stupně bojové pohotovosti.

Zkušenosti z Afgánistánu ukazují, že ani speciální americké jednotky nemají úspěch. Budou je střídat jednotky NATO. Nelze očekávat úspěchy, podobně jako v Iráku a jinde. Naprosto jiné prostředí společenské, přírodní. Houževnatý a trvalý odpor obyvatel proti cizím okupantům nelze zlomit vojenskou mocí.

Falešné autorství míru

Trvá v USA a NATO od roku 1949. Ale mimořádně zesílilo po roce 1989 v Evropě. USA a NATO se vydávají za činitele „míru“ v poválečném období. Tuto faleš jasně likvidují vždy fakta o válečných přípravách USA a NATO v Evropě a na celém světě. Proto také režimy ve východní Evropě nehovoří o poválečném období. Bojí se faktů.

Severoatlantická smlouva ze 4. dubna 1949 se odvolává na Chartu OSN o „zachování míru a bezpečnosti“. USA a země NATO mír a bezpečnost od roku 1949 přímo a systematicky ohrožovaly. Ani dnes se to nezměnilo. Chtějí „americký mír“. Ten ale není pro Evropu, ani ostatní svět přijatelný. Je to snaha USA po nadvládě. Nepravdivý se také ukázal čl. 5. uvedené smlouvy. Země NATO nikdo neohrožoval, bylo tedy jalové hovořit o „kolektivní obraně“. Politika míru a mírového soužití je vlastní socialistickým zemím. Ty pro svůj rozvoj a program války nepotřebují.

NATO je dnes na prahu 21. století přežitou americko-evropskou aliancí. Vývoj ve světě tento americký blok překonává. Pro rovnoprávnou a svobodnou spolupráci mezi všemi zeměmi není NATO potřebné, ani žádoucí. Omezování suverenity evropských národních států blokem NATO a EU nemůže být programové řešení pro budoucí období. NATO musí uvolnit cestu skutečné svobodě a demokracii, beze zbraní, bez amerických základen na našem území a území jiných zemí.

Je ale spravedlivé a potřebné z hlediska lidské morálky volat USA a země NATO k odpovědnosti za to, že USA od roku 1945, země NATO od roku 1949 v Evropě, svými válečnými plány způsobily značné ztráty morální, materiální.

A jestliže dnes USA a NATO používají mírový slovník, pak to jen evropské a mezinárodní společenství vyzývá k tomu, aby se důsledněji posuzovaly praktické činy USA a bloku NATO. Pro ilustraci cituji čl. 12 Pražské deklarace summitu NATO z roku 2002. „Abychom dále šířili mír a stabilitu v euroatlantické oblasti, bude NATO pokračovat v rozvoji své přirozené a těsné spolupráci s OBSE, hlavně v doplňujících oblastech prevence konfliktu, krizového řízení a pokonfliktní rehabilitaci."

Americká taktika v NATO v rámci mezinárodního hegemonismu – my ničíme, vy budete obnovovat, vede do slepé uličky. Pro všestrannou celoevropskou spolupráci není NATO nutné. Je to jiný prvek, než evropská politika, kultura, tradice a mentalita.

Principy Závěrečného aktu helsinské konference z roku 1975 objektivně vedou k posilování multipolárních mezinárodních vztahů. Zde blok NATO překáží.

Podstatné je poznání, že NATO od roku 1949 pod vedením USA připravovaly v Evropě válku. Tyto plány se nemohly realizovat, protože zde stála vojenská síla SSSR a Varšavské smlouvy. Tak hovoří fakta a konkrétně historický poválečný vývoj.

Jeho zkreslování dnes ze strany USA a některých zemí NATO nic na pravdivých faktech nemůže změnit.

Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.

Pokračování