K modelu socialismu (6)

kscmSOCIALISMUS

Socialismus, jehož dosažení je nejbližším cílem komunistického hnuti, je první, nižší fázi beztřídní komunistické společnosti. Je přechodem od kapitalismu, od něhož jej dělí hluboký přeryv, ke komunismu, s nímž už stojí na společné základně. Jako přechod nese na sobě nutně znaky obou. První, stopy kapitalismu, z něhož vychází – tzv. mateřská znaménka kapitalismu -jsou tím, co je možno a nutno převzít z kapitalismu. Druhé, výhonky komunismu, představují směřováni k úplnému komunismu. Využíván prvních je dočasné. Postupujícím vývojem socialismu jsou vytlačovány stupňovanými výhonky komunismu až do jejich plného vyzrání a převládnutí. Lenin nazýval mateřská znaménka kapitalismu buržoazními jevy bez buržoazie, polo-jevy (polo-stát, polo-třída, apod.).

Socialismus je postupným překonáváním starého a budováním nového. Rozpor starého a nového je hlavním vývojovým rozporem socialismu, motorem jeho vývoje ke komunismu.

Dokud výhonky komunismu plně nepřevládnou, je socialismus historickým, třídním boje mezi kapitalismem a komunismem – kdo s koho.

V chápání poměru prvních i druhých znaků socialismu dochází k chybám. Jsou způsobovány a podmíněny tím, že staré a nové neexistuje odděleně vedle sebe, nýbrž prostupuje všechny jevy socialismu, a je obtížné je už od sebe rozeznat a pochopit správně poměr k nim.

Nevyhnutelnost existence mateřských znamének bývá na jedné straně odmítána. Na druhé straně se pak nevidí, že nemohou být převzata v podobě a funkci, jakou měla za kapitalismu. Že musí být postavena na nový základ, zbavena specificky kapitalistických rysů a adaptována tak, aby mohl dočasně sloužit socialismu. Jinak se obrací proti socialismu a nesou s sebou hrozbu návratu ke kapitalismu.

U výhonků komunismu pak hrozí nebezpečí, že jako přípravné stupně ke komunismu jsou nerealisticky považovány za už dosažení cíle, což vede k falešnému sebeuspokojení a k zastírání pohledu na horu problémů, které před socialistickou společností ještě stojí. Nesmírně důležité je pak pochopit, jaké podmínky je třeba vytvářet, aby přechod ke komunismu probíhal plynule a bez zbytečných zádrhelů.

Protože uvedená problematika se dotýká všech společenských jevů, aspoň několik příkladů.

Mateřská znaménka kapitalismu

V zásadě dvojí forma socialistického vlastnictví – všelidového a skupinového, a s tím spojené zbytky třídních rozdílů. Přežívání, i když omezených a po omezenou dobu, zbožně peněžní vztahů, trhu. Stále ještě přetrvávající stará dělba práce, ještě zcela nepřekonaný rozdíl fyzické a duševní práce, města a venkova. Práce ještě stále především jako zdroj obživy. Rozvoj výrobních sil, umožňující (na rozdíl od komunismu) zatím jen odměňování (rozdělování) podle množství, kvality a společenské důležitosti práce – „buržoazní právo bez buržoazie"(stejný metr na nestejné lidi); v tom ještě neúplná sociální rovnost. Zbytky neantagonistických tříd. Ještě politika jako vztah mezi třídami a jeho řešení. Nutnost vedoucí politické síly, zaručující směřováni kupředu. Stát a jeho orgány jako mocensko – politická instituce. Ještě přežívání starého pojetí a staré funkce kultury, přežíváni elementů starého pojetí zábavy a sportu. Národy, sice socialisticky přeměněné, naprosto svobodné, při jejich početní nerovnosti však s limitovanými možnostmi. Ještě ne zcela překonané staré vztahy mezi lidmi, přežíváni staré morálky, starých návyků, starého životního způsobu a stylu. Přežívání ideologických vlivů minulosti,

Výhonky komunismu

Přibližování a postupné naplňování komunistických cílů ve všech oblastech společenské skutečnosti. Plánování společenského vývoje, odstraňování nekontrolovatelné živelnosti.

Odbourávání neekologické výroby, ozdravování životního prostředí. Pronikáni automatizace a všech vymožeností vědy a techniky do běžného života. Zkracování pracovní doby, rozšiřování volného času. Intelektualizace práce, nezbytný vzrůst všeobecné vzdělanosti. Trvalý růst životní úrovně při postupném snižování významu individuálních mezd vzrůstem společenského zabezpečování všech životních potřeb lidí.

Postupné splývání dvou forem společenského vlastnictví v jedno celospolečenské. Tím postupná likvidace zbytků třídnosti. Spolu s tím odumírání politiky, politického stranictví, státu. Nahrazení politické demokracie širokou nepolitickou samosprávou na všech stupních.

S růstem socialistické internacionality odbourávání dosavadních přehrad mezi zeměmi, odstraňování rozdílů úrovně mezi nimi. Pád nutnosti existence armád, vytváření podmínek všeobecného míru. Sbližování národů a ras. Směřování k celosvětové integraci.

Odstraňování pokleslé, bulvární tzv. „masové kultury". Její nahrazováni hodnotnou kulturou. Růst celkové kulturnosti v životě společnosti i ve vztazích mezi lidmi. Převýchova, sebepřevýchova lidí v dlouhodobém procesu oněch historických proměn. Vznik nové morálky, spojující kolektivní spolupráci a soudržnost s rozvojem zdravé individuality jednotlivců, se společenskou i individuální odpovědností.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *