K modelu socialismu (5)

kscmKOLEKTIVISMUS A INDIVIDUALITA

 

Převzetí výrobních prostředků do rukou celé společnosti, vyžadující solidární kolektivní akci pracujících, společenské zabezpečování sociálních jistot všech členů společnosti je základem a současně projevem a výrazem kolektivismu jako vůdčího principu socialismu a komunismu.

Nepřátelé socialismu a komunismu tvrdí, že to znamená obětování individuality ve prospěch jakési stádnosti, smazání a potlačení osobitosti lidí a jejich stlačování do uniformního šedivého průměru. Je faktem, že začátky socialismu, vyžadující především někdy až nadosobní obětavost, mají v sobě, zvláště při překonávání velkých překážek a silných potíží, jisté nutné rysy asketismu (pokud je dovoleno srovnávat – odpovídající do jisté míry puritanismu začátků kapitalismu). To je však jen daň počátečním poměrům, vyžadovaná navíc především od komunistů jako vůdčích bojovníků za socialismus a komunismus. Cílem socialismu a komunismu je naopak, na základě odstranění pouhé honby za zabezpečením jejich životních podmínek, vytvoření zcela nových podmínek pro bohaté rozvinutí individuality lidí – všech, nikoli jako za kapitalismu pouze těch, kteří na to měli a mohli si to dovolit. Právě kolektivita společnosti je podmínkou a zárukou zdravé, nikoli sobecké a bezohledné individuality. Stavět socialistický a komunistický kolektivismus do rozporu se zdravým individualismem je jen zlobnou invektivou nepřátel, až po uši vězících v představách třídní a specielně kapitalistické společnosti, neumějících si představit jiné než kapitalistické poměry a pokládající je za věčné.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *