Komunismus a fašismus (14)
Ideologie fašismu
Obdobně účelově jsou zařazovány národy a lidské skupiny do netvořivých a kulturou dokonce ničivých ras: od Židů po Slovany, od Turků po národy jihu Evropy vůbec, od černochů po latinoamerikánce, od rudé, přes černou, až po žlutou rasu. Důvodem pro rezervovanost. odstup i nenávist však může být i prostý fakt příslušnosti mezi cizince, kteří zmenšují pracovní možnosti a rozmělňují místní kuklturu a životní styl /xenofobie – nenávist k cizincům/. Nacisté pěstovali především hysterický antisemitismus a pohrdání slovanskými národy.
Antisemitismus, vyčleňování Židů do ghett a pogromy na ně, byly od ranného středověku historií zprvu motivovány především náboženskými spory o úlohu Židů při ukřižování Ježíše Krista, jejich odmítáním uznat jeho božský původ a konvertovat na křesťanskou víru. Měly však vždy současně hlubší sociální a ekonomický základ. Byly provokovány jejich pozicemi a majetkem. Teprve v 19.století byly k náboženským, kulturním a ekonomickým výhradám přidány i výhrady rasové.
Značný vliv na Hitlera, který se ve svém spise Mein Kampf pyšnil, že židovského podčlověka vycítil „pudově“, měla argumentace H.S.Chamberlaina v knize Základy 19.století /1899/. V ní, podobně jako před ním Gobineau, charakterizoval dějiny jako střetání nositelů dobra, zakladatelů kultury, Teutonů a nositelů zla, ničitelů kultury, Židů.
Židé, podle nacistických ideologů, zavinili všechna neštěstí, která Němce kdy postihla. Ovládají finančnictví a zaujímají rozhodující pozice mezi velkoburžoazií, která ohrožuje a ničí střední vrstvy. Židé jsou v pozadí zrodu a vlivu liberální politiky. Vyprovokovali dělnické a komunistické hnutí a sociální revoluci v Rusku. Zavinili vojenskou porážku Německa a uzavření potupného míru. Zachránit kulturní, tvořivý potenciál Německa lze jen zničením komunismu, kontrolovaného židovskými bankéři z Washingtonu, tj. „židobolševismu“. Neboť základní otázka stojí takto: Buď světová nadvláda árijců nebo definitivní vítězství Židů a tím i úpadek a zánik kultury a civilizace.
V prvé řadě chtěli nacisté dosáhnout úplného oddělení německého a Židovského obyvatelstva. Norimberské zákony zakázaly /1935/ sexuální styky a sňatky mezi Němci a Židy. A. Hitler v knize Mein Kampf psal, že se každý živočich páří jen se svým vlastním druhem a znečištění rasových genů v rozporu se „železným zákonem přírody“ by mohlo ohrozit „životadárnou mízu“. Židé však měli být i vytlačováni a vyhlazováni, a to nejen uvnitř země. Politika teroru a genocidy je měla pronásledovat i za její hranice. Rozhodnutí o „konečném řešení“ z roku 1941 ur ychlilo Holocaust a přineslo smrt 6 milionům Židů.
Příhodnou půdu a odezvu našla tato kampaň také v dalších zemích. Ve Francii vyjadřoval své obavy, že francouzská kultura bude vytlačena chladnou, neemotivní, spekulativní a perverzní kulturou židovskou L.F.Céline. Jeho mluvčí, literární Ferdinand, si stěžuje na to, že intelektuálové, kteří přijíždějí z Ruska, „nikdy nemluví o Židovi“. A přitom Židé to „všechno znají, zalezlí ve svých koutech, znají tajemství veřejného mínění, ti Židáci, co řídí Vesmír, mají všechny nitky v rukou. Propagandu, zlato, reklamu, rozhlas, tisk, film…“ Zoufá si nad „plazící se, tvárnou idiotskou árijskou masou omezených hovad, opilých a rozdělených do všech stran… vesmírný reptající koberec pod židovské nohy..Jak jí udržet na řetěze?… Ještě více projevů, ještě více kořalky?“ /Cit.podle A. Staškové, Literární noviny, II.srpna 1994/.
Tvrzení, že vícerasové, vícekultumí společnosti se mohou snadno zhroutit, být postiženy stupňovaným násilím a rozvratem, se neustále vrací. Stále znovu se poukazuje na ohrožení identity společnosti, domácí tradice, hostitelské komunity, „bílé“ kultury. Stále znovu a znovu se v USA, v Jižní Africe, v evropských zemích, včetně České republiky objevují rasistické postoje, zdůvodňování naléhavosti oddělení ras a cizinců a útoky proti nim. I v současné době má rasismus a xenofobie ideologické zdůvodnění /do něhož patří i argumenty nacistů/, ale také širší sociálně ekonomický kontext.
Pokračování