Komunismus a fašismus (13)

logoIdeologie fašismu

 

e/ Nacionalismus a rasismus

K mobilizaci mas v zájmu sjednocení a výbojů byly využívány sociální motivy, především však motivy nacionální. Fašismus byl dědicem německého Šovinismu a expanzionismu /pangermanismu/. Usiloval o odvetu za porážku Vilémovského Německa v 1.světové válce, především však vycházel vstříc zájmům německého vefkoprůmyslu a finančního kapitálu. Dovršil proces zahájený konzervativní „revolucí“, založenou na principu „homogenity“ národa a totalitní výstavby celého systému.

Fašisté hodně mluvili o „obrodě“, znovuzrození národní hrdosti, o cti a důstojnosti národní a státní pospolitosti, o jejich blahu a velikosti. Jejich cílem byl „integrální“, radikální, bojovný nacionalismus, šovinismus. S pomocí vůdcovství a kamarádství /Kamemeradenschaft/ měl být národ organizován podobně jako armáda. Později se uvažovalo o uspořádání Německa přímo jako opevněného polního ležení /J.C. Fest, cit.práce, s. 599/. Národní společenství / Volksgemeinschaft/ mělo překlenout všechny rozdíly uvnitř národa i všechny státní hranice, které oddělují Němce, ať žijí kdekoli /ať jsou spjati souvislým územím nebo představují ojedinělé ostrůvky v cizím moři/. V první etapě se měly stát alespoň opěrnými body vlivu Německa, později důvodem pro anexi. Tyto snahy měly ospravedlnit veškeré užití násilí, uvnitř země i v zahraničí.

Fašisté výslovně odmítali „starý přežitek“, „sen 18,století“, že „všechny národy vlastně chtějí totéž a že v zásadě jsou si rovny“ /A.Rosenberg/. Zdůrazňovali, že nejsou rovné, ale závislé, že jsou soupeři v boji o nadvládu, že chtějí šířit vůlí a silou své vlastní pořádky neomezeně, daleko za svými hranicemi. Revoluční vlna v Evropě, podle mínění A.Rosenberga, probudila „zkrocené instinkty“ národů. V takové situaci, tvrdí Rosenberg, „jak nejlépe učí zkušenost, nepomáhají nijaká poloviČatá opatření, ale pouze velmi odstrašující příklady“ /cit.Program, s. 47/. Fašisté chtějí za těchto podmínek pro zemi dosáhnout postavení, které ji „zase-učiní schopnou pro spojenectví s jinými státními mocemi“ /Tamtéž/. Volají po půdě a koloniích, žárlivě přepočítávají podíl země a surovin, připadajících na místní obyvatelstvo.

Za klíčový předpoklad formování národa jako jazykového, kulturního i biologického, „pokrevního“ společenství, považoval německý nacismus střežení a očistu jeho rasového založení, jež jej přirozeně předurčuje k nadřazenosti či služebnosti. Prvním stupněm mělo být oddělení ras pomocí rasové segregace / oddělení/, dalším stupněm pak ovládnutí a využívání nižší rasy rasou vyšší. A. Rosenberg v Programu strany píše: „Neuznáváme více dějiny jako „věčný vývoj lidstva“, ať již „vývoj směrem k humanitě“ či k „pokřesťanštění všech národů“, nebo k jakkoli představované „všelidské kultuře“. Neuznáváme dějiny ani jako obyčejný třídní boj, ale jako zápas duchovně rasových sil s obklopujícím je světem a s ostatními rasami“ /Cit.Program, s. li/. Rasismus, směs sociálního darwinismu a antisemitismu, německý nacismus výrazně charakterizoval. Italský fašismus však přijal rasistické zákony spíše z politických důvodů, v zájmu shody s nacistickým Německem.

Odlišování a rozdělování lidí na nadřazené a méněcenné podle biologických, genetických znaků, dostalo mimořádný impuls s kapitalistickou územní, koloniální expanzí. Imperialistické výboje bylo třeba zdůvodnit šířením „civilizačního poslání“ a prokazovat proto, že tamní obyvatelstvo a jeho kultura je méněcenná. Rasisté odlišovali národy podle jejich kulturní aktivity na zakladatele kultury / nadřazenou rasu, áríjce atd./, na národy, které jsou schopny tyto ideje a vynálezy si osvojit /nositele kultury/ a na národy, které vedou proti tvořivým národům stájý boj /ničitele kultury/. Podle argumentace Gobineaua /Esej o nerovnosti lidských ras, 1854/ jsou nejtvořivější bílí lidé a v jejich předvoji árijci. absolutně netvořiví jsou naopak Židé.

Rasové teorie nemají nic společného s vědou. Jejich nesmyslnost a účelovost rasové argumentace se projevovala i ve sporech nacistů, jak rasu nadlidí vlastně vymezit: zda do ní zahrnout severoevropany, včetně obyvatel indického subkontinentu /árijská rasa/ nebo bělošské národy severní Evropy /’nordická rasa/, či je vymezit podle kultury a státní příslušností /teutonská, germánská rasa/.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *