STALIN A TROCKIJ, POLITIKA LIDOVÉ FRONTY A VÁLKA (1)
Bitva mezi Trockým a Stalinem v třicátých letech byl dramatický boj, který v rozporném vývoji dělnického hnutí si zaslouží, aby byl přirovnán k jiným velkým konfrontacím.
Bitva mezi Trockým a Stalinem v třicátých letech byl dramatický boj, který v rozporném vývoji dělnického hnutí si zaslouží, aby byl přirovnán k jiným velkým konfrontacím: mezi Marxem a Bakuninem, který jasně oddělil marxismus a anarchismus, a mezi Leninem a pravicovými vůdci sociální demokracie, který vyvrcholil ideologickým i politicko-
organizačním oddělením komunistického hnutí od sociální demokracie.
Počáteční rozdílné postoje mezi Stalinem a Trockým, týkající se perspektiv státu vzniklého z Říjnové revoluce ve vztahu kmezinárodní situaci, jak se vytvořila po první světové válce, postoje shrnutelné v alternativě možnosti či nemožnosti budovat socialismus v jedné zemi, se přeměnily v třicátých letech po nástupu Hitlera k moci v Německu ve frontální střet v otázce aliancí – lidových front ve vztahu k fašismu a válce.
Střetnutí, stejně jako u jejich slavných předchůdců, proběhlo ve všech rovinách
– ideologické, politické i organizační. Jaká byla skutečná role Trockého, kterou sehrál ve třicátých letech jako politický představitel, organizátor a agitátor? Je možno souhlasit s jeho obvyklým vydáváním za pouhou oběť Stalina? Sám Trocký považoval třetí fázi svého života co do jím zvoleného politického poslání za nedůležitější. V boji proti carismu nesehrál zásadní úlohu. Působil individualisticky sám za sebe a obvykle se řadil do středu jako centristický usmiřovatel mezi bolševiky a menševiky. Se vstupem do bolševické strany a účastí v Říjnové revoluci jeho role stoupla. Zasloužil se významně o organizaci Rudé armády, účastnil se aktivně občanské války. Jeho stavění vedle Lenina ovšem přehání – ten byl skutečným a dávno osvědčeným vůdcem strany, tvůrcem jejího programu, rozhodujícím činitelem revoluce (jak to přiznával i Trocký, který s ním
před tím vedl dlouholeté boje), on byl hlavou revoluční vlády. Když Trocký později hodnotil oficiální sovětskou pozici jako kontrarevoluční a Komunistickou internacionálu jako degenerovanou, povýšil sám sebe na jedinečného a teoretického a politického vůdce příští nevyhnutelné revoluční vlny, v níž chtěl dosáhnout onen světový revoluční úspěch kterého nebylo dosaženo po první světové válce. Jedna stránka z jeho deníku z exilu (1935):
"Myslím si, že dílo, v kterém se angažuji nehledě na jeho rozdrobený a nedostačující charakter, je nejdůležitější v celém mém životě, důležitější než rok 1917, důležitější než období občanské války nebo kterékoli jiné . (…) Pokud bych v roce 1917 nebyl v Petrohradě, k Říjnové revoluci by stejně došlo – za podmínky, že by tam byl Lenin a držel otěže vedení. Totéž platí o občanské válce. (…) Nemohu tedy hovořit o nenahraditelnosti" své práce ani v období 1917-1921. Ale dnes je nenahraditelná v plném smyslu slova.
(…) Zhroucení dvou Internacionál nastolilo problém, který žádný z jejich vůdců není v žádném směru připraven vyřešit. Události mého osobního osudu mě postavily před tentýž problém a vyzbrojily mě širokou zkušeností, abych mu mohl čelit. Mimo mne není nikdo, kdo by mohl splnit misi vyzbrojit revoluční metodou novou generaci". Stalin a Trocký personifikují dva opačné způsoby vidění a řešení problémů, které situace třicátých let, fašismu a války stavěly před komunistické hnutí. V čem se projevily tyto odlišnosti?
Po nástupu Hitlera k moci v Německu Stalin učinil obrat v sovětské politice ve směru kolektivní bezpečnosti v Evropě a přehodnocení Společnosti národů, která by se mohla stát nástrojem na obranu míru. Tlačil a povzbuzoval Komunistickou internacionálu a jednotlivé komunistické strany k nové politice spojenectví se socialistickými (sociálně demokratickými) stranami a s dalšími demokratickými silami v boji proti fašismu, k vytváření lidových front boje proti fašismu.
Pokračování